Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Těšil jsem se, že se konečně dozvím výsledek myšlenkového pokusu, který mně občas napadne, a který je ten samý, co byl uveden na začátku:

Já na fotonu nesedím, já jsem foton (myšlenkový pokus). Letím z velmi staré hvězdy a má cesta začala před 5 miliardami let. Nějaký astronom si na tu hvězdu teď zaměřil svůj dalekohled a já skončil na sítnici oka toho astronoma.

A teď ta kardinální otázka: Jak by jsem já jako foton vnímal tu předlouhou cestu? Dlouhá byla jak z hlediska času, tak délky. V jednom odborném výkladu, co jsem slyšel, by se prý obě události (start z hvězdy a dopad na sítnici oka) staly pro mně prakticky současně. Nebo by to bylo jinak? A jak bych vnímal své okolí během té cesty dlouhé 5 miliard světelných let?

V mezigalaktick0m prostoru se foton pohupuje na gravitačních vlnách, kličkuje mezi gravitačními čočkami a pohybuje se v prostředí velmi blízké ideálnímu vakuu. Proto se jeho rychlost velmi blíží rychlosti, která je v našem vesmíru limitní. Nemá smysl popisovat "vjemy" paralelně se pohybujícího hypotetického pozorovatele v těchto hraničních podmínkách.