I. Simonek 13.4.2023 20:58

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Sura 13.4.2023 20:52

To s vyvoláním zájmu o lyžování nějakým osobním příkladem je jedna z největších životních pravd. !!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Novák 13.4.2023 20:03

Já mám rád lyžaře, hlavně z fotografií. Nezajímají mě ani tak profíci, jako snaživí amatéři. Ta jejich odvaha se postavit na ta dvě klouzající prkénka, to odhodlání, že když to zvládne malé dítě, tak já také bez ohledu na věk.

Český prezident a zároveň lyžník - Miloš Zeman - je odvážlivec a průkopník amatérského lyžování. S jakou odvahou se nechal ochrankou navléci do teplého prádla, nazout lyžařské boty a odvážně se nechat vyfotit s trekingovými hůlkami, to klobouk dolů.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Polášek 13.4.2023 11:23

To já jsem zase sáňkař. Svým dětstvím, bylo mně něco mezi 3 - 6 lety jsem přesně trefil dobu, kdy za socíku zarovnali cesty ve vesnici a vyasfaltovali je, takže byly krásně rovné, neuvolńovaly do sněhu štěrk a hlínu a na té nejlepší nejrovnější stačilo doslova mít na asfaltu pár milimetrů uklouzaného sněhu a ledu. A lidi ještě neměli auta respektive kteří měli, nebyli zvyklí s nimi zvyklí jezdit denně do práce.

Jak napadl sníh, tak pro auta a autobusy byly pouze průtah vesnicí, ostatní cesty už z JZD traktorem protáhli a potom nechali tak, takže tam bylo po celou dobu mrazů pár centimetrů ledu a sněhu. Ideální pro sáňkaře. nejlepší trasa, která byla taky nejblíž, měla převýšení asi 25 metrů a dlouhá byl asi 300 metrů. Nejdelší měla převýšení něco k 35 metrům a dlouhá byla asi 450 metrů. Nejstrmější měla taky přes těch 30 metrů a dlouhá byla ku 150 metrů, to byl skutečný padák. Plus ta bylo několik mírnějších a kratších.

Na té nejlepší bylo každé odpoledne až do tmy do večera horda od 5 do 20 děcek, většina se sáněmi a pár lidí ochotných lyzovat na tom pololedu s lyžemi. 1 - 2 - 3 lidi na cestě sjížděli a na okraji cesty zbytek lidí stoupal nahoru. Sjíždějící dolů museli na saních a na lyžích umět zatáčet, někdy prakticky na ledu, když se to ujezdilo , aby se vyhli stoupajícím a aby zvládli zatáčky a neskončili ve sněhu v příkopě nebo plotu, protože cesta nebyla rovná. A dole pod svahem bylo třeba umět blokem zastavit, protože cesta ústila do protahu vesnicí, kde jezdila auta.

Sáňkování postupně skončilo, když mně bylo tak 15 - 17 . Lidi bydlící kolem těch silnic nejdřív začali sypat popelem ze svých uhelných kotlů uzký pruh silnice po jedné straně, aby na tom ledu vyšlapali nahoru. To ještě šlo se tomu popelu vyhýbat. Potom ale začali víc vlastnit auta a vyžadovat, aby ty svažité silnice byly v zimě sjízdné, tudíž cestáři posypané škvárou celé. A to byl konec sáňkování.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Heidlerová 13.4.2023 8:54

Búúúúú, já jsem dítě roviny, o lyže jsem nikdy nestála a situace na horských střediscích mne od tohoto sportu naprosto odradila. Umělý sníh, ničení přírody, tvrdý byznys, hlava na hlavě, úrazy, čekání ve frontách, drahá výbava, úrazy, masivnost tohoto sportu - hrůza děs, žádný pocit volnosti a svobody. S umělým zasněžováním by se mělo skončit, je to proti přírodě.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Dvořák 13.4.2023 7:50

Dnes platí, že kdo nejezdí na kole, jako by nebyl.

• reagovat
• nahlásit příspěvek