lada.sal 1.6.2009 12:21

Nic si z toho nedělějte.

Já si matně vzpomínám, že jako absolvent 3. třídy (1963) obecné školy jsem jako odměnu za samé jedničky na závěrečném vysvědčení obdržel jeden výtisk časopisu Ogoňok (samozřejmě v ruštině), kterou jsme se ovšem začali učit až o rok později. Dodnes jsem udiven předvídavostí a moudrostí soudruhů, kteří věděli, co budu v budoucnu tak strašně potřebovat.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

milous 31.5.2009 9:29

posta je uz takova

Je to jen o lidech tady v nemecku sou postaci,vetsinou cizinci,kteri na to kaslou a misto aby vyjely vytahem do patra hodi do schranky listek o vyzvednuti na poste,nekdy nechaj balik jen tak lezet u chranky ,jindy ho nechaj usouseda ale je to fakt k vzteku nejdete z domova a cekate dulezitej balik a pak ve schrance najdete listek o vyzvednut,je to tim ze v teto sluzbe neni konkurence ale je to fakt v lidech.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Bubraník 30.5.2009 22:41

Pochvala clánku

 Velice zajímavé vzpüominky. Ale jak praví známé heslo, ze : o rúzných vecech se dá mluvit rúzne". Dle  Borise Kudrjaceva volne aplikováno.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

gnomon 30.5.2009 21:42

S návštěvou Velké Britanie

naše učitelky nepočítaly ale Angličani s návštěvami  turistů z pevniny ano. Na silnicích na přechodech mají napsáno "look right, look left" - zachránilo mě to tam život.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J.G. Pašekj 30.5.2009 18:31

Poštovní drožky . . .

Maminka mně vozila na prázdniny k tetě Vyšatové na Žižkov, cca 1952-55?, která měla se strejcem přepychový byt poblíž dlouhé strmé stráně do Karlína, kde teta se strejcem pracovali ve fabrice na údržbu a opravy tramvají. Chodil jsem jim naproti a jeli tramvají domů . . . . Pod tou strání v Karlíně byla obrovská prknová ohrada, snad velká jako 2-3 fotbalové hřiště, a já tam koukal škvírou mezi prkny a vypadlým sukem  na tam uskladněné stovky všelijakých modrých poštovních drožek . . . jako byla ve filmu Obecná Škola . . .  V naší Lhotě pošťák měl hozenou přes rameno velkou koženou brašnu a rozvážel poštu na kole . . . Vozil k nám za šesták Rudé Právo, to aby si děda měl čím vycpávat křusky, zatopit v kamnech a byl papír do kadibudky . . . a 1x za měsíc poplatek na rádio. Maminka  vyndala u reproduktoru rádia Mende lístek starý a zasadila nový. U okna byl páčkový vypínač od antény, která byla natažená z půdy na hrušeň . . . když byla bouřka tak se páška vypínače honem dala dolů, aby se vypla anténa .

Když si brácha zalezl do kadibudky s učebnicí, tak tam dloooouho seděl . . . . a mně se chtělo na velkou . . . "Bédo, jak tam budeš ještě dlouho? Mně se chce na velkou"  . . .  "Nevotravuj a běž na hnůj"

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Vašek 30.5.2009 14:45

Zrádce národa

Moje babička byla v 50.letech, coby statná pětašedesátnice, obdarována( jako nejlepší pracovnice místního JZD při okopávce řepy)  knihou s věnováním (ještě ji mám někde schovanou) : Marie Majerová - Siréna. Našel jsem ji téměř po deseti letech zaprášenou na půdě. Skoro slepené stránky svědčily o "nedostatku čtenářů". Babička přitom číst uměla  a nit do jehly navlékala bez brýlí, takže zrak v tom jistě nebyl. Mne však upoutalo ono věnování, a protože byly prázdniny a zrovna nerostly houby, knihu jsem přečetl - celou. Čas jí věnovaný se mi za pár měsíců plně zúročil při slohovce z JČ. Téma znělo: "Charakteristika Hudcovky". Poprvé se mi podařilo překročit rozsah jedné stránky bez nadužívání dlouhých přídavných jmen. A babiččina shrbená záda mi po letech přičarovala první jedničku. Jen doufám, že z těch frází češtinářku příliš nebolely oči.

Číst se má, čtení je zdravé. A myšlení nutné.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Břeněk 30.5.2009 11:23

Já udělal podobnou zkušenost s knihou mi darovanou

neboť mě rodiče naučili číst už po čtyřech letech a ve třetí třídě jsem byl už dost sečtelý a tak jsem mohl učitele uvádět v úžas citacemi celých pasáží, například z Babičky od B. Němcové. Tudíž jsem také dostal knihu, ale bez obalu, jenom do rukou. Jmenovala se "O malém Pietrovi, který šel hledat Thalmanna".  Jméno autora a překladatele už jsem dávno zapomněl. No, kniha jako kniha, s radostí jsem ji přijal a hrdě ukázal svému otci. K mému úžasu ho to pohled na knihu tak rozčilil, že vzal knihu a praštil s ní o zem, s výkřikem "no to ti teda dali pěkný škvár" pak se ale uklidnil, neboť si uvědomil, jaká to tehdy byla doba a kdybych se někde o tomto "prokecl", mohlo by ho to na začátku padesátých let přijít pěkně draho. Dokonce mi po delším uvažování dovolil i knihu číst, ale já jsem asi po deseti stránkách tu nezáživnou komunistickou propagandu vzdal.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Břeněk 30.5.2009 11:06

Maličké doplnění

Koncem čtyřicátých a začátkem padesátých let jezdily také pivovarnické náklaďáky na dřevoplyn, vzpomínám si, jak nás tehdy fascinovaly. Mám dojem, že zmizely někdy v roce 1952?

Jinak dík za pěkný článek, my dědové a babičky si rádi zavzpomínáme na tu "slunné" stránky z doby našeho mládí a  ty zlé tím  vytěsníme někam do podvědomí.

Ještě k Cejlu, moje působení ve Zbrojovce skončilo už v polovině roku 1962, ale živě si pamatuji na to rušno u Zbrojovky a na Cejlu, zvláště po konci ranní směny,  nástupní schodky starých typů šalin byly ověšeny  velkými hrozny cestujících (většinou nás mladších ), jednou se ale držadlo na pravé straně  schodků  pod tlakem tolika lidí utrhlo a celý "hrozen" lidí za jízdy spadl na vozovku, někteří byli dost pomláceni a po tom incidentu, myslím to bylo začátkem roku 1962, brněnští poldové začali ty "vysící" cestující pokutovat. A ten "život" ve štadtlu mezi  desátou a jedenáctou  večer , zvlášť na náměstí před nádražím ale i na "Svoboďáku" si dnešní mladí ani nedovedou představit.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Prorok 30.5.2009 10:51

Vydržel jsem do půlky. Přečetl to někdo celé?

Zvláště mě zaujal ten blábol hned na začátku "Alespoň u většiny z nás; číst nás naučili rodiče, případně to přišlo nějak samo." Chvíli jsem si myslel, že autor píše o nějaké rozvojové zemi, ale pak jsem si uvědomil, že ruský Žid může jít jedině za lepším.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

vládík 30.5.2009 10:40

Pro přesnost

"Globálka" se zaváděla od ročníku 1946/47. Mimochodem: podle českého zvyku podle cizích vzorů. Tehdy to byl vzor anglo-americký (ono se v anglině jinak číst nedá).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

-ferry- 30.5.2009 10:18

Článek dost dlouhý na to ...

 ... že jste vlastně chtěl napsat jen jedinou větu.Tu poslední ...Ale budiž ...

 I já si rád přečtu vzpomínky na mládí,jako třeba nedávno psal pan Neff.U něj o to víc,že jsme stejný ročník.Vy můžete být tak o tři roky starší,Soudím podle toho,že já vstoupil do první třídy v r.1951. My ale nechodili ve dvojstupu,jako vy.My byli vesničtí uličníci.Do budovy školy jsme se nevešli a tak jsme měli svou třídu naproti přes náměstí (náves) v budově hospody,prodejny masa (později Masny) a kina,kde se hrávalo i divadlo.Naše třída byla v tzv.přísálí,které sloužívalo jako šatna.Když se hrálo divadlo.Vlevo od budovy vedla hlavní (hrdé slovo..) silnice.My se vždycky rozutíkávali jako švábi před světlem.Výtky i tresty (rákoska) nepomáhaly a tak tam obec zabudovala zábradlí.Nebudete tomu věřit,ale je tam dodnes.Silnice byla dost frekventovaná hlavně koňskými (i kravskými) potahy.Aut bylo málo,na vesnicí ještě míň...

 Hned v říjnu nám zemřel učitel,stařičký pan řídící,který snad učil ještě mého tátu ve 20.letech.Přišel nový,to byl táta spolužáka.Pamatuju toto. Učili jsme se psát velké písmeno D.Je pozoruhodně kroucené.Tomu synovi to moc nešlo.Táta se naštval a dal mu takovou facku,že :  1. Honzík narazil hlavou na stůl a spustila se mu krev z nosu.   2. Pero (násadka) mu vyletělo z ruky,prolétlo asi tři metry a zabodlo se do dveří.To bylo neuvěřitelné.My ani nedutali ... Pak jsme,to v rámci her,zkoušeli,ale nikdy se nám to nepovedlo.Jo,abych nezapomněl na tu krev z nosu..Táta učitel bafnul syna za krkem jako kočku a strčil mu hlavu do lavoru s vodou.A bylo to ... My mívali spartánskou výchovu a jsme zoceleni.Když čtu,jak opatrně se dnes jedná s dětičkama,nedivím se,že to jsou spíš oni,kdo ubližují učitelům.Co z nich vyroste ví jen pánbů ...

 Nedělali jsme ani jiné pitominy.Dnes evroposlanec Železný(je taky můj ročník) nedávno vzpomínal,jak prý museli plakat.když zemřel Stalin.Pokud já si pamatuju,my plakat nemuseli.Jen jsme se neučili.Myslím,že Železný lhal,jako politik musel ...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

herdekbabka 30.5.2009 10:00

to není hnidopišství - spíš takové

vzpomínání, co se komu z té doby vybaví a krásně to ukazuje dobu a místa ... vždyť je to už tak dáávno...přes půl století... propána-  

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Bolek 30.5.2009 9:37

Krásná vzpomínka

Přátelé, nebuďte hnidopichové a nešťourejte se v detailech. Je to krásná vzpomínka na mládí, která pohladí po duši. Díky, pane autore.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Gabriela 30.5.2009 8:33

Modré poštovní vozy

 Modré poštovní vozy jsem se spolužáky sledovala ještě v r. 1956 na Jiřáku v Praze.

• reagovat
• nahlásit příspěvek