Mám totiž mnoho těšení. Píšu-li mnoho, je tomu tak. Vyjmenovávat je všechna nebudu, ale patří k nim pochopitelně akvaristika a vše co je s ní spojeno a také veškeré tvorstvo mne obklopující. Musím napsat, že píši též o mojí ženě, urputné učitelce s velikými křídly. Z určité opatrnosti ale vstávám až po jejím odchodu do školy. Její ranní přípravy k odchodu jsem nikdy nepochopil a myslím, že se tak až do mé smrti smrťoucí nestane.

První ranní setkání mám většinou při vítání s Píškem. Zjevuje se kde se dá. Mnohdy, když tráví noc venku, se hlásí za oknem, jindy, chrní-li v domě, na mne vybafne kdesi za rohem a chce poduchlat. Zkrátka. I kdyby se stalo, že vstanu náhodou nenaladěn, nevydrží to dlouho. Kuna Máňa v tu dobu již chrní v pelíšku na půdě a Doltonové, čilí vrabčáci, se honí okolo okapu tam, kde mají již několik let hnízda. Štěbetají a připomínají tak blížící se jaro. Moje první kroky vedou do líhně, která mne vždy přijme s laskavou náručí! Známá vůně, vlhko, teplo a již víc než třicet let nepřetržité bublání, které dobře zná každý akvarista. Tam mne také každé ráno doprovází Píšek, který si oblíbil pravidelný ranní rituál.

Prakticky hned začínám s obhlídkou akvárií a kontroluji postupně všechna. Kocour také! Je to s podivem, ani nevím jak k tomu došel, ale opravdu má oblíbené některé nádrže a u nich tráví většinu času. Poslední dobou se ale stala určitá změna a trvalo mi několik dnů, než jsem přišel na její podstatu.

Začalo to u akvária s africkými cichlidami z rodu Cyprichromis. Ony žijí v organizovaném hejnu, které má svá pravidla. Dominantní samec má nádherně neonově vybarvené tělo. Základní barva je svítivá zelenomodrá a ocasní ploutev je sytě žlutá. Neustále soupeří s ostatními samci a svým vybarvením dává najevo svoji nadřazenost. Jejich neškodné souboje jsou přehlídkou krásy, zdatnosti a odvahy. A to je právě pastva pro oči našeho Píška. Oči má vyvalené, hlavu jakoby na žirafím krku a každou chvíli s sebou cukne.

Je nesmírně soustředěn a oči se mu protáčí, jako v kresleném filmu. Dokonce se mi zdá, že chvílemi fandí. Tou hrou je tak zaujat, že se při náhlém vyrušení příšerně lekne a zmizí pod akvárii. U nádrží se závojnatkami zase kamarádí s jedním velkým samcem, který, a to je s podivem, vždy, když se Píšek k akvárku přiblíží, plave k němu a cosi společně řeší. A tak bych mohl pokračovat.

Před nedávnem jsem vešel do líhně a Píšin na akvárku! Co, co, pomyslel jsem si, co se děje? Stala se ale ještě jedna věc, která mne uvedla do ostražitosti. Píšek, když mne spatřil, se přikrčil a ve spěchu seskočil z akvária a ukryl se pod ostatní. Ten projev znám, vždy když něco provede se tak chová. Například, když "hrabe v koši" a je přistižen. Mám ale ještě jeden dobrý důvod, proč jeho návštěvy na akváriích nepodporuji. Píšek má už téměř devět kilo! Krycí skla by nemusela vydržet.

Přešel jsem tuto příhodu a věnoval se rybám. Po chvíli slyším za sebou divný zvuk. Opatrně jsem otočil hlavu a vidím Píška, jak opět sedí na akváriu a velmi zaujatě pozoruje ryby pod sebou. Opatrně jsem se vztyčil. Byl tak zabrán do své hry, že to ani nezpozoroval. V duchu se mi honily různé myšlenky a zvítězila ta, která preferovala nápravu. Tleskl jsem. Reakce byla opravdu nečekaná. Píšek zahrabal a s úlekem se ukryl pod akvária. Tak a mám tě, teď už nebudeš strašit rybičky!

Odpoledne proběhlo normálně a já onu příhodu vyprávěl mamce, která se vrátila ze školy. "Tak ho nech, ať si hraje." Překvapila mě její reakce. "Jó a co ryby?!" No, však ti neubude!"

Tak a jsem v tom sám. Pomyslel jsem si. Druhý den se začal podle podobného scénáře, jen Píšek mě probudil bušením na okno ložnice (je v prvním patře). Po obhlídce akvárií v líhni jsem se jal připravit Píškovi i sobě snídani. Píšek se mnou obvykle tuto chvíli tráví u pece a čeká na ranní dobrotu.

Ten den se tak ale nestalo. Kde je? Opatrně jsem šel do líhně a tiše nahlédl do pootevřených dveří. Zase na akvárku! "Co tam děláš?" Zvedl jsem hlas. "Že se nestydíš, vždyť se tě ty chuděry bojí!" Už se ani nesnažil ukrýt. Přikrčil se a čekal, zda mu to projde. Vzal jsem ho do náruče a odnesl do kuchyně k peci. Co mě ale zarazilo, měl mokré tlapky. Teda, jen přední. A mám tě, potvůrko! Bylo mi jasné, že od toho dne se Píšek nesmí sám nechat v líhni.

Den na to jsem poprvé viděl na vlastní oči, jak obratně si kočka počíná při lovu ryb. Seděl na akvárku a pekelně soustředěn na hladinu měl připravenou tlapku. Po chvíli si přesedl a připravil druhou. Jakmile se ale ryba objevila v jeho dosahu, bleskurychle sekl tlapkou s vytaženými drápy do vody. Naštěstí byl na akváriu s africkými cichlidami, které jsou velmi obratné a rychlé, myslím, že by neuspěl, ale jako kocouří potrava by to bylo velmi drahé a luxusní sousto.

Druhý den seděl na akvárku se závojnatkami. Á ty kakraholte, je vidět, že myslíš. Zavalitá závojnatka, která je naopak pomalá a dá se říci, že neohrabaná, by byla již velmi reálné sousto. To už se ale vůbec nežinýroval a lovil i v mé přítomnosti. A tak je Píšek ostře sledován a je mu velmi, ale velmi divné, proč ho už nepouštím samotného k těm nádherně vonícím rybičkám, co je máme v takových malých rybníčcích.

Mimochodem, v té nádrži bylo 21ks. Dorůstajících závojnatek k chovu. Ať počítám jak počítám, myslím, že jsem i přes velmi ostražité hlídání přece jen Píška neuhlídal.

Je jich tam dvacet! No a ještě něco, myslím, že budu hlídat i mamču, aby mu záměrně nedopřála tu nádhernou rybařinu a jakoby náhodou nenechala pootevřené dveře do líhně.

Hezký den přeje