J. Kraus 1.9.2020 12:10

dokončení

Jeden měl začátkem 60.let kancelář na ruzyňském letišti, byl jsem tam s otcem. Velký pán, ale modýlek mi nedal. O gen.Fajtlovi jsem nikdy žádné pochybnosti nezaznamenal a otázky, proč on jediný může publikovat a občas se i veřejně presentovat, nebyly položeny. Jemu jedinému se podařilo držet vlajku a byl jakási viditelná centrální osobnost letců z Anglie. I jeho si pamatuju z počátku 60.let, ještě v plné síle. Později se pro takové osobnosti užívalo slovní spojení "velké charisma". Prostě rozený velitel. Osobnost méně viditelná, ale nezastupitelná, za bývalého režimu i potom organisující a zajišťující všechny aktivity v souvislosti se západními letci, byl ale Alois Konopický. Znali se s otcem ještě zpřed války, v devětatřicátém spolu utíkali do Polska, měli jsme od něj všechno z první ruky.

Před lety na burse starých pohlednic jsem se dal do řeči s jedním sběratelem militarií. Nějak došlo i na Anglii a on vytáhl nejnovější úlovek - protokol z vyšetřování nehody tuším MIGu 15, datováno v roce 1959, podepsán vyšetřovatel František Fajtl. Přitom jako samostatný vyšetřovatel leteckých nehod u Státní letecké inspekce byl teprve od roku 1965. Na internetu se dá najít, že F.Fajtl byl i mezi vyšetřovateli havárie Il18 ČSA v Kanadě roku 1967. To vše se mezi Zápaďáky jistě vědělo a nijak mu to neublížilo. Je škoda, že současné biografie tuhle etapu vynechávají a dávají tak prostor spekulacím, jako třeba tomu sběrateli.

5. LVA Hradec Králové, bašta letců z Anglie. Otec tam učil zbraně a matka na těch pět let vzpomínala jako na nejhezčí období života. Postupně utekli skoro všichni zpátky na Západ, otec snad jediný zůstal. Pár fotek, pár vzpomínek, i na to, jak je Náprstek přemlouval, že se s ním počítá a že je pro ně místo v dakotě. Zůstali jen frekventanti, tedy akademici. Jeden z nich, Břetislav Čepelík, napsal o LVA vzpomínkovou knihu Smeteni z výšin. Nedávno vyšla faktografická kniha "Irra-Letecká vojenská akademie Hradec Králové 1945-1951".

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kraus 1.9.2020 12:07

Díky za článek.

1. "Béla sloužil za Slovenského štátu u letectva a byl navigátorem posádky, která uletěla 2.8.1944 v Heinkelu 111 do SSSR s plánem SNP. Potom prý byl velitelem nějaké letecké školy na Krymu." ???

2. "...aby požádali prezidenta republiky o milost! O 28 let později..1992..." Tedy v roce 1964. Tehdy se začalo nesměle mluvit o rehabilitacích, v roce 1965 byla některým zápaďákům slavnostně předána pamětní medaile. Povolení žádosti o milost pravomocně odsouzeným a její velmi pravděpodobné schválení byl v té době jednoznačně ústupek režimu. A třeba někteří mladí důstojníci na kbelském letišti nebyli fanatici, rádi by se se zápaďáky kamarádili, ale kdo by jim věřil. Po roce ́68 je vyházeli. Pokud vím, po roce ́89 třeba Josef Doubek ani jiní neměli s rehabilitacemi problémy. Kdo se ozval, tomu se vyšlo vstříc. I ti ještě včerejší sekerníci na ministerstvu se ukázali být pouhými oportunisty.

3. Při povyšování po roce ́89 se postupovalo mnohdy zmateně. Často záleželo na tom, jakou má kdo "protekci". Některým bývalým vojákům to vše bylo nechutné a ignorovali to, zvlášť když došlo na povyšování in memoriam postupně i o několik hodností. Jiní z toho měli dílem legraci a dílem je to rozčilovalo. Naproti tomu žádná manželka ani vdova z toho legraci neměla, zato je to tím víc rozčilovalo. Když to přeženu, byla to soutěž manželek a vdov a ty zřejmě dokázaly na vyšších místech být velmi přesvědčivé. A kdo nebyl blízko úřadům, měl u mladistvých úředníků jen malou šanci. Výsledkem je znepřehlednění skutečných zásluh. Kdo "zametal hangár" je dnes plukovník, aktivní letec s několika sestřely stále rotmistr. Nejvíc na to doplatili ti, kteří byli celou dobu v emigraci a předpokládali, že český stát v tom má přehledný systém a sám bude všechny osoby vyhledávat. I pan Doubek se do systému dostal jen díky pomoci svého známého, když byl v ČR na návštěvě.

4. Mezi západními letci se tradovala jména pouze dvou odrodilců.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Soch 31.8.2020 17:54

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Soch 31.8.2020 17:53

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Soch 31.8.2020 17:52

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Soch 31.8.2020 17:52

Moc hezky clanek ja davam tomuto letci a vsem jeho pratelum 5 ***** Ziji od vas jen 5000.km coz neni zde tak daleko Preji vam hodne zdravi Joe

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Krátký 31.8.2020 13:18

moc hezké vyprávění i poučení - přeji pevné zdraví a

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Farda 31.8.2020 12:53

Velký dík Vám i všem, kteří to tehdá v době lámání chleba a charakterů před nácky a komouši nezabalili. Dlouhá léta ve zdraví vinšuji!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Zítko 31.8.2020 11:26

Děkuji za článek, tuto historii je nutno stále připomínat.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Lenc 31.8.2020 10:00

Dovolím se připojit, dík!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Fridrich 31.8.2020 9:04

Děkuji pane Chadima za neznámý, ale strhující příběh Váš - a Vašich druhů, bojovníků za naši svobodu za II. světové války a za odporných komunistů vyhozených z naší armády a pozavíraných do jejich kriminálů. Ti, kterým se povedlo uprchnout z vlastní země do Světa tam ukázali, že se umí prosadit a budovat země, které jim daly nový DOMOV, když jim ten jejich, za který hrdinně bojovali komunisti SEBRALI....

• reagovat
• nahlásit příspěvek