J. Jurax 27.12.2021 21:44

To je prosté. A kafe a vajíčko je skrovný a hladový pokrm. To se sluší předložit až po jídle jako tzv. dokrm.

Chlap, co byl na vojně, žil na kolejích a jezdil na čundry prostě jde a z doma dostupných surovin vytvoří chutnou a výživnou krmi, přičemž dbá na to, aby použil minimum nádobí, co by se pak muselo umejt. Z těchže důvodů servíruje pokrm v jednom hlubokém talíři a jako příbor předkládá lžíci neboli bagr.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Kolman 27.12.2021 17:33

Před lety jsem vámi nastíněnou situaci paní Rybnická zažil. Pravda, nebyla to smažená vajíčka a kafe.

Vaření probíhalo dle ústně vydávaných pokynů (dočasně nepohyblivé) manželky s informacemi, kde se ta která ingredience v kuchyni nalézá a jaký je další technologický postup vaření.

Neotrávili jsme se a jídlo bylo poživatelné

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Dubravský 27.12.2021 17:18

Slabota, vybírali jste někdy se ženou podprsenku??

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Kolman 27.12.2021 16:49

Roztomilá a pravdivá povídka. Tuto skutečnost lze stručně vyjádřit lidovou moudrostí, že:

"Žena neví, co chce a nedá pokoj, dokud to nedostane!"

P.S. - Mám podobné zkušenosti také

• reagovat
• nahlásit příspěvek

H. Rybnická 27.12.2021 15:11

Tak pánové příště se pobavíme o tom, jak to vypadá v manželské kuchyni, když paní manželka jednoho dne nemůže vstát, protože ji chytla křeč do nohy. A poprosí pana manžela uvařit kávu a smažené vajíčko.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Macek 27.12.2021 12:00

Je to příběh ze života. U nás zpestřený ještě tím, že žena prohlašuje, že nakupování ji nebaví.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lapil 27.12.2021 10:03

Nedá mi to, a budu se chvilku vytahovat.

K nám dorazil den, kdy jsem i já uznal, že nemám co na sebe. Odolal jsem výzvám, abych si něco koupil sám (to pak následuje několikaleté vysvětlování, proč jsem si vybral špatně; nekecám) a vylákal svoji družku do obchodu. Proběhli jsme Běžný Oděvní Obchod, během pár minut si ujasnili možné varianty, a pak už jsem se skryl za závěs, nějaký čas mi někdo dodával kusy oděvu (košile a kalhoty byly cílem) a věřte nevěřte - snad za půl hodiny jsme, nepohádavši se, odcházeli s několika kusy oděvu (v nestřeženém okamžiku přibyly dvoje tepláky "pro mladého") v ceně méně několika tisíc a bylo.

Pravda je, že boty, taky pro mě, jsem nakupovat odmítl s pravdivým odůvodněním, že má schopnost seriózně vybírat je zcela vyčerpána, takže bychom nekoupili buď nic, nebo cokoliv.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Hatina 27.12.2021 3:47

Tedy, a že je mi pána líto, přeci jen strpěl jen první stupeň této tortury kterou ostřílení páni zvládají vcelku běžně, byť s hrdým výrazem rudých válečníků u mučednického kůlu.

Daleko horší jest varianta téhož nákupu spojená se zdravotní procházkou celé rodiny směrem k vytýčenému hypermarketu.

Už samotná ta cesta vyčerpá fyzicky i psychicky s nutností pozorovat každé chotí ukazované bejlí, zatímco dítka zarputile mlčí, uzavřena ve svém světě smartphonů a sluchátek.

Po dosažení cíle nutné rodinné občerstvení v pizerii, následné pak nutná orientace v novodobém chrámu Krámků jen s botami tam mají asi 3, ale další s modes robes a sportem, kde rovněž mají botky určitého stylu - těžká volba.

Načež pak choť s dítky zmizí uvnitř, s nadlidským úkolem sehnat něco pro sebe "a kdyby měli něco pro děti" - takže těch hromad na zkoušení je asi 5x tolik

Dítka objevila že v hypermarketu mají WIFI, takže si bez jakéhokoliv zájmu nechají navléct a svléct na nohy cokoliv.

Akurát že manžela nečeká sladké podřimování, leč dostane sáhodlouhý seznam aby to "vedle" v dalších 20 obchodech sehnal, a pak se s naplněným vozíkem, vrátil pro svou štastnou rodinku.. Manželka sice ještě nemá vybráno, ale dítka už taky začala být neklidná, ve smartech jim došly baterie, tak aby je tatínek vzal třeba do mekáče?

• reagovat
• nahlásit příspěvek