V těchto dnech (6.8. a 9.8.) uplyne 70 let od svržení atomových bomb na japonská města Hirošimu a Nagasaki. Za necelý měsíc (3. 9.) pak uplyne stejně dlouhá doba od podpisu kapitulace Japonska na palubě americké lodi. Celá desetiletí jsme slýchávali tirády v režii KSČ, jak to bylo zbytečné, že Japonsko kapitulovalo proto, že SSSR 9.8. (!) zaútočil na japonskou armádu v Mandžusku a rychle ji porazil. Není třeba zlehčovat úlohu Rudé armády, její pomoc v boji proti Japonsku nakonec byla hlavním důvodem, proč bylo zakázáno generálu Patonovi osvobodit Prahu. Tehdy nikdo netušil, jak se bude vývoj ubírat, a obava z fanatického odporu Japonců a s tím spojených obrovských ztrát na obou stranách byla po zkušenostech na Okinawě nebo Ivo Jimě více než oprávněná.

Přidám dětskou vzpomínku. Na základní škole jsme asi okolo roku 1951 měli na češtinu paní učitelku Slámovou a ta nás měla kromě na češtinu ještě na nějaké práce na školní zahradě. V tom jí pomáhal její muž a ten nám vyprávěl o Japonsku, kam se dostal s českými legiemi po sibiřské anabázi. Říkal nám, jak jsou Japonci slušný národ, že mají jedinou nadávku, to když dají palec mezi ukazováček a prostředníček a ukážou na někoho a řeknou „anata baka“, tak to prý je ta největší urážka. Neověřoval jsem si to, pan Okamura by mě možná vyvedl z omylu. .

Když jsem se pak po letech dočetl o zvěrstvech japonských vojáků v Číně i jinde na dobytých územích, ptal jsem se, jak se stane, že tak slušný národ tak hluboko klesne. A ptám se dodnes, když vidím v televizi Japonce uctivě se uklánět. Ono to asi není tak složité, máme přece v západním sousedství příklad, jak vyspělý národ klesl až na samé dno. Když se politickým gangsterům povýšeným nezájmem o politiku umožní získat moc, pak zakáží opozici, znemožní vydávání jiných tiskovin než těch svých, volby nahradí jen schvalováním společné kandidátky a v mediích cenzurují každé slovo, je neštěstí hotové.

V případě Německa to bylo ještě zdůrazňování výjimečnosti nadlidí a potřeby „nového pořádku“ v Evropě. V Japonsku podobně o potřebě vybudování „východního prostoru všeobecné prosperity“. Prosperity ovšem pro Japonsko, ti ostatní byli mimo. Když omezencům budete soustavně podkuřovat, jak jsou výjimeční a lepší než ti za hranicemi, většina tomu ochotně uvěří, zvlášť když uvidí, jak režim zatočí s několika neochotnými se přizpůsobit. I o tom přece víme své. .

Tak abych se dobral k závěru, proč tyto úvahy. Zdá se mi, že v poslední době se objevují dokumenty obviňující USA z přílišné tvrdosti vůči Japonsku, zdůrazňujíci utrpení obyvatel japonských měst, popálených dětí, tisíce sirotků atd. A jsou to televizní dokumenty vyrobené v západních zemích, ne u nás nebo v SSSR neblahé paměti. Antiamerikanismus jako by dostával zelenou. V čempak se liší utrpení obyvatel japonských měst od utrpení obyvatel Stalingradu, Leningradu, Hamburku nebo Drážďan, Lidic či Oradouru? Mně je líto všech.

USA jsou Evropě dobré, když si neví rady s tím, co si sama nadrobila. Sama se nedokáže na ničem domluvit. Všimli jste si, jak cudně se chová OSN v případě emigrantů? Celá desetiletí byla manipulována do boje proti kolonizátorům. Tehdy tam nebyl hladomor ani vzájemné války. Tak až se budete dívat na podobné dokumenty v televizi, nezapomeňte na toto pozadí, kdo co říká a proč to říká. Netvrdím, že všechno od USA je dobré, jsou věci, kterým je lépe se vyhnout. Ale není správné vinit je z likvidace Saddáma nebo Kadáfího, ti si nic jiného nezasloužíli. To je stejné, jako chválit Hitlera za odstranění kriminality. Za Mussoliniho byla mafie taky zalezlá jak krysy a ochotně pomáhala Američanům při osvobozování Itálie. Dobře tušila, že s nastolením demokracie bude zase mít prostor ke špinavostem a zločinům.

Neztrácejme soudnost a paměť, ne všechno, co vidíme a slyšíme, je nám předkládáno s dobrými úmysly. V porovnání s dnešní situací na Blízkém východě je téměř zázrak, jak se podařilo vytvořit z obou militantních režimů Německa a Japonska vzorové demokracie. Oběma bylo třeba nadiktovat demokratické ústavy, tyto národy je přijaly a jejich nové generace už si neumí jinou společnost ani představit. Pro jejich pomýlené a hloupé táty a dědky něco nepředstavitelného. Zřejmě se projevil kulturní základ obou národů, když se dokázaly poučit a najít cestu z marasmu nacionalismu. Kéž by se to podařilo i Arabům.

Jestli za protiamerickou propagandou stojí kavárenští levičáci, nevím. O prolhaném Fučíkovi a jeho Zemi, kde zítra znamená již včera, přece také víme své a takových mudrců, schopných jakékoliv polopravdy, asi neubývá, spíš naopak.