Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
JAK BYLO: Těžko na cvičišti, lehko na sjezdovce
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
I. Simonek 14.4.2023 21:14Dnes za |
|
L. Harvánek 14.4.2023 10:05Jako klukovi krátce školou povinnému mi jeden strýc - stolař vyrobil z jasanového dřeva první opravdové lyže. Lyžovat mě nikdo neučil, musel jsem to odkoukat od starších spolužáků a odměnou za to, že jsem se na těch úzkých prkýnkách naučil jezdit, bylo, že se mi nikdo nesmál jaké jsem dřevo. Lyže ovšem pro nás byly především dopravním prostředkem, protože po absolvování pětileté vesnické jednotřídky nám do okresního města, kde jsme povinnou školní docházku dokončili, ještě nejezdil autobus. Takže 4 km tam a totéž zpět. V zimě na lyžích (v neděli i do kostela), jinak pěšky nebo na kole (jedno společné se sestrou). Jako VŠ student jsem také jednou absolvoval povinný lyžařský kurz. Jeden ze spolužáků byl sice vášnivý fotograf, ale už ne tak dobrý lyžař. A tak mi předal svoji flexaretu, abych fotil zajímavé situace. K nim patřily i krasojezdecké výkony našich spolužaček, kdy sjezdovku brázdily střídavě na lyžích a také pomocí půvabných dívčích zadečků. A to se mi stalo osudným, neb jsem (nesledoval kudy míří moje lyže) se dostal do vyrytého lavóru dívčím zadečkem a vyrobil z něho ještě větší. Protože mojí prioritou byla záchrana flexarety, odnesl to můj kotník. Ostatně blbutí na sjezdovkách mě nikdy moc nebavilo, na Vysočině jsou krásné krajinné pasáže, které při projíždění na běžkách potěší duši i srdce. Ale před 5 lety nastal konec, po srdečním kolapsu mi moji potomci nejprve nařizovali nevyjíždět bez mobilu a později vyjíždět vůbec. Dokonce mi zabavili i běžky pod záminkou, že vnučka se také potřebuje naučit lyžovat. |
|
|
V. Mokrý 14.4.2023 8:28Vlastně nijak - školní lyžařský výcvik jsem celkem přežil a potom už mě to na lyže netáhlo. A ni na jedny - sjezd/běh. |
