Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Malá Pinky u vás a ve vašem okolí prožila báječný život a je skvělé, že jste ji mohli tak dlouho pozorovat a těšit se z její pohody.

Věřím, že se už nejspíš našla nějaká ta "Pinky Třetí". o které si za čas zase rádi počteme. Děkuju vám za vaši péči i všechna veverčí vyprávění. Vždycky si je ráda přečtu.

Veverčí záchranáři a úžasní psavci jsou tihle Soukupovi. Povídání i následné komentáře mne pohladily po duši. Moc ráda jsem se seznámila s příběhem Malé Pinky.

Jste úžasní a neskuteční, takové nasazení a tolik zachráněných drouboučkých životů! Ať se dál daří, ale asi bych měla spíš napsat, ať musíte zachraňovat, co nejmíň...

Krásný přiběh o malé Pinky a Soukupovům patří velký dik za dlouhých 15 let co už veveřátka úspěšně zachraňují (číslo 1 310 je ohromující). Umím si představit tu radost když se "odchovy" povedou. Bohužel k nim patří i spousta bolesti a zklamání s drobečky, kteří to nezvládli, ale jak čtu naštěstí těch "co to zvládli" je podstatně více. A já klidně napíšu, že Pinky měla ohromné štěstí a prožila si u vás krásný život "zasloužilé matky"

Tyhle evropské zrzečky jsou nádherné, tak ráda bych jednu takovou viděla běhat i na naší zahradě. Nám tu běhají jen americké šedivky (na slunčenicová semena se jich seběhne 8-12), ale jediné, co pro ně můžeme dělat je - krmit a sledovat jejich honby a skotačení v našich stromech. Hlavně mladé veverky je radost pozorovat. 3-4 sourozenci se ještě nejakou dobu drží pohormadě, honí jeden druhého ve větvích, nebo vytvoří pištící chumel. Ten někdy dokonce žuchne na zem, kde se "rozvine" a mláďata se rozutečou. Veverek v naší čtvrti běhá hodně a všechny jsou to stejné šedivky. Takže když občas vidíme nějakou přejetou třeba kus od domu, můžeme jen doufat, že to není žádná z "našich" i když každé přejeté je nám moc líto.

Díky moc za krásné veverčí ohlédnutí za uplynulou sezónou. Moc obdivuji provozovatele stanice Pinky za jejich obětavost a tolik úspěšně zachráněných a navrácených veverek do přírody. Mám tato zvířátka ráda a pokaždé mě moc těší, když nějakou v přírodě zahlédnu. Nedávno jsme s Edou na procházce potkali černou. Přeběhla nám přes cestu. Eda se mohl zbláznit, ale vodítko nedovolilo honit. Ovšem veverka byla hbitá, mihla se po stromech a byla fuč.

Krásně jsem si početla o Malé Pinky...Jak měla špatný začátek, tak věřím, že další život už si hezky užila naplno a měla se dobře. Nikdo holt není nesmrtelný, ale naprosto chápu, že její odchod bolel....Katka byla vlastně její "máma"....

Já teď na podzim sledovala, že veverky objevily náš ořešák a chodily tam na oříšky - odteď jim tam budeme nechávat. Hrozně ráda jsem je vždy pozorovala

Patnáct let, panečku, to už je pořádný kus života s veverkami! Klobouk dolů za to, co pro ně děláte. Díky za milý příběh Pinky!

Některá zvířátka se zadrápnou za srdíčko více a vzpomíná se na ně sladkobolně

Velké díky vážení Soukupovi! Vaše práce je jedinečná! A ano i veverky stárnou ale pořád jsou další, které Vás potřebují a my taky !

Čtení o vaší práci s veverkami vyvolává pocit díků a uznání za vaší dlouholetou péči o tato drobná zvířátka. Je to řehole, která nedovolí polevit, že ano?!

Skvěle se staráte. Díky měla dlouhý a naplněný život, i když to člověku přijde líto, že už není.

Líp bych to neřekla.