Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
VZPOMÍNKA: Moje výročí
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
M. Krátký 11.9.2023 21:22Moje studia začala v 1949 sice v Dejvicích, ale pak jsme odstěhovali na Vinohrady, Chorvatská 12, Praha 12 - a pokračoval jsem v nádherné škole Kladská 1, Praha 12 a tam jsme měli v každé třídě veliká černá kamna s přikládáním a obsluhou z chodby - a hřála náramně |
děkuji autorovi za krásnou vzpomínku 
|
|
J. Jurax 11.9.2023 16:18Jo, a já začal před pouhými osmašedesáti lety ve Zlíně. A tamní ještě Baťou postavené školy byly moderní, s ústředním topením, takže dobrodiní kamen na pevná paliva jsem si neužil. |
|
|
J. Hajský 11.9.2023 14:01Moc krásný článek. Mohu to posoudít, také jsem na Psa pár vzpomínkových článků poslal a byly zveřejněny. Ale na Vaše poutavé povídání opravdu nemám. Proto vám tleskám. Jsem o pár let mladší než vy, chodil jsem na základku v Holešovicích, taky tedy skoro na pražské periferii. Proto podepisuji vše, co jste napsal, moje vzpomínky jsou podobné. Věta " Jsa malé a drobné postavy, byl jsem z kluků asi nejmenší, jsem se ocitl v první lavici." přesně pasuje na mne. Ale přiznám se, že čtu rád i články z opačného pólu Vaší dlouholeté činnosti, články, kde poutavou formou, přístupnou i laikovi, přibližujete poznatky z Vaší oblíbené fyzikální chemie. |
|
|
J. Šimek 11.9.2023 8:40Připomněl jste mi, že mám totéž jubileum. Jsme zřejmě stejný ročník. Já jsem ovšem nenastoupil do školních škamen v Praze, ale v malém Jihočeském městě. Ve třídě se topilo také uhlím, což bylo při přiložení doprovázeno příslušným puchem. Jen místo hodné paní učitelky jsme měli přísného pana "řídicího" (ředitele obecné školy), který každé provinění trestal švihem rákoskou do otevřených dlaní, přesně jako v ve filmu Obecná škola. S tím byste si byl užil. Děkuji za připomínku dob minulých a přeji hezký den J. Šimek |
|
|
L. Svoboda 11.9.2023 13:08Do školy jsem nastoupil ve své rodné vesnici v roce 1950 a mám podobné vzpomínky. Do školy jsem se těšil. Také si pamatuji na kamna, uhelné prázdniny, na kalamáře a obyčejná pera. Až do 4. třídy jsme měli učitele, kteří používali rákosky, rozdávali facky, nechávali nás stát s rozpaženýma rukama. Když učitel musel opustit na nějakou dobu třídu, určil nějakého žáka, který zapisoval ty, kteří se nechovali podle jeho představ. Učitel si to pak s těmi zapsanými vyřídil ručně. Teprve v páté třídě přišla mladá učitelka, která takové metody nepoužívala a pokud si pamatuji, kázeň i učební výsledky měla určitě lepší. Škola byla dvojtřídní. Do šesté třídy jsme už museli dojíždět do blízkého města autobusem. Tam už byly tělesné tresty jen výjimečné. Na průmyslovce se tělesné tresty už samozřejmě nepoužívaly, dokonce nám někteří vyučující vykali. |
|
|
M. Michálek 11.9.2023 8:34Jsem stejný ročník jako autor a mám také dost vzpomínek. Ta ohromná litinová kamna u nás stála uprostřed místnosti u zdi a byl mimo topnou sezonu zákaz do nich cokoliv házet. Přesto byla plná papírů a jiného odpadu a vždy se našel nějaký dobrák, který to zapálil. To bylo smradu, kouře a vyšetřování. Polovina třídy měla po kapsách sirky a tak jsme všichni dostali poznámku. A v době nedostatku uhlí musel každý žák přinést denně jedno polínko dřeva a tím se přitápělo. Ve třídě nás bylo 35, tak to nějakou dobu vydrželo. A hodnou paní učitelku jsme měli jenom v první a druhé třídě, od třetí jsme měli učitele, který to velmi dobře uměl s rákoskou. Jednou s ní práskal do první lavice, vysmekla se mu z ruky o prolétla koulí světla za ním. Způsobil pěkný průstřel, vypadalo to nádherně. Ani jsme se neodvážili zasmát. Jo, doba malin nezralých... |
|
L. Písařík 11.9.2023 10:47Ač o pouhý rok mladší, jsou mé vzpominky obdobné, jen s tím rozdílem, že jsem do školy chodil rád, protože jsem se dovídal nové informace. Chodil jsem do venkovké jednotřídní (1-5. ročník) Masarykovské školy a měl velmi dobrého učitele. Jednou položil otázku, jak poznáme, že je čtvrtek ( to totiž bylo volno, protože učitelé jezdili na okres pro instrukce) -tak měla znít odpověď. Místo toho jsem prohlásil, že ve čtvrtek tatánek poslouchá Kohouta. Pan učitel zvážněl a pozval tatímka do školy. Až potom jsem se dozvěděl, že ne všechno, co se dělá doma, se říká na veřejnosti. Tak jsem se naučil již v mladém věku lhát. ( Pozn. pro mladší a ty, kteří tu dobu nezažili: Jára Kohout byl komik a emigrant a vystupoval v žertovně křečovitých skečích na Svobodné Evropě). |
