31.5.2024 | Svátek má Kamila


Diskuse k článku

USA: Přecitlivělost jako moderní efektivní zbraň

Touto záležitostí jsem se už dřív zabýval, například v knížce „Mouchy naší doby“ v kapitole o posměchu a náramné háklivosti, za účinné spolupráce médií, ochotné posloužit potřebám těch či oněch vládců.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Výpis zvoleného vlákna.
Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
P. Aron 1.12.2016 20:12

dopis na rozloučenou s Mnichovem

Mnichovský deník Tageszeitung publikoval před několika dny dopis „na rozloučenou“, který poslala matka dvou dětí starostovi města. Vysvětluje mu v něm, proč se rozhodla společně se svým manželem město opustit. Jako hlavní důvod uvádí trestuhodné selhání zdejších úřadů v otázce integrace přistěhovalců.

„Rozhodla jsem se vám napsat dopis na rozloučenou, ve kterém vás chci informovat o důvodech, které naši rodinu vedly k odchodu z Mnichova. Byť je mi jasné, že to pravděpodobně nikoho nezajímá,“ píše v úvodu dopisu pětatřicetiletá žena, která společně s manželem vychovává dva syny. Jak dále naznačuje, důvodem k rozhodnutí rodiny opustit rodné město nejsou finanční problémy, protože rodina žije v rodinném domě poblíž zeleně a nic jí neschází.

Proč se tedy rodina, jako je ta naše, rozhodne opustit město? Předpokládám, že vaše děti nepoužívají veřejnou městskou dopravu a nenavštěvují státní školy v problémových čtvrtích‘. Stejně tak předpokládám, že vy ani další politici do těchto oblastí také nechodíte,“ pokračuje autorka dopisu a svěřuje se se svojí zkušeností z návštěvy sousedského setkání organizovaného městem Mnichov, kde se setkala se šesti až osmi matkami a jejich dětmi.

„Všechny ty ženy měly na sobě šátek a žádná z nich nemluvila německy. Organizátoři mě navíc promptně informovali o tom, že proto pro mě bude asi složité se do skupiny zařadit. Ano, přesně těmito slovy to řekli. Měla jsem poznamenat, že jsem Němka, mluvím plynule německy a nenosím šátek. Nad jejich poznámkou jsem se přesto jen pousmála a sdělila jim, že se pokusím do té skupiny integrovat, jak jen budu moci,“ píše pětatřicetiletá žena.

Jak ovšem dále ironicky dodává, na sousedské „snídaňové“ setkání připravila salámové a šunkové sendviče, což její šance na integraci povážlivě snížilo.