V. Sember 22.2.2024 13:06

Pokud jde o pokus se štěrbinami, jste autore úplně mimo. Elektrony či fotony, které dopadají na desku, v níž jsou dvě štěrbiny, reagují s celou deskou. Neustále. I ve štěrbinách, kterými když tak projdou. Interferenční obrazec na detektoru za deskou je výsledkem tohoto statistického procesu.

Můžeme ho rozmazat tím, že na štěrbiny namíříme další detektor. Podotýkám, že s elektrony či fotony interagují částice z detektoru, ne náš pohled. Částice, které procházejí jednou či druhou štěrbinou, jsu vystaveny další silné interakci. Výsledek je pak samozřejmě jiný. Jasný?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Holub 2.4.2024 5:03

Mate pravdu, ale tytez vypocty se muzou udelat (sloziteji asi) pomoci realnych cisel. Kvantova mechanika v a+ib, t.j. vlnova funkce, je nezbytna. A ta musi "zit" v tom komplexnim prostoru. Bez toho se to cele zhrouti. Vyslo o tom nedavno nekolik clanku ...moh' bych je vyhledat..

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Tuma 25.2.2024 15:39

Opet podotykam, ze kocky zrejme nejsou obeznameny s fyzikalnimi zakony, nebo je proste ignoruji ;)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Istvanfy 23.2.2024 21:34

Tunelový jav. Kvantová mechanika pripúšťa, že častica sa z jedného možného stavu do druhého možného stavu dostane nemožným spôsobom (prejde stenou). Tento jav sa aj prakticky využíva. Jedným z dôsledkov je, že možné je úplne všetko, ovšem pravdepodobnosť toho, že kus mäsa sa z ľadničky dostane do mačky je prakticky nulová.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Aron 23.2.2024 10:13

Problém kvantového světa je v tom, že ho neumíme vnímat našimi smysly. Přímo vůbec a ba ani metodami, na které jsme zvyklí z makrosvěta nebo i mikrosvěta, kde za pomocí třeba mikroskopu dokážeme "na vlastní optické oči" vidět jednotlivou buňku. A jsou to vlastnosti s kterými se v makrosvětě prostě nesetkáváme. Takže všechny interpretace a snaha převést ty jevy do něčeho pro nás uchopitelného a hlavně zaškatulkovat do našich fyzikálních a logických a s tím souvisejících filozofických pojmů prostě naráží. A proto také obrovské spory i mezi fyziky o kočky :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Žaloudek 22.2.2024 22:14

No, fotony chápu a ten obrázek to naprosto jasně vysvětluje. Čemu nerozumím, jsou ty fluktuující kočky. Aspoň teda náš kocour se do ledničky dostat uměl (museli jsme nakonec přidělat petlici), ale zabouchnout ji ho teda ani nenapadlo!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Kučer 22.2.2024 21:43

Ten profesor se jmenoval Albert Einstein který byl nějakou dobu v Praze. Hašek to trochu pozměnil.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Chýla 22.2.2024 20:55

Jestli se na kameru budete dívat zs hodinu, měsíc nebo vůbec ne, je jedno. Něco konkétního, popsatelného klasickou řečí, tam bude, jen Vy nebudete vědět co, dokud se nepodíváte.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Holub 22.2.2024 20:44

Dekuji ze jste mne upozornil na Petra Seba. Musim se podivat na jeho publikace. Hlavni vec je ze, jak rikate, on se "neboji" toho "i", na rozdil od mych kolegu aplikovanych matematiku. Dam vam vedet jak to dopadne. Jeste jednou, dik.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Princ 22.2.2024 20:26

Považuji za pošetilá přemýšlet o imaginární bytosti, kterou mi už dávno odřízla Occamova břitva.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 22.2.2024 20:04

Těžko říct, co měl básník na mysli - nebo misly ...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Pospisil 22.2.2024 19:23

...Foucault...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Pospisil 22.2.2024 19:18

Máte určitým způsobem podobnou skladbu argumentace jako Umberto Eco blahé paměti (třeba ve Foucaltově kyvadlu). Nechci se pouštět do toho, jestli je to v dané situaci urážka nebo lichotka, ale zaujalo mne to.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Istvanfy 22.2.2024 19:15

Aj v elektrotechnike sa používajú výpočty v komplexnom obore ale je to len a len matematická pomôcka. Žiadna imaginárna realita.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Istvanfy 22.2.2024 18:49

Najkratší mysliteľný časový interval je vraj newyorská milisekunda. Je to interval medzi tým, čo na semafore naskočí zelená a tým, čo taxík za Vami začne trúbiť.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Hák 22.2.2024 18:35

To je Holub.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Hák 22.2.2024 18:34

Já Vám přece věřím.

To, že vlnová funkce někde "žije", je obecný slang, nebo to Petr Šeba má od Vás či Vy od něj?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Kuča 22.2.2024 18:32

Existují docela zajímavé teorie, které pohlížejí na svět jako na jakousi projekci hologramu, přičemž veškerá zdrojová informace je kdesi v oblasti hranice konečného vesmíru. To by ovšem vyžadovalo nějaký způsob distribuce této informace zcela neomezenou rychlostí. Řešilo by to problém "mizení informace" nesené částicemi, které překročí horizont události černé díry. Neříkám, že to má nějakou velkou důkazní oporu, spíš mě to zaujalo jakožto zajímavá myšlenková konstrukce. Rovněž to, že v našem prostředí je rychlost světla právě taková jaká je, by mohlo být dáno specifickou deformací prostoru. Jelikož ovšem pozorovaný vesmír se jeví cca stejně ve všech směrech, znamenalo by to, že naše galaxie je minimálně dost blízko, ne-li přímo v geometrickém středu této deformace, dalo by se říci, přímo ve světlech na jevišti fyzikálního vesmíru. Sice by to vzhledem k počtu galaxií byla náhoda jak sviňa, ale když ono to vysvětlení působí tak elegantně.

Předvídatelný mechanistický vesmír bych raději už pustil z hlavy. Taková idea je dnes vzásadě neudržitelná. Možná bude načase si připustit i nedeterministický charakter některých jevů, kdy kromě klasické kauzality je ve hře i něco, co bychom mohli nazvat dokonalou, ničím neovlivněnou náhodností. Vesměs se zatím akademická komunita nedeterministickým teoriím spíše brání, protože "ničím pozorovatelným nezapříčiněné" výstupy jdou dost proti našemu chápání světa. Asi jako ty částice s dvojí podstatou. Což mi ale nevadí. To ten klasický vesmír v provedení "obrovské fatalistické domino příčin a následků" mi byl sympatický mnohem méně.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. S. 22.2.2024 18:27

Ex 24,9 Pak Mojžíš a Áron, Nádab a Abíhú a sedmdesát z izraelských starších vystoupili vzhůru. Uviděli Boha Izraele. Pod jeho nohama bylo cosi jako průzračný safír, jako čisté nebe. Ale nevztáhl ruku na nejpřednější z Izraelců, ačkoli uzřeli Boha; i jedli a pili.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Holub 22.2.2024 18:04

Legitimni otazka. Muj nazor je zalozen na spolupraci (jen?) s asi 100 kolegy, jaderni fyzikove, fyzikalni chemici, chemicti inzenyri, a i aplikovani matematici, z nichz vetsina nepochopila co vlnova funkce je. Jak jsem naznacil v mem prispevku, to "vlneni" se neodehrava v nasem 3D prostoru, ale v komplexnim. To si nelze predstavit. Ja sam jsem s tim zapasil... Muzete si overit s kym jsem spolupracoval na Google Scholar, jak pod RFH tak i pod R Holub. Mimochodem, tezko tomu uverit, ale v Americe je hodne Robertu Holubu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Petr 22.2.2024 18:04

Většina optických metod je dnes kvantová fyzika.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Hruška 22.2.2024 17:58

Ale Princi, zkusil jste o Hospodinu alespoň přemýšlet.? Když ne ho poznávat. Neřku-li ho poznat. Bůh je Bůh živých, ne mrtvých a jeho milosrdenství je věčné.! Zkuste Boha změřit, proč by se měl měřit když není,? no aby jste naměřil 0 nulu. A už jsme u toho, máme měřit nulu, no fuj, Boha. Nula od nuly pojde, ale nula není, existuje celý svět. Jsou živí lidé, a přemýšlejí o nule, jestli ne-existuje nebo ne. ---křesťané rozjímají: -- zbav nás od zlého a neuveď nás v pokušení ...-Amen - sadistický ničemo, - neexistující. Kdyby.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Čermák 22.2.2024 17:57

Myslím, že Pozorovatel přímo ovlivňuje maličké pozorované cokoliv. Do pozorování zapojuje celou svoji laboratoř a v podstatě i celou zeměkouli a okolní vesmír, jehož je nedílnou součástí. Je to holt více či méně subjektivní, tedy ty jeho závěry pozorování......

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. S. 22.2.2024 17:53

Ex 33,11 "A Hospodin mluvil s Mojžíšem tváří v tvář, jako když někdo mluví se svým přítelem."

Jákob bojoval s Bohem a vyhrál nad ním:

Cen 32,29 Tu řekl: „Nebudou tě už jmenovat Jákob (to je Úskočný), nýbrž Izrael (to je Zápasí Bůh) , neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls.“

A Jákob ho žádal: „Pověz mi přece své jméno!“ Ale on odvětil: „Proč se ptáš na mé jméno?“ A požehnal mu tam. I pojmenoval Jákob to místo Peníel (to je Tvář Boží), neboť řekl : „Viděl jsem Boha tváří v tvář a byl mi zachován život.“

Adam viděl Boha, atd.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Čermák 22.2.2024 17:39

Profesor měl pravdu...

Ta spodní větší zeměkoule je zeměkoule minulosti, která se propadá do bezvýznamnosti a zapomnění, obsahující větší množství tzv, možností, ale o nižší kvalitě. Současná menší vrchní zeměkoule mnohé z těch původních chaotických možností zavrhla kvůli ušetření času, sil a zvýšení kvality. Jak je známo, Méně je Více...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

I. Polák 22.2.2024 17:13

Nebudou to spíš sysli?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Princ 22.2.2024 17:11

"... není přímo poznatelný", píšete. Ale Váš hypotetický hospodin-stvořitel by byl poznatelný nepřímo, z jeho působení a výsledků. Byl by to, mimo jiné, sadistický ničema, kdyby ovšem existoval.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 22.2.2024 16:39

Ano. Zejména ti smysli.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Hruška 22.2.2024 15:52

Ach jo, pane Novotný, proč neintuiitivnost, takové ošklivé slovo. Stačí přijmout, že základem všeho vědění je měření a, že měření je nepřesné. Dále, že neexistuje náhoda a, že nejsou náhodné jevy. (To, že statitická pravděpodobnost zkoumá "náhodné" jevy tkví pouze v názvu, jevy jsou zákonitě pravděpodobné, kvantifikovatelné soubory, skupiny). Bylo by to dlouhé nudné poučování, takže nakonec, studium fyziky i chemie je dobrodružství poznání. Hezký den.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kostelanský 22.2.2024 14:21

Existuje Austrálie? Pro člověka, který tam nikdy nebyl, ani tam nikoho nemá, by tahle otázka byla irelevantní. Důležitost by pro něj měla, až když by se tam rozhodl letět. Ale i kdyby byl již v Austrálii a mluvil s tamními lidmi, byla by to skutečně Austrálie? Co když by to byla jen iluze generovaná "počítačem" daného člověka? Co když člověk pořád je na tom samém místě, a jen jeho smyslové orgány mu "lžou", že se pohybuje?

To by ovšem předpokládalo, že nic takového jako objektivní realita neexistuje. Jenže právě to říká teorie relativity. Časoprostor, ve kterém se pohybujeme, závisí od rychlosti, kterou se pohybujeme. Pokud se tato rychlost blíží rychlosti světa, tak různí lidé pohybující se různými rychlostmi žijí v jiné časoprostorové bublině. Jenže který člověk žije v "objektivní" realitě a který v realitě posunuté časem?

Přiznám se, že i na mně je to moc. Beru to jen jako takové myšlenkové cvičení. Ze všeho nejraději bych byl, kdyby svět kolem byl standardní a klasicky materialistický...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kostelanský 22.2.2024 14:21

... a ne hráče.

Dejme to, že hráč se ve hře na chvíli koukne na svítící Měsíc, jenž osvětluje otevřený prostor. Pak ale vstoupí do domu plného místností a tam plní nějaké úkoly. Co se ovšem stalo s tím Měsícem ve hře? Vidět již není - tedy zmizel? A jestli zmizel, kam? Hráč samozřejmě ví, že tam venku je, i když ho nevidí. Ale skutečně ten Měsíc tam je? Vždyť na obrazovce monitora, který jako jediný poskytuje obrazové informace, není. Dalo by se říct, že ten Měsíc ve hře je i není - závisí to od úhlu pohledu.

Tento princip by mohl osvětlit, jak by náš svět mohl být generován. Pořád se hovoří, jak obrovský by musel být počítač, který by dokázal simulovat celý svět. Ale proč by měl být? Co když by stačilo mít pro každého člověka jen jeden počítač a všechny počítače by pak byly vzájemně propojeny? Každý člověk by vždy viděl jen malou výseč ze své "hry", ale celkový obraz světa by si skládal z toho, co se dozvěděl od jiných hráčů. Anebo z informací, které by ti hráči sesbírali a shromáždili - ve formě knížek, obrázků, filmových a audio záznamů atd. Na generování např. černých děr nebo jiných galaxií by nebolo třeba takřka žádného počítačového výkonu. Stačilo by, že člověk viděl na obrazovce dalekohledu nějaké ty tečky, a zbytek se i tak vždycky dopočítá.

Kde se tedy nachází veškerý prostor a svět, který známé? Řekl bych, že jenom v hlavě každého člověka. Nedokonalé smyslové orgány člověku poskytují informace a lidský mozek si na jejich základě vytváří "mapu světa", ve kterém žije. Ta mapa je pro každého jiná, podle toho, co ho v životě zajímá. Co jsou pak ale zeměpisné atlasy? Dalo by se říct, že je to "jen" agregovaný souhrn subjektivních "map světa" velkého počtu lidí. Těch lidí, kteří sestavovali ty atlasy. To by ale platilo o všech učebnicích.

• reagovat
• nahlásit příspěvek