K. Kocourek 16.7.2021 1:20

Jak autor sám píše, Britové v dobách své koloniální slávy by tyhle věci řešit uměli. Taky by uměli udělat z místních lidí vojáky (vybrali by si určité válečnické kmeny a do armády by brali pouze ty, viz třeba Gurkhové, bez ohledu na pociťovanou diskriminaci ostatních).

Řekněme, že nějaké povstalecké hnutí dělá problémy (posouzení, zda je obecně v právu nebo ne, ponechám na politických preferencích každého; jisté je, že v tomto případě militantní islám problémy dělá). Takže stát, kerý se cítí povinen zakročit, tam vojensky intervenuje a povstalce porazí. Protipovstalecký boj je ve skutečnosti souboj o orientaci neradikální většiny. A ta se nepřikloní k někomu jen pro jeho dobré úmysly, ale přikloní se k tomu, koho se víc bojí.

Takže například banda Tálibů terorizuje určité městečko nesmyslnými islamistickými opatřeními. Kdo z obyvatel se proti nim postaví, hazarduje se životem. Objeví se, dejme tomu, prapor americké armády, načež Tálibánci utečou nebo se skryjí mezi obyvatelstvo, protože takové síle se nedá čelit. Aby byli zlikvidováni, musel by je někdo z obyvatel naprášit. A teď: jedna mocnost (Američané v Afghánistánu) předem deklaruje, že jde jenom udělat pořádek, ale pak předá vládu místním a odejde, zatímco jiná a jinde (Britové v Indii 18-19. století) nejen verbálně, ale celou svou praxí dokazuje, že je nepředstavitelné, že by se vůbec někdo z obyvatel dožil jejich odchodu. Komu asi tak obyvatelé povstalce spíš udají? Té armádě, co chce neustále odcházet, asi těžko... To je celý problém.

Chyba Američanů je nikoli v jejich imperiálním chování, které jim někteří předhazují, ale naopak v absenci takového imperiálního chování!

• reagovat
• nahlásit příspěvek