J. Vintr 25.10.2016 20:09

Re: Pane Ulči,

Bombardování civilního obyvatelstva asi k porážce Německa nějak zvlášť nepřispělo. Spíš bych řekl, že motivovalo německé vojáky k většímu odporu. Jinak plošné bombardování měst, které provádělo britské letectvo, nebylo přímo záměrem, ale řešením z nouze. Britové si nemohli dovolit tak velké ztráty, jaké měli Američané při denních náletech, kdy se jakž takž daly zasahovat vojenské cíle. Při nočních náletech tehdejší technika neumožňovala ani přibližné zaměření, takže to sypali prostě na velká města, kde se nedalo netrefit.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 25.10.2016 21:55

Re: Pane Ulči,

Pane Vintře, vidím, že víte, o co šlo, byť s Vaším názorem nemohu v úplnosti souhlasit.

O tom, zda bombardování nepřispělo či přispělo a jak byly napsány tlusté knihy; asi nemá smysl to tu rozebírat. Nicméně bombardování byla pro Brity a později Američany jediná možnost - až do konce roku 1944 - jak přenést válku na území Německa. A Britové měli co oplácet.

Britové neměli dálkové stíhačky, jejich bombardéry byly slabě ozbrojeny vesměs jen 7,7 mm kulomety (nesrovnatelně slaběji, než od roku 1942 americké B-17) a o denní nálety se pokoušeli už roku 1939 (Wellingtony a Blenheimy na lodě ve Wilhelmshavenu); utržili však zcela neúnosné ztráty. Proto byly nálety na Německo přesunuty na noc - v noci byla obrana tehdy obtížnější. Navigační systémy byly nedokonalé, taktika náletů taky, proto bylo nakonec místo bombardování bodových cílů obtížně nalezitelných přikročeno k plošnému bombardování - nelze-li nalézt a zničit fabriku jako bodový cíl v městské zástavbě, lze zničením infrastruktury města ji připravit o pracovní sílu (zahyne, nemá kde bydlet a obtížně se do práce dostává). Němci mimochodem dokázali bombardované fabriky pozoruhodně rychle opravovat, ale s městy to dost dobře nešlo. Navíc se počítalo s psychologickým efektem, který se ale nedostavil. Později však technika (Oboe, H2S) i taktika (pathfinders) umožňovala dosahovat i v noci slušné přesnosti.

Američané přece jen měli doprovodné stíhačky (P-38 a P-47, byť s doletem nedostačujícím pro doprovod do hloubi Německa, napravil to až P-51), měli lépe vyzbrojené bombardéry, takže došlo k dělbě práce - Britové v noci, Američané ve dne, kdy mohli přesně zasahovat i relativně malé cíle. Ani Američané se ovšem nevyhýbali plošným náletům.

Paradoxem je, že v závěru války dosáhla účinnost německé noční stíhací obrany letům takové výše, že procento ztrát nočních bombardérů bylo vyšší než u denních náletů - ve dne stíhačky smetly Luftwaffe z oblohy, kdežto v noci byly doprovodné stíhačky (Mosquita) mnohem méně účinné.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Vintr 25.10.2016 23:51

Re: Pane Ulči,

Myslím, že Američané se snažili vyhýbat civilním cílům (už proto, že válku neprožívali tak emotivně jako Britové). A do těch Drážďan je nejspíš Angličané natáhli schválně, aby to vraždění civilistů nebylo po válce jen na nich.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 26.10.2016 3:15

Re: Pane Ulči,

Nevyhýbali a nenatáhli.

Pokud jsem o tom něco četl (prakticky vše, co vyšlo česky), bylo to jinak, ale to by bylo dlouhého vyprávění. A je kolem toho spousta fabulací a výmyslů.

Nicméně ve dne používala USAAF častěji taktiku přesného bombardování, neboť ve dne se i tehdejšími prostředky dala realizovat.

Mimochodem proti Japonsku využívali Američané s úspěchem taktiku plošného bombardování měst (Tokio třeba); možná válku proti Japonsku prožívali emotivněji ... :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek