J. Jurax 12.6.2020 0:56

IBM 360 a ořezaná, ze součástek RHHP zrobená a tudíž neskutečně poruchová. Střední doba poruchy byla tak 2 až 3 hodiny; když byl dobrý den, mašina vydržela bez poruchy i 6 hodin. Dlouhodobé výpočty (kusovník o 300 000 záznamech se třídil čistého času směnu) byly díky teto specifické vlastností zajímavé.

A v roce 1995 jste EC-1021 stěží potkal, to už byly v muzeích; realně tak dožívající EC-1026, EC-1040 etc.

Ale Sysklass si pamatuju :-) ... byť se s ním pouze koketovalo ... bylo to psané ve Foxpro ... ještě ve znakové verzi a pod DOSem ...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 12.6.2020 0:44

Na Slovensku to tak nebrali ... Slovenský štát byl nakonec jejich ...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

I. Hermanek 12.6.2020 0:37

Kromne jednoho kadrovaciho příspěvku super debata panu co spolu mluvíme. Bez iron

ie jsem jeden z vás absolvent vscht 79 no .tak taky příspěvek.. znáte to tehdy se diplomky psaly přes kopiraky pro mladší generaci to bylo to modré co se dávalo mezi stránky a potom z toho bušením do psacího stroje vzniklo požadovaných 5 kopií.. no a pak se to dalo na vlastní náklady svázat a distribuovat čert vi kam..nicméně originál patřil do rukou zkušební komise přímo při ústní torture .ok to byl obecný rozklad..můj příspěvek je vlastní zkušenost..v rámci spěchu se můj originál mnou nekontrolovaný pysnil úvodní stránkou která byla vazacem svázána i když to byl jenom proklad mezi jednotlivými výtisky. Proklad nebyl špatný .vyjadřoval pouze me upřímně city ..takže hesla chemie mne sere. Jenom debil je na vscht a hlavně výtvarné pojaté prase s popisem. Toto je nás profesor kyz.. sice vyjadřoval velmi osobitý přístup Jak konstatovala komise jejímž předsedou byl samozřejmě profesor kyz nicméně po 3 hodinách kdy zbytek komise možná nebyl až tak nesouhlasny s mým hodnocenim mne propustil na inzenyra

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Marek 12.6.2020 0:08

Krásné vzpomínky. Docent Žák byl naším prvním prubířským kamenem po vstupu do prvního ročníku oboru chemie na PřF. Zkoušku u něj bylo radno absolvovat před Vánoci, to se nedalo neudělat - do 15. za jedna, do Vánoc za dvě, do Silvestra za tři a pak už to byl boj. A k tomu se vztahuje historka o jedné krásné dívce, která před 15. neodpovídala na žádnou otázku. Významným kritériem bylo i to, kolikrát doc. Žák vyslovil na adresu zkoušeného slůvko "nešťastníku / nešťastnice". U ní to bylo zřejmě nejfrekventovanější slovo dialogu, ovšem pan docent před 15. nevyhazoval. Aby to zachránil, dal jí určit minerál (ze své krásné sbírky), a to chalkopirit - nezaměnitelný krásný velký modrozelený krystal. Samozřejmě nevěděla o co jde. V zoufalství jí doc. Žák dal do ruky geologické kladívko, aby, sic, dle škrábnutí a poznání tvrdosti minerál identifikovala. Díky interakci jejích třesoucích se rukou a kladívka ten krásný kus spadl na zem a rozpadl se na dva kusy - za výkřiku doc. Žáka: "Nešťastnice, vy jste mi zničila můj krásný chalkopirit!!! Tak mi aspoň řekněte, co to je!". Byť v absolutním šoku, nešťastnice špitla - chalkopirit. "Dobře, máte za tři!".

Říkalo se, že běžně při odchodu z práce zapomněl, že má v ruce aktovku a upustil ji. To napravovali studenti v dohledu.

Je mu přisuzována také jedna z nových pověstí pražských. Jednou dojel doc. Žák na fakultu ráno autem (provoz tehdy byl asi jako dnes v neexponovanějším čase koronavirových restrikcí), ovšem v podvečer se vrátil domů tramvají. Ráno chtěl jet z domova autem, které tam nebylo, tak to nahlásil policii (SNB). Když v podvečer opouštěl fakultu, auto stálo na standardním místě, takže nasedl a na Karláku ho chytili jako zloděje.

Myslím, že i tyto tehdy prožívané historky, fórky a osobní zkušenosti výrazně pomohly k tomu, abychom zůstali součástí toho světa, abychom doštudovali.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Polášek 11.6.2020 23:57

EC-1021 měla snad být kopie počítače IBM 360 nebo 370 ze šedesátých let.

Já jsem se s tím počítačem setkal až o hodně později, po roce 1995 jsem coby technolog nahrával do tohoto počítačového systému , tuším zrovna EC-1021 data z technologických postupů a přímo od počítače nosil každý měsíc disketu s nejnovější databází skladových položek firmy. Ten systém měl místní servery tuším přímo IBM, černé kostky o hraně nějak 50 cm, které se spouštěly osmičkovými floppy disketami a pod nimi pracovaly monochromatické monitory z Bulharska. Ten počítač skončil někdy v roce 2001, kdy byl nahražen už klasickou sítí s PC počítači a na ní systémem technické přípravy výroby Sysklass naprogramovaný ve vývojovém systému jakési verze VizualFoxpro.

Nevím, jestli to bylo tím, ale zrovna v té době se v okolních bazarech objevovalo hodně motorků IBM údajně právě z těch disketových osmičkových mechanik. Motor, zřejmě krokový, o průměru asi 8 centimetrů a délce 10 centimetrů, hmotnosti odhadem asi 3/4 kg, ze kterého trčela asi 15 centimetrů hřídelka se šroubovicí.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Johnová 11.6.2020 22:33

Nejste jediný :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Kolman 11.6.2020 19:54

Při praktických pilotních zkouškách letěla zkoušená adeptka pilotního průkazu kluzáku s instruktorem. Sestava zkoušky byla známá a její součástí bylo i uvedení letounu do vývrtky a její vybrání. Důležitá okolnost byla, že pilotka byla v 7.měsíci těhotenství.

V průběhu zkoušky se pilotka ptala instruktora, kdy dojde na "vývrtku"? Odpověď instruktora ji (i všechny, kterým příhodu po přistání vyprávěla) pobavila: "Žádná vývrtka nebude, Blaník (typ kluzáku) je stavěn pouze pro 2 osoby!"

Dávno - dávno již tomu

• reagovat
• nahlásit příspěvek

F. Navrátil 11.6.2020 19:29

V zásadě s vámi souhlasím a připomínám, že prakticky nikdo neměl dokonalé kádrové předpoklady. Ten měl bráchu vyloučeného z KSČ, onen zase měl v rodině emigranta nebo tatínka kulakem. Bohužel se tím dnes někteří lidé ohánějí tak, jako kdysi jiní dělnickým původem. Možné bylo všechno a třeba Ján Čarnogurský vystudoval práva!, i když byl jeho otec šéfem ve štábu Hlinkových gard.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 11.6.2020 18:58

No, já pamatuju zbrojovácké diskové jednotky zvící automatické pračky, do nichž se dávaly výměnné 7,25 MB disky velké jak kolo u Fábie. U svého počítače EC-1021 v roce 1975. Tedy svého, fabrického pochopitelně, vešel se do sálu velikosti dvou školních tříd a měl celých 64 kB vnitřní paměti! A já mu směl psát prográmky v Assembleru.

Ty jednotky byly celkem unikátní tím, že hlavičky se pohybovaly hydraulicky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kadleček 11.6.2020 16:19

Reakce patří K. Angelisovi...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kadleček 11.6.2020 16:18

Ano, to je tak známá story, že jsem ji sem málem vložil sám... Až na poslední chvíli jsem si všiml Tvého vstupu. Snad Ti mohu stále tykat, tak jako před 50 lety. Byl jsem diplomant a poté doktorand a aspirant Doc. Kalouse, o patro nad Tebou... :) Díky za virtuální setkání po půl století.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Polášek 11.6.2020 15:25

Mně utkvěla v paměti například jedna zkouška, u které jsem byl, i když zkoušený jsem nebyl já.

Někdy druhý nebo třetí měsíc třetího ročníku vysoké jsem se potřeboval domluvit s nějakými organizačními změnami a tak jsem se objednal u vedoucího našeho ročníku pana docenta Koska. Ten byl jinak vedoucí katedry fyziky na škole. Když jsem tam přišel, tak jsem zjistil, že musím chvilku čekat, než pan docent vyzkouší. Otevřenýma dveřma do jeho kanceláře jsem viděl a dobře slyšel a zjistil jsem, že docent Kosek zkouší mého známého. Na školu jsme přišli společně a mnohokrát jsem spolu pařili, ať už v hospodách na nultém ročníku chmelové brigády, byli jsme ve stejné směně na poli nebo potom v prvním ročníku v hospodách v Pardubicích, třeba u Josefa nebo v Rosignanu. Byl to jinak velmi přívětivý a společenský člověk, kolikrát jsem třeba za sebe vzájemně platili, když nějkdo neměl peníze na útratu nebo si půjčovali. Byl to Řek, z těch Řeků, co po válce Československo přijalo a co se usídlili na Severní Moravě kolem Krnova a Bruntálu.

Škola mu ale moc nešla, první ročník raději přerušil , další rok ho zřejmě opakoval a zrovna jak jsem tam přišel, tak bojoval "poslední boj" . Kdyby tu zkoušku z fyziky u Koska udělal, tak mohl uzavřít první ročník a začít studovat druhý, jinak by skončil.

Tak jsem poslouchal, jak mu docent dává otázky a on se snaží odpovídat, no nevěděl věci, které já jsem znal snad už na základní škole. I když jen proto, že jájsem příslušné knížky o fyzice tehdy hltal. Tu zkoušku nakonec neudělal a odešel odtamtud už jako nestudent vysoké školy a kandidát na základní vojenskou službu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Polášek 11.6.2020 14:32

Možná do Československa pronikl nějaký prospekt. První disky Winchester vyráběla IBM tuším už někdy v padesátých letech, takže už o 10 - 2 let dříve. Bylo to velké jak menší skříň, spotřebovalo ku 1 kilowatu elektrického výkonu a mělo to závratnou kapacitu 5 megabajtů nebo 500 kilobajtů, už nevím.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Polášek 11.6.2020 14:26

Přesně tak. Za prvé odborný asistent byl v podstatě takový poskok, který za mizerný plat dělal všechno možné. Nebyla to žádná prestižní práce někde na veřejně viditelném místě a nevhodný posudek tak šel snadno založit a zakrýt slušným pracovním ohodnocením. Jiná věc by byla, kdyby se takový člověk stal aktérem nějakého průšvihu a vyšetřovalo se nebo kdyby na vysoké škole chtěl pokračoval dále v kariéře.

Za druhé některé vysoké školy za komunistů fungovaly mimo jiné jako odkladiště nevhodných osob. Tak například na mé škole v Pardubicích (chemie) takhle v osumdesátých letech odložili na politickou katedru marxleninismu komunistům nepohodného z Brna. V našem ročníku měl jeden rok přednášky a ten na téma tehdejší politické a ekonomické situace (cca rok 1985) mluvil tak zpříma a bez vytáček, i když z pozice komunisty, že na těch přednáškách bylo pokaždé plno.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Gramblička 11.6.2020 13:10

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 11.6.2020 12:13

Ono je zajímavé, že v paměti uvíznou spíš ty průserové zkoušky než ty, v nichž jeden exceloval. Ono taky těch prvních bylo víc.

V roce 1969 jsem byl účasten vlastní zkoušky z matematických strojů - pro mladší dodávám, že tím se myslely počítače. A paní docentka si žádala informaci o magnetických záznamových médiích. I pohovořil jsem obšírně o magnetických páskách i bubnech, leč paní docentka chtěla vědět něco i o horké novince u nás se tehdy nevyskytující snad ani ve skriptech (každopádně jsem na taková nenarazil), natož fyzicky, totiž o magnetických discích. Bylo třeba improvizovat - i odvodil jsem si, že když disk, bude to placatý, asi jako gramodeska, a záznamová stopa bude tedy po spirále, že, a moudře jsem v tomto smyslu pohovořil vyzdvihnuv rychlost snímání i zápisu dat, poněvadž disk se točí rychleji než nějaký buben, o pásce nemluvě. Přímý, tedy nesekvenční přístup k takto uloženým datům jsem už vymyslet nedokázal, ale paní docentka se na to naštěstí neptala a milostivě mne propustila za jedna. Dodnes nevím, jestli se jí mne zželelo nebo řeč toho dne již asi patnáctého studentíka už ani nevnímala nebo že by snad o takovém exotu jako magnetických discích věděla zhruba tolik co já.

Ale já se ty disky o nějaký rok později doučil praxí ... :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lapil 11.6.2020 12:00

Jo, historek o zkouškách je... Asi nejsem jediný, kdo ta svou studentskou kariéru neudělal zkoušku, protože si vytáhl tu jedinou otázku, ke které neměl co říct, a jinou zkoušku udělal, protože dostal tu jedinou, kterou slušně ovládal.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 11.6.2020 11:42

Když si pečlivě přečtete článek, se značnou přesností můžete odhadnout vročení. Pak seznáte, spojíte-li ono vročení s elementárními znalostmi moderní historie našeho státu, že tehdy bylo lze - zejména na přírodovědných a technických oborech - státi se odborným asistentem i s kádrovými předpoklady ne zcela dokonalými.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

F. Navrátil 11.6.2020 10:07

Je to hezké povídání, ale nemohu autorovi věřit, že se stal asistentem na vysoké škole s nepřijatelným kádrovým posudkem. S takovým posudkem nemohla být ani učitelka v mateřské škole. Nedávno zde jeden pisatel sděloval, že za komunistů mohli na vysokých školách studovat jen děti nomenklaturních kádrů a estébáků. A on sám získal titul za Husáka.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. B 11.6.2020 9:12

Tak môj najväčší trapas som zažil na skúške z analytickej chémie. Otázka: Artefaktový spôsob štúdia látok. Odpoveď: =??? Skúšajúci bol natoľko prekvapený z mojej nereakcie, že mu vôbec nedošlo, že namám šajnu, čo po mne chce. Tak mi dobromyseľne naznačil, že no predsa ... A potom som už všetko vedel. Problém vznikol tak, že ten termín nebol vôbec použitý v jeho učebnici, použil ho (vraj) len na (jednej) prednáške , kde som samozrejme nebol ...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Pavlik 11.6.2020 8:39

Taky jsem mel jednoho spoluzaka - vecneho studenta. Ve druhaku k nam propadl, tretak jsme taky delali spolecne. Mam pocit, ze druhy tretak taky, ale on snad v jine tride. To uz si nejsem jisty. Ja jsem pak sel do ctvrtaku a ztratili jsme se z oci. Shodou okolnosti jsem ho potkal den po mych statnicich. Rikal, ze dela druhak na nejakem jinem oboru, ale ze ho to uz prestava bavit

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Písařík 11.6.2020 7:58

To ale, jak patrno, nebylo předmětem zkoušky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Písařík 11.6.2020 7:56

Nezoufejte, co není, může býti. Osud někdy postupuje křivolakými cestičkami a ukáže se tam, kde ho nejméně čekáte. Viz ten případ Bulharky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Kolman 11.6.2020 7:12

To jste mě pane Karpenko zklamal!

Čekal jsem pointu vašeho příběhu v tom smyslu, že jste se po letech setkal v Sofii s Nadjalkou na bulharském ministerstvu (čehokoli) ve funkci ministra.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Victorin 11.6.2020 7:00

Správná odpověď na závěrečnou autorovu otázku je možná více než prozaická. Šlo o ženu a pro nedůvtipné, kterým to jako vysvětlení nestačí, dodávám - patrně již nebyla pannou...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

K. Angelis 11.6.2020 1:28

doc. Žák chodil do kina Vyšehrad a sedával v předních řadách. Jednou na něj volali ať si sedne. Když vstal aby zjistil viníka ozvalo se: "A ten blbec si eště vyleze na sedadlo". Krásné časy. Student prof. Koryty.

• reagovat
• nahlásit příspěvek