B. Rybák 15.9.2013 12:04

Když dva dělají totéž...

Kromě francouzského "zásahu" v Mali, při němž Francii šlo především o ochranu "svých" uranových dolů, mají ostatní (vojenské) "aktivity" západu na blízkém východu společné to, že jsou namířeny proti státům v nichž přežíval "arabský socialismus", který svou oporu (SSSR) ztratil a v muslimském světě ji nikdy neměl.

Na rozdíl od Kaddáfího a Asada, kteří ve svých zahraničních aktivitách velmi zkrotli se irácký diktátor dopustil vojenské ničím nevyprovokované vojenské agrese v Kuvajtu, po jejímž odražení válka pokračovala formou násilně udržovaného "bezletového prostoru", který částečně ochraňoval jeho odpůrce (např. Kurdy) před genocidou. Tuto válku dovedl k nezbytnému vítěznému konci až prezident G. W. Busch. Možnost vzniku trvalé, byť zpočátku autoritativní vlády jako např. v Jižní Korei, Taiwanu... byla zničena prezidentem Obamou tím, že veřejně vyhlásil pevný plán stahování z vojáků z Iráku i Afganistanu, což byla politická idiocie hraničící s velezradou (ve prospěch muslimů), která pokračovala jásáním nad pádem Mubaraka a podporou útoku na (zkrotlého) Kaddáfího.

Rozhodnutí o tom, zda i nadále dělat zbraněmi chřestícího "světového četníka" ve světě, v němž se nyní dá téměř vše vyřešit nenápadnými metodami hospodářské války, je legitimní vnitřní záležitostí USA.

S Obamovým snažením o útok na Sýrii, ale nemůže souhlasit ani jedna strana tohoto sporu. Je totiž nepochybně návratem k "četnické politice" jejíž předem omezená (humanitárně bombardovací) taktika ale tuto občanskou válku v níž na obou stranách bojují žoldáci všech světových (i lokálních) mocností úspěšně ukončit nemůže.

Obamova náhlá "bojovnost" je pravděpodobně reakcí na to, že za svůj (promuslimský) izolacionalizmus je oprávněně kritizován vzhledem k narůstající agresivitě nepřátel USA (Severní Korea, Irán, Irák, odpoutávání Turecka, Pakistánu...).

• reagovat
• nahlásit příspěvek