H. Lukešová 29.4.2014 0:29

Vyjma Anvara Sadata jsou i další arabští hrdinové, nebylo

jich moc, ale existovali. Dalším (před Anvarem Saddatem) arabským předákem, snažícím se uzavřít separátní mír s nově vzniklým židovským státem, byl Ryad Bey Al Solh, který cítil do jisté míry obdiv ke Státu Izrael. Do deníku si napsal: Užasl jsem nad tím, co jsem viděl v židovských osadách. Zúrodnili písečné duny, získali z nich vodu a proměnili je v ráj. Uznal práva Izraelců na svatá místa v Jeruzalémě, tím si však rozhněval Palestince, kteří ho zavraždili v Amánu 16.7.1951.

Do dějin mírotvůrců se zapsal i jordánský král Abduláh,který intenzivně jednal s izraelskou političkou Goldou Meyrovou, odmítal veškeré násilí a ujišťoval ji, že se Jordánsko k útoku proti Izraeli nepřidá. Vztahy mezi oběma představiteli byly přátelské a srdečné. Hlavním nepřítelem jordánského krále se stal již tolikrát zmiňovaný mufti Husejní, mající za cíl "vyčistit" celou Palestinu od Židů. Husejní vyhlásil prozatimní vládu "celé Palestiny", ovšem zajordánský král Abduláh vládu Husejního neuznal ani přes varování Egypta, Sýrie, Libanonu a Iráku. Za svůj celoživotní postoj zaplatil cenou nejvyšší, dne 20. 7. 1951 během návštěvy mešity Al Aksa v Jeruzalémě byl husejníjovským gangem zavražděn. Tolik z historie.

A ze současných mírových holubic stojí za to zmínit umírněného arabského představitele Sheikha Jabariho, žijící žijící v Hebronu. Jabari uznává právo Izraelitů žít v tomto městě, navštěvovat posvátnou hrobku patriarchů, odmítá veškeré násilí k prosazování politických cílů a za to čelí odporu a nenávisti nejen příslušníků hnutí Hamás , ale i "umírněného" Mahmúda Abbáse, jehož přívrženci hrozí Jabarimu smrtí. Můžeme doufat, že tento člověk přežije.

Kéž by se v současnosti nalezlo více arabských mužů a žen jako je Sheikh Jabari. Člověk musí doufat, nic jiného mu nezbude.

• reagovat
• nahlásit příspěvek