Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996
8.5.2024 | Den vítězství
Diskuse k článku
VZPOMÍNKA: Staré duby
"Bread, please?" stál jsem u stolu a nabízel z pochromované, vyleštěné krabice chleba. Byly to malé kousky; některé vypečené dozlatova, jiné tmavší, kukuřičný chléb byl žlutý. Bochníčky byly různých tvarů, podle druhu těsta. Plynový kahan pode dnem je stále ohříval a celá krabice, jak jsem ji držel před sebou, voněla jako pekárna v brzkém ránu. Stál jsem tam ve svém bílém saku a černých kalhotách se zlatými lampasy, opakoval své "Bread, please" a modlil se, aby na mě někdo z hostů nepromluvil.
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Zobrazit příspěvky:
Všechny podle vláken Všechny podle času
|
kanuk 16.11.2005 23:24P. Pašek, 22:38, Duby na dyhy Pane Pašku, mám podezření, že kdyby dubové dyhy nebylo možné dovážet ze Španělska či jiné Tramtarie, (možná, že i Kanukistanu) ty duby u vás by asi už nestály. Kromě toho, za svých 35 let v Kanukistanu jsem snad neviděl v obchodě nábytek z "leštěného ořechu", či podobného materiálu. Ještě tak bříza, borovice, lakované, ale ne leštěné. |
|
|
G. Pašek 16.11.2005 22:38Jen tak, aby řeč nestála . . . . Prej vlašské ořechy původne přinesli do Čech Italové Vlachové . . . . .
"Ten nesázím pro sebe, ten sázím pro tebe a tvoje deti" . . . . seděl jsem coby klučíkna bobku a koukal do vykopané Jámy do které děda pečlivě usadil kořeny mladého vlašského ořechu. Stejný, jaký stál od mé nepaměti u potoka, kde děda každý podzim ořechý klátil. a sušil na velkých kulatých sítech. Když seurodilo, dost se za ne strhlo.
Ten starý ořech u potoka pokáceli, když páni z okresu rozhodli "regulovat" potok, aby v něm nebyly zákruty na z kopců cestou do Labe. Pstruzi a děda se toho nedožili.
A ten co jsme "spolu sázeli?, Po 1968 dům, zahrada, pole, stromy "propadly" státu a obec tam a nastěhovala cizí.
Známý snad pčed 2 lety vzkázal, že nový majitel dostal lukrativní nabídku za kmen, tak ořech nechal i porazit a prodal kmen za pár šupů do ciziny, snad Německa, na nábytkové dýhy.
Náš vrch kde mám dům a zahradu se jmenuje Oak Ridge. Veverky snad od časů kdy v Amerive byli jenom Indiáni, zahrabávaly na zimu žaludy a zapoměly kam. Nikdo se neodváží je kácet.
i
|
|
|
Cesilko 16.11.2005 18:15Byla to krasna doba V te euforii se zdalo, ze Cesi jsou jko jine zame, ze se nedelime na DOMO-Cechy
a zlocinne ZAHRA-Cechy....
Byla to krasna doba... Havel, jako jediny prezident
vsech Cechu zaletel i do Los Angeles...
Byla to krasna doba.,.
Pr let..pk nstaly ty problemy, kadrovani,
deleni, "odbornych uvah"
o tom, kdo OBCANSTVI CESHEHO hoden a kdonehoden,,,,,,,,
Rad na tu dobu vzpominam, po dlouholetem exilu to byla stastna dob nadseni, radosti, navratu domu, kde jsme byli v te dobe povazovani za Cechy.
Potom, jednou v polovine let devadesatych, kdy mistni konzulat si na 17. listiopad ani nevzpomnel,
jsem to sel slavit pred budovu sam s nekolika studenty...
Poslali na mne policajty, abych pry cesky Toz tak...Mme ..krsne..vzpominky...Byla to krasna doba.......
|
|
|
Dušan Neumann 16.11.2005 15:08nostalgie je nebezpečná věc petře, také jsem byl tehdy na galerii v Kongresu když ho Havel, jako první svobodně zvolený reprezentant z rozpadlého imperia oslovil. Také jsem sotva zadržoval slzy a třásl se mi hlas, také jsem propadl euforii, že vláda nočních můr je navždy pryč a osvobozený, inteligentní a vzdělaný národ se brzy jako napucovaný rychlík vřítí do zpátky do atlantické civilizace a zaujme čestnou a vysove prestižní pozici mezi zeměmi, v nichž je mimořádným štětsím se narodit a žít. Ani ve snu mne nenapdlo, že se v žebříčku poctivosti ocitne až na 49 místě těsně před Namibií. A proto také raději vzpomínám na vůni strejcova chléva, na meandry potoka, kterí vzaly za své družstevními melioracemi, na opuštěné statky vysoko na šumavských horských loukách. Nejpřesněji to vystihl Voskovec - domov není místo, ale to, co si člověk nosí v sobě. Díky za povídku |
|
|
P.M. 16.11.2005 17:41Re: nostalgie je nebezpečná věc S tou nostalgii mas, Dusane, pravdu. K memu pribehu nahore je dluzno dodat, ze ten deda byl pohrben asi sest let po Sametu ve statu Maryland. Jak to dopadlo s jeho duby, nevim. Nevim ani, jak to dopadlo s jeho statkem. Hadam vsak, ze je na nem dneska golfove hriste. Anglicky si na nem povidaji mezi sebou elegani, jejichz fotri vyhnali pana Brabce kdysi do sveta. Bylo - nebylo. |
|
|
iva 16.11.2005 12:33moc Moc, moc, moc...co rikam..velmi..ne, jeste jinak.VVYNIKAJICI! |
|
|
Jaka 16.11.2005 12:32Kruciš, PM., že Vy mne umíte vždycky dojmout, slzím si tu do klábosnice..
A p. Janečkovi - nezastávám se, taky šílim z místního Klondyke, přesto z toho nedělám nálepku pro jednoho člověka. Říká se cosi o smokingu či fraku až v třetí generaci...
Vím, že jsou to nedozírné škody, jizvy.. ale... to není problém zlodějů a všelijakých syčáků, to je problém jejich okolí. Syčáci byli, jsou a budou, ale ta ostatní většinová společnost byla jiná, vnímavější, aktivnější, svým způsobem statečnější. To socík nadělal z lidí sraby - nehas, co tě nepálí..
|
|
|
Jiri Janecek USA 16.11.2005 5:22Staré duby hezke -
to je zajimave ze si take vzpominam na nas smrk, nasi tresni -- ne na nejake auta - kuz zeleza bez duse.
Asi patrim k tim 'tree hugers' - jina generace, jine hodnoty.
My jsme v lese meli velike stare buky - vybirali jsme tam kavky, zila tam kuna.
Po "89 revoluci" soukromnik - dva domy od nas je vykacel - proc? Protoze mel velikou motorouvou pilu - drevo k nicemu - na palivo.
Jak nam Klaus rika - soukromnici se budou o to starat - a desitky aut vozi pokacene stromy pres Cinovec do Nemecka ..
Kdo to pleneni kritizuje je eko terorista.
|
