P. Vavruch 16.5.2017 22:30

Souhlas a nesouhlas

Souhlasím: Edvard Beneš, Prezident Nadrobitel

Ale jak by mohl být Jan Masaryk, vykonavatel sovětských rozkazů, prolhaný, křehká povaha, nestabilní, schovávající se za masku zábavného muže z lidu, být lepší?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Němec 16.5.2017 16:28

Škoda,

jindy precizní Ota Ulč je v tomto příspěvku značně povrchní a černobílý. Ona snaha charakterizovat člověka pomocí dvou slov je od začátku odsouzena k nezdaru. U Rudolfa Slánského zřejmě autor zaměnil bratra za syna ( Rudolf, velvyslanec v Rusku a na Slovensku ), Jakešův syn Lubomír byl posledním předlistopadovým generálním ředitelem Krátkého filmu Praha.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Dvořák 16.5.2017 14:58

Beneš a Masaryk

Je opravdu těžké oprostit se od nadávek a zesměšňování autora, když píše to, co píše.

"Jako jediná přijatelná výjimka se mi vybavuje Jan Masaryk, syn T.G.M., osvoboditele, zakladatele státu, ten nebýt vyskočen z vlastního okna, tak by se asi byl národu víc povedl než Edvard Beneš, Prezident Nadrobitel."

Jan Masaryk zemřel pádem z okna PO únorovém převratu (na němž nesl minimálně stejnou vinu jako prezident Beneš), když Benešovi zbývaly asi dva měsíce ve funkci. Tyto dva měsíce těžce nemocný Beneš naplnil mimo jiné odmítnutím souhlasu se zatčením některých obětí prvních komunistických čistek, a v květnu odstoupením z funkce jako protest proti komunistické květnové ústavě. Za pár měsíců umřel. Ať mi autor vysvětlí, komu těmito činy nadrobil a v čem by si J. Masaryk počínal lépe.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Alda 16.5.2017 11:40

S tím Čepičkou to bylo trochu jinak.

JUDr. Alexej Čepička byl již před válkou velmi aktivní komunista a již před válkou pomohl komunistům aspoň částečně ovládat Kroměříž. Právo vystudoval v Praze a ještě před válkou a sice mu studium trvalo dosti dlouho, ale nebyla to žádná dělnická porevoluční rychlokvaška. Za války byl v koncentráku, po válce nastoupil velmi úspěšné tažení: byl revolučním šéfem Kroměříže, pak i Olomouckého kraje, odkud vystartoval jako poslanec do Prahy (1946) a tam získal funkci ministra obchodu (1947) a v této funkci byl velmi úspěšný, neboť takřka ihned zlepšil zásobování textilem. V únoru 1948 se velmi zasloužil o vítězství komunistů, například přitáhnutím gen. Svobody na odborářský sjezd a dalšími akcemi, za což se stal šéfem Ústředního akčního výboru Národní fronty. Pravděpodobně má hlavní zásluhu na tom, že komunisti to v únoru a v následných květnových volbách tak drtivě vyhráli. Hned 25. února se stal i ministrem spravedlnosti a rozpoutal politické monstrprocesy (jeho dílem byl tzv. létající trojky). Až v létě 1948 se oženil s Martou Gottwaldovou, tehdy již rozvedenou matkou (její první manžel byl jugoslávský komunista Djurdjev). Před Gottwaldovou dcerou se ovšem ještě tahal s Nejedlého dcerou Zdeňkou a ještě před tím se Svobodovou dcerou Zojou. Když se s Gottwaldovou dcerou ženil, byl již členem ÚV KSČ, ministrem spravedlnosti, generálním tajemníkem ÚV Národní fronty - takže tímto sňatkem si žádnou kariéru nezajišťoval. Byl již navrcholu. Ministrem národní obrany se stal v roce 1950 a i v této funkci byl velmi úspěšný (pro komunisty, samozřejmě) a získal si oblibu důstojnického sboru. Především zlikvidoval Reicina (poprava) a Vaše (doživotí). Později mu vytýkali "nadřazování armády nad stranou". Kariéru mu nezničla smrt tchána, ale nástup Chruščova, který ho neměl rád a dal pokyn k jeho odstranění. V roce 1956 tedy z vlády odešel a dostal trafiku: patentový úřad. V roce 1959 odešel do invalidního důchodu. Zemřel až po pádu komunismu v roce 1990.

• reagovat
• nahlásit příspěvek