I. Simonek 4.11.2023 21:48

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 3.11.2023 14:24

Ano.

Nesporně stoupá obé - životní úroveň i ceny. Ale ceny rychlejc.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Kolman 3.11.2023 13:06

Když jsem se poprvé dostal na ZÁPAD, tak na naleštěné automobily, krásné baráky s neoprýskanou omítkou atd. atd. jsem byl duševně připravený a nepřekvapilo mě to. Co mě ale vyvedlo z míry, to byly SPOKOJENÉ KSICHTY LIDÍ, sedících na zahrádkách restaurací a vůbec všude ve městě, v příkrém kontrastu s na***anými a šedivými ksichty v tehdejším Čeksloveslensku.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Nešvara 3.11.2023 9:56

Časy se mění.

Prosinec 1989. Za 500 korun (ekvivalent mé týdenní výplaty) jsem dostal 20 dolarů (Šilinky v bance došly). Ve Vídni malá káva 30 šilinků, velká 50 šilinků. Šilink tuším 2,80 Kčs. Na Václaváku v podchodu výborné kafe za 3 koruny, v kavárně 3,30.

1992 V Praze Plzeň 4 Kčs, v Kodani zteplalé pivo v kelímku 100 dánských korun.

2010 v Praze obědové menu za 100 Kč, v Paříži 12 Euro.

Dnes oběd v Rakousku 11 Euro, v Praze 250 Kč.

Trvalo to přes 30 let, ale Evropu jsme dohnali. Alespoň v cenách tedy.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Písařík 3.11.2023 8:46

Ano, starý vlku, když jsem se já v r. 68 dostal do Rakouska, taky jsem "valil oči", zíral, auta, která u nás nebyla, se tam válela na vrakovištích ve čtyřech patrech nad sebou, na první pohled zcela opravitelná s lesklým lakem jak zánovní, a moje žena zírala když jsme objevili Mexikoplatz, tam bylo svetříků a blůzek víc než u nás v Tuzu, džíny taky a dalo se platit všemi světovými měnami, prostě židovské obchody. Jenom, když se moje paní pochlubila známé, u níž jsme přebývali, ta se zhrozila a pravila: Proboha, nikde neříkejte, že jste nakupovali na Mexikoplatzu, to bych já tady společensky nevydržela a táhla nás do echtgescheftů na Am Spitz, kde to bylo asi 2 x dražší. Zírali jsme jako Američan v Paříži.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Krátký 3.11.2023 5:29

U moře jsem byl poprvé v roce 1965 - rok po návratu z vojny a to rovnou u Jadranu. Jeli jsme tam skoro celá rodina : máma, táta, mladší sestra Vladěna a já. Starší sestra už byla vdaná a stejně by se do auta už nevešla. Jeli jsme autem Škoda Octavia se zahrádkou na střeše plnou campingovou stolní soupravou a kufr taky napráskanej. Měli jsme sebou stan, ve kterém jsme my kluci spali a holky spaly v autě. Ano, bylo to přesně tak jak popisuje autor - čuměli jsme velice a peníze žádné. Byli jsme mladí i zdraví a tak na to rádi vzpomínáme - už jen já a moje mladší sestra - krásný den všem

• reagovat
• nahlásit příspěvek