J. Kraus 9.8.2015 13:28

Kdo má

ještě sílu podívat se občas na nějaký novodobý válečný dokument, tomu nepřipadá, že by se negace obracela cíleně proti Američanům nebo Západu, ale že negace je hlavním posláním díla, ber kde ber. Vše staré je špatné a jak říkají akademici svým studentům, naším cílem je positivní rozvrat. V kombinaci s dotáčkami, v poslední době rozostřenými a černobílými, takže divák už dává pozor jen na to, co je autentické a co podvod, a s rozrušenými hlasy adolescentních komentátorů, vzbuzují ty dokumenty už stejný odpor jako takřka vše, co se z té bedny line. Viz zcela otřesný včerejší hraný dokument o Jaroslavu Hlaďovi a Otto Smikovi. Jako něco nepatřičného v něm pak působí krátká sekvence s civilisovaným a věcným hlasem K.Čáslavského. Kdyby to K.Čáslavský blahé paměti komentoval celé, bylo by to lepší? Vyvolává tu negaci sám text nebo až jeho podání? Vydržel jsem to do konce a připadlo mi, že to přehrávání, předstírání emocí lidmi vnitřně vyžilými, vše spojené s presentací zduřelého ega, je součástí duševní podstaty dnešních tvůrců.

Němci, Japonci, Arabové. Němci v době druhé války lidé bez Boha, hnáni jen setrvačností předešlých generací, svými vůdci obětováni temným silám. Japonci, dosti vlažně se obracející k nižším božstvům (což je mimochodem cesta spolehlivější než některé jiné) a podle knih J.Clavella s „kulturním základem“ pochybné kvality – ještě ve druhé polovině 19.století jejich honorace ovládala masy bezprávných nevolníků, připravených za svého pána kdykoli radostně položit život. Taková smrt byla velká čest. Oba národy postupně své bohy vyměnily za falešné bohy demokratického konsumu a blahobytu. Až se tito bohové rozplynou v chaosu a nedostatku, kam se opuštěný lid obrátí? Vrátí se ke své podstatě? A Arabové, tedy blízkovýchodní muslimové? Můžeme si o jejich Bohu, o tom současném, nikoli starozákonním, kterého měli společného s Židy, myslet cokoli, ale nepochybujme, že svůj lid, který ho duchovně tak dobře živí, dokáže dobře odměnit.

• reagovat
• nahlásit příspěvek