P. Jánský 21.8.2023 10:10

děkuji za odpověď

škoda, že Vás příběh rodiny Baťů nezaujal více.. je komplikovaný jako život a podnikání za dvou světových válek sám.. nakonec více než komunisti zničila firmu nekonečnými soudy rodina sama.. smutné ale poučné..

• reagovat
• nahlásit příspěvek

B. Kuras 20.8.2023 10:52

Jo a v Malé paměti píšu o setkání s podobným Zlíňákem Tomem Stoppardem.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

B. Kuras 20.8.2023 10:46

Dík za otázku. Narodil jsem se tam, otec byl u Bati v chemickém výzkumu a učil chemii na Baťově škole v roce 1947 přešel na olomouckou univerzitu, když mně byly 3 roky. Z tak útlého dětství mám přirozeně málo vzpomínek, takže nebylo o čem konkrétním psát. "Fenomén Baťa" však zůstal v rodině, otec jej často připomínal, jako příklad usilování o skvělost ve všem co člověk dělá, nevzdávat, když se to často nedaří, a vymýšlet alernativy, jak by se to dařilo. A přístup "náš zákazník náš pán" jsem si uchoval i ve svém spisovatelském řemesle. Ač kulturně a vzpomínkově jsem pochopiteně víc Olomoučák, ke Zlínu jako rodišti mám vztah dá se říct "malého dítěte". Každá zmínka o něm a kontakt s ním mě dojímá. Skoro jsem se dojetím rozbrečel, když jsem na noční službě v BBC monitoroval český rozhlas se zprávou, že Gottwaldov byl znovu přejmenován na Zlín. Britský pasový úřad mně později ochotně vydal nový pas se Zlínem. (V roce 1968 z ČZ pasu převzal Gottwaldov). U nás doma se slovo Gottwaldov nikdy nevyslovilo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Jánský 20.8.2023 8:12

zajímalo by mě

jestli má pan Kuras vztah ke Zlínu a k fenoménu Baťa.. psal o tom někde?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 19.8.2023 11:59

No jo, a nejhorší je, když se spisovatel stane klasikem. Jeho obsáhlá díla ať veršem či řečí prostou psaná se uznají za národní poklad, dostanou se do školních osnov a masy středoškoláků, pro než jsou k uzoufání nudná, nesrozumitelná a venkoncem nečitelná se musí dřít obsahy, učit se je a prezentovat před tabulí. Pravda, dnes se píšou eseje, to se dá stáhnout z netu a při prezentací číst, ale i to zabírá vzácný studentův čas, který mu pak chybí při paření her a žvanění na socialních sítích.

A nejhorší je, že klasikem se pisálek či veršotepec stává obvykle až po smrti. A přes propast let, ba desítek let či až století již nelze na sociálních sítích takového štavnatě znectít tak, aby se to dozvěděl, zastyděl se a začal psát krátké texty pro rapery nebo scénáře pro Ordinaci v růžové zahradě, aby nehrozilo, že se stane klasikem a generace studentů, kteří mu nic neudělali, budou pak drceni jeho dílem.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lapil 19.8.2023 9:30

To už podle mě nemluvíme o řemesle spisovatelském, ale reportérském. Ale je to určitě podobné.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

F. Žůrek 19.8.2023 7:30

Ano. Kdo píše, tak má psát s ohledem... ma toho, kdo to bude potom číst.

Proto často sledujeme "senzace, reklamu", ale málo toho... podstatného. K věci se snad vyjadřuje ... nejvíce ... černá kronika

• reagovat
• nahlásit příspěvek