Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Bezva osvěžující článek, díky:-)

Trocha statistiky nikomu neuškodí a tak těm, kteří považují restrikce a karanténu za zbytečné, přípomínám aktuální počet úmrtí na Covid 19 na 10 milionů obyvatel za poslední měsíc v nejpostiženějších státech světa:

New York 9500, New Jersey 6900, Belgie 6100, Connecticut 5700, Španělsko 4800, Itálie 4100, V.Británie 3500 ...... Česko 180 mrtvých.

Průměrná měsíční úmrtnost na 10 milionů obyvatel je ve vyspělých zemích okolo 9000 lidí, takže v New Yorku je aktuálně úmrtnost skoro dvojnásobná, ve Španělsku a Belgii se zvýšila o víc jak 50 procent.

Česko s počtem 180 mrtvých na Covid19 na 10 milionů obyvatel má změnu úmrtnosti sotva v rozmězí statistické chyby, takže u nás se každému zdá, že Covid je jen rýmička. Jenže ten český výsledek je jen díky tomu, že vláda včas na pandemii zareagovala.

A nejsou ty rozdíly náhodou způsobeny tím, kolik běžných úmrtí se priřkne na vrub tomu zlému korinaviru? Vsadím se, že tenhle údaj nikdo ani omylem neobjektivizuje.

Před časem dávali v televizi americky černobílý film, který se jmenoval Situace je zoufalá, nikoliv však vážná. Je o tom, jak těsně před koncem války najdou dva američtí piloti, sestřelení nad Německem, úkryt ve sklepě osamělého starého mládence. Jeho "hosté" pro něj představují zpestření jeho života a tak se rozhodl jim neprozradit, že válka už skončila, ale naopak jim nosí falešné zprávy a vítězném postupu německé armády, která díky zázračným zbraním otočila průběh války. Takhle je v tom sklepě držel několik let, než se nakonec navzdory domnělému riziku odhodlali utéct. Trochu to připomíná dnešní situaci.

Doporučuji panu Vintrovi útect před lhaním české vlády do Španělska, nebo do New Yorku. Tam bude konečně mít možnost svobodně chytit Covid19 bez lhaní.

Přeji mu, aby mu byla země lehká, až ho odpojí od ventilace.

Jsem pravičák, ale ohledně viru, který nikdo nezná a neví co všechno dovede, jsem i jako sedmdesátiletý pravičák pocítil strach nikoliv ze smrti, ta mne tak jako tak čeká, ale ze smrti na břiše, na hadičkách v cizím neosobním prostředí a navíc ze smrti udušením. A tak se mi těžko hledá kompromis mezi prospěchem ekonomiky státu a relativním bohatstvím a mírnou chudobou, tu jsme si zažili v padesátkách, kdy babička chodila na příkop na trávu králíkům, měli radost z kola po několika generacích bratranců a šunky jednou za uherský rok. To všechno by si současné generace měly zažít ve svém luxusu a potom teprve odsuzovat starce k smrti pro zachování svého parádního života, který jsme jim pomohli zařídit. Proto taky mlčím. Prostě nevím. Takže tak.

děkuji

Kdybych tohle uměl takhle napsat, napíšu to sám.Jsem starší o víc než deset let a cítím to stejně, i s těmi detaily.Děkuji za Vaše články.

Mé reakce jsou mými názory. problém je v tom, že v takovéto diskusi je třeba reagovat rychle, a tak se často stane, že napíši něco, co bych za hodinu nenapsal. Poté co si přečtu názory jiné a důkladně vše rozmyslím. A tak je třeba takové diskuse brát. O tom, co jsem napsal dnes stojím. Dlouho jsem o tom přemýšlel již před článkem, na který jsem reagoval.

Důležité je zachovat jistou míru slušnosti, i když se mi to občas taky nepodaří. Příkladem mé pěny u úst byl jakýsi Netzer, který se již nevyskytuje nebo se přejmenoval (tip bych měl) nebo ho odvolali.

Znovu k rouškám: Občas na ni zapomenu, když jdu na nákup. Tak si omotám alespoň kapesník. Proč je dobré je nosit: 1. Psychologický dopad (ukazuji tím, že mně jiní nejsou lhostejní), 2. Slabá, ale jakási ochrana jiných, 3, Slabá, ale jakási ochrana mě.

Pane Stirsky, to, co jste tady napsal, považuji za zásadně důležité.

Vy, který se té nemoci bojíte a berete ji vážně (jakožto protivníka hodného respektu), ba dokonce takto možná nejvážněji z nás všech tady na Psu, občas zapomenete vzít si roušku. Jak je tohle možné? Anebo snad tedy tu nemoc až tak vážně neberete? Je to zapomenutí blíže tomu, když si zapomenu vzít na pláž opalovací krém a bojím se rakoviny kůže? Anebo spíše blíže tomu, když si zapomenu vzít na pláž opalovací krém, a bojím se maximálně jen toho, že pak budu vypadat blbě rudý jako rak?

Zatímco já, který tuhle nemoc samu o sobě naprosto podceňuju, jsem ještě nikdy nezapomněl vzít si roušku, když jsem odcházel ven - z domova nebo z práce. A venku buď jsem si ji nenasadil schválně anebo jsem si ji nasadil, abych buď neděsil své spoluobčany nebo nedostal pokutu anebo obojí.

A o tom to celé je. Právě o tomhle (včetně toho rozdílu mezi námi dvěma v této věci) byl celý ten dnešní díl (a méně či více vzdáleně i ty díly předchozí).

naprosty souhlas s autorem...

V roušce necítíme krásné vůně jara. Je to asi jako s tím kondomem... A přesto když procházíme bordelem nebo epidemií, tak je to asi dobrá volba!

Autor není svobodný pravičák, ale jakýsi alternativně inteligentní levicový anarchista, zotročený vlastními neřízenými pudy :-)))))

Také si myjete nohy v ponožkách?

vaše rodiče nebo dítě ho ještě nemají?

/aha.

Za všechny čtyři díly, palec nahoru. Jsem lékař a cítím to přesně jako autor

Dráždit hada bosou nohou, to vás učili na fakultě? Nebo spíš vlastní tvořivost....