M. Malovec 19.7.2022 15:48

Při vzpomíkách na dětství před sedmdesáti lety nenaříkám. Byla to nejhezčí léta života. Sice jsme topili uhlím v jedné cimře, v koupelně se topilo v sobotu a v pokoji v den, kdy kdy bylo něco na kapesní obrazovce Tesla 40001A. Měli jsme k sobě blíž. Nebude pro mne těžké se k tomu vrátit. Na mileniány jsem zvědavý.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Pivoda 19.7.2022 15:16

Karikaturista Vladimír Renčín, asi tak v roce 2000, vyprodukoval humornou situaci. Sedí na lavičce tři důchodci a vzpomínají. Říká jeden z nich: "Měl jsem neradostné mládí. Často ani na připojení k Internetu nebylo."

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Hák 19.7.2022 10:56

Astone, bylo by slušné dát na ten článek odkaz nebo aspoň napsat, jak se jmenoval.

Víte, on ten článek může být úplně jiný, než jak ho líčíte Vy. Například tipuju, že o "krutém" dětství autorka nepíše, a myslím, že si ani nestěžuje.

Ten zvyk kritizovat nějaký text, ale nedat ho lidem přečíst - víte, kdo to dělával?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Ptáček 19.7.2022 10:25

Kruté dětství údajně zažil také Vladimír Putin. Prý byl dokonce členem jakéhosi dětského klanu, který prováděl ty nejhorší možné zločiny. Jestli to je nebo není pravda nevím, ale aspoň mně by to hodně vysvětlovalo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Nešvara 19.7.2022 10:01

Nemůžu ten citát dohledat, takže jenom volně z paměti:

Staroegyptský kněz pláče, co je to dnes za dobu, mladí lidé zvlčeli, nectí již staré bohy, ti, kdož dříve pili víno ze zlatých pohárů, pijí dnes dlaní vodu z řeky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Kohout 19.7.2022 9:25

Panenky mrkačky byly v 2. polovině 50. let zcela běžné. Každá ji měla. Z 1. poloviny pamatuji mičudu na kopání na Letné a draky na podzim. A Matějskou na tom ještě správném místě tenkrát.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Simek 19.7.2022 9:03

Jsem taky "mlaďák" (*1970), ale dětství mi krušné nepřipadá. Do školy jsem to měl kousek pěšky, po škole jsme, městská dítka, jezdili MHD po městě (cca v sedmi letech) a hráli si na stavbě sídliště (dělníkům "padla" ve tři...).

Léto jsme trávili s dědou a babičkou na vesnici, zlobili krávy za plotem, hrabali seno (otavu), lovili luční kobylky v trávě, nebo krmili pavouky - jak holky ječely, když jsme v září donesli pěticentimetrového křižáka do školy!

Starší trávili čas u televize, šťastnější naladili Poláky nebo Němce, bohatší měli "video" z Tuzexu - k těm se chodilo na filmy.

A pamatuji ZX-80, Atari, EC-1030, DOS i Windows od "dvojky".

Od střední školy chodím pro čtivo do stejného antikvariátu. Tam jsou i romány od Ondřeje Neffa - v poličce "klasika". ;o)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Nevrkla 19.7.2022 7:43

Tak teď nevím, budou naši potomci skuhrat, že oni měli jenom mobil a tablet, nebo si potomci budou hrát s polinkem v hadru a honit obruč, k čemuž máme našlápnuto? Majerová nemá právo psát, Neff může psát jakékoliv voloviny beze smyslu...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Zak 19.7.2022 1:54

No teda nevim. Uz Cicero skuhral O tempora O mores a vzdycky se to nejak vyvrbilo k lepsimu. Nebyl bych tak pesimisticky. Bude to proste jine nez za nasich mladych let. Lepsi ? Mozna. Ale kdo je ten soudce?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 19.7.2022 0:47

Jojo, doznívaly tělesné tresty ... v šesté třídě základní školy jsme měli pedagoga, jenž přistiženého z páchání alotrií (kupříkladu střílení kuliček z rozžvýkaného papíru trubičkou z tužky versatilky, píchání spolužáka kružítkem, vrhání chroustů po spolužačkách, případně ještě lépe vložení téhož do vlasů spolužačky - tehdy ještě byla chroustů hojnost - to vše v jeho hodině) postavil před volbu - chceš facku nebo poznámku do žákovské? Všichni si vždycky vybrali facku, protože doma byl trest za poznámku významně citelnější a bolestivější. Pedagog pak odstupňoval sílu facky podle míry provinění - občas to bylo po čuni fakt přes celou hubu; dodnes na dotyčného pedagoga v dobrém vzpomínám. Dělo se léta páně 1961, v tom roce, co letěl Gagarin.

• reagovat
• nahlásit příspěvek