R. Polášek 25.3.2023 17:26

Pohanku jsme měli pravidelně tak jednou za 14 dnů, za měsíc na sladko a luštěniny, hrách nebo čočku tak jednou za měsíc, dva měsíce, obvykle s párkem a chlebem. Doma vždy zásobu, aspoň jeden, dva sáčky a kupovali jsme to úplně normálně v místní samoobsluze vždy, když nám doma pochybělo. Protože to prostě bylo vždy v prodeji.

Fazole jsme myslím měli vlastní, ty velké turecké plus v době, kdy jsme měli ještě záhumenek, jsme pěstovali bílé keříčkové a doma u plotu hnědé a černé tyčkové. Ty jsme myslím nekupovali nebo jen málo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kindl 25.3.2023 17:26

Ceny benzinu speciálu šli nahoru. Benzin speciál se nejdříve zvedl na 2 50 Kčs v 70 letech a pak se zvedl na 4, 50 Kčs a pak zvedl na 8 Kčs.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kindl 25.3.2023 17:23

Speciál byl za 8 Kčs, benzin super z 9 Kčs, nafta za 6, 50 Kč..Chleba, rohlíky a další zboží nestálo tolik za kolik jste jej kupoval. Všechno bylo dotované a to jsme si platili všichni. To byl jeden z důvodů, proč komunismus v roce 1989 končil Stál před krachem Dnes cenu zboží určuje ten, kdo nakupuje ne stát a ne ten, kdo vyrábí.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Polášek 25.3.2023 17:19

To tehdy téměř neexistovalo, maso se u nás dovezlo do prodejen do asi 12 hodin, úderem 14 vylezli pracující lidi z vrátnic průmyslových podniků a do cca 16 hodin každého pracovního dne všechno to maso vykoupili. V 17 hodin, kdy se obchody tuším zavíraly, byly masny a masná oddělení samoobsluh od masa totálně "vyčištěné" a úplně prázdné. Kromě nějakých masových konzerv a paštik či krevních tučnic a hodně hnusného kabanosu nebo naopak hodně drahého salámu nebo možná nějakých vepřových hnusných kůží a kostí a podobně.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kindl 25.3.2023 17:13

Dělal jsem v Jednotě a v Potravinách a vím, že luštěniny a natož pohanka v obchodech za komunismu neexistovala. Když se objevila z dovozu, tak k ní nebylo uzený. Takže opět bylo to k prdu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Polášek 25.3.2023 17:10

Jistě. Benzín stál dlouho kolem 80 haléřů a kolem koruny za litr. Pak se upravila cena na tuším 1,6 za litr. Po ropném šoku 1973 cena stoupla na 4 koruny za nížeoktanový Speciál a tuším 5 korun za litr výšeoktanového Supr. 8 korun za litr bylo tak v osumdesátých letech, spíš na jejich konci před Sametem.

A to je právě ono. Benzín se nezdražoval třeba každý půlrok nebo každý měsíc nebo týden, jak , zdražuje či zlevňuje dnes.

Vždycky se sešli úředníci a komunisti, jedni navrhovali cenu spíš podle ekonomiky a komunisti upravili cenu politicky. Tak jednou za několik let. A stejné to bylo i s cenami čehokoliv dalšího. Piva, cigaret, bůčku, kabanosu, játrové paštiky. Ale člověk roky věděl, že pivo stojí tolik cigarety tolik, chleba tolik , máslo tolik...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Lukeš 25.3.2023 17:07

Já jsem si v Tuzexu koupil raději super rifle za 45 bonů. Přísun bonů jsem neměl. Jen přes veksláka. Myslím si, že čočka je blbost.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Polášek 25.3.2023 16:59

Zrovna luštěniny a potom pohanka byly v prodejnách ovoce zelenina a samoobsluhách téměř pořád. Asi proto, že se za socíku kupovaly minimálně.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 25.3.2023 16:57

Oprava ... v sobotu dopoledne, v sobotu odpoledne a v neděli bylo zavřeno úplně všude kromě hospod ...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 25.3.2023 16:54

Ano.

Rostly zejména ve větších městech.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 25.3.2023 16:52

Záleží na době léta šedesátá, benzin 2kč/l, plat cca 2500 - 3000, pravíte.

No, tyhle platy měl oficiálně tou dobou málokdo, leda tak papaláši a preferovaná dělnická třída.

Rodiče v oné době měli maminka s pedagogickou střední školou 850 Kčs jako vychovatelka ve školní družině a tata jako PhDr. a zástupce ředitele střední školy 2400. V roce 1964, když jsem jel naposled na pionýrský tábor a na přihlášce musely být ověřené platy rodičů - podle nich se odstupňoval poplatek - a já si to dodnes pamatuju. No a o dva roky později jsem si jako nevyučený manuál u pásu v baťovce přišel za měsíc brigády na 1200 brutto; o sedm let později (1973) jsem jako promovaný matematik nastoupil do výpočetního střediska za 1250 brutto. Za další 3 roky - to už jsem byl RNDr - jsem ale měl celé 2000!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Hoblík 25.3.2023 16:46

Blboune!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Hoblík 25.3.2023 16:45

Vyměním šusťák za chleba!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Pidrmann 25.3.2023 16:04

Když jste v té době dostali chuť na čočku, tak jste museli do Tuzexu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kindl 25.3.2023 15:45

Komunisté nezdražovali. Upravovaly ceny. Benzín postupně upravili na 8 Kč, což je v přepočtu na dnešní platy a tehdejší je to dnes víc jako 80 Kč.Znal jsem továrnu, co vyráběla sprotovní oblečení. Soudružky z této továrny byly v televizi, jak plní plán této pětiletky na 110%. Jsou nositelky titulu Brigáda socialistické práce. Přišel nový rok. Sklady navané neprodaného zboží se otevřely. Soudružky některé oblečení rozstříhaly na hadry na útření rukou tak zvané pucvole. Další část rozstříhaly, aby to už nešlo použít a odevzlo se to na skladku, kde čekaly ženy a z kousků látek šily bundy. No bez změn se jelo dál vstříc dalšímu roku.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Polášek 25.3.2023 15:40

Hm, třeba tady na Ostravsko jste tehdy mohl přijet sám a single, a už první den jste mohl být zaměstnán, i když jste neuměl nic a neměl žádné školy a po pár měsících na ubytovně jste měl vlastní byt. Akorát jste musel chtít pracovat a nebulat směny.

A dost mých vrstevníků single odešlo od rodiny, protože prostě chtěli bydlet sami a dostalo byt v paneláku. A platili za něho , nájem plus energie něco mezi 250 - 400 Kčs měsíčně. V době, kdy jste za jednoduchou manální nekvalifikovanou práci brali od 1200 po takových 1800 měsíčně.

A 10 let se upsat podniku tedy nebyl žádný problém, protože většina zaměstnanců podniku tam pracovala i 20 let nebo i celý život.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Polášek 25.3.2023 15:26

Tak ono se tehdy nedotovalo v dnešním slova smyslu, protože ceny výrobků v maloobchodní síti se určovaly politicky a úřednicky v Komunistické straně a někde od stolu na ministerstvu bez jakékoliv vazby na výrobní náklady, pouze ve vazbě na tehdejší reálné mzdy. Zatímco podniky dostávaly na tu výrobu, mzdy a výrobní náklady, peníze od státu ve výši, kterou určoval zase nějaký úředník někde úplně jinde na ministerstvu a schvalovali úplně někde jinde v Komunistické straně. Neboli celý stát byl tehdy defakto jedna jediná korporace s neprůhlednými toky peněz.

Průmyslových výrobků i potravin se vyrábělo zhruba tak, aby lidem v průměru nijak zásadně neppochyběly, pokud se člověk občas spokojil s tím, že musel koupit něco úplně jiného než chtěl nebo na to dlouho čekat a shánět to. Na rozdíl ode dneška, kdy naopak průmyslových výrobků i potravin je o něco navíc a když lidi vykoupí to, co chtějí, zbytek se neprodá a musí se toho nějak zbavovat.

Bydlení bylo dost, protože každý trochu důležitější podnik prosadil ve svém městě stavbu nových paneláků nebo rovnou celých sídlišť, kde potom bylo pro nově příchozí dost bytů. Nájmy a platby za energie a vodu byly určovány politicky ne podle skutečných nákladů, aby na ně měli i lidi, co pobírali nízkou mzdu za nekvalifikovanou práci, teřba v dělnické řídě D5 nebo D4, kde brali měsíčně tak 12 - 16 stovek čistého.

Zdražovat komunisté zdražovali velmi málo a neradi, z politických a propagandistických důvodů. Zdražovali, když už skutečně museli když už něco bylo přece jenom vzhledem k výrobním nákladům či nunému zvyšování kvality nebo zavedení nových technologií dovezených ze Západu příliš levné a už to nešlo udržet. Na oplátku prakticky nezvyšovali mzdy a neprodejné ležáky v obchodech téměř nepovolovali zlevnit, aby se prodaly.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Polášek 25.3.2023 14:44

Magnetofon Tesla B58, po nákupu a dovezení na začátku 70 let rovnou fungoval. Časem se tam objevila kurvítka, ve fabrice použili do vnitřku místo ohebných lanek izolované drátky a nějaký se tam po nějakém roce uklepal a motorek měl nepříliš povedenou konstrukci a časem tam v ložiscích vysychala vzelína a motorek vrčel, bylo nutno občas motorek rozebrat a vazelínu doplnit. Časem tam potom začal stárnout elektrolyt a omezovat tam rozsah kmitočtů na basech. To jsem všechno odstranil a magnetofon potom bez problémů dlouhodobě fungoval a to i při dost náročné "službě" během mého studia v osumdesátých letech, kdy jsem ho před dva roky vozil vlakem střídavě na koleje a zpět přes půlku republiky. A kdybych si během studia i potom nepořídil novější, sloužil by ještě dlouho po mém studiu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Polášek 25.3.2023 14:41

Tak nesměly se hlavně kupovat spotřebiče vyrobené ke konci roku v prosinci, protože tehdy se v té době ve většině fabrik doháněl roční plán a aby zaměstnanci od ředitele po posledního vrátného měli vánoční a novoroční prémie, museli dohánět často celoroční skluz a montovat ty výrobky třeba i dvakrát rychleji a odvádět hotové, i kdyby na ně neměli materiál. Proto se tehdy smontovalo do produktu cokoliv, třeba i vadné součástky nebo neodpovídající náhrady, hlavně že to nejpozději hned po novém roce měli naložené na autech nebo vagónech a expedovali to z podniku.

Jinak měly socialistické výrobky běžnou poruchovost odpovídající asi středně horšímu běžnému asijskému šmejdu, který je dnes často k dostání i v běžných obchodech. Rozdíl byl v tom, že vzhledem k platům byly socialistické výrobky tak drahé, že se je vyplácelo mnohonásobně opravovat, zatímco dnešní asijské se kolikrát vyplatí hned vyhodit. A že když se ze socialistických výrobků opravováním odstranila tehdejší socialistická kurvítka, zbytek výrobku byl tak solidní a předimenzovaný, že to potom sloužilo desítky let.

Například zde zmíněný barevný televizor RubínTesla, kombinace českých a sovětských technologií, jsme kupovali někdy v rocě 1987 - 88, v prodejne v blízkém městě, kde je měli už nějaký týden, vyzkoušet tam ani nešly, protože tehdy na to prodejny obvykle ani nebyly zařízeny, doma jsme připojili anténu a teelvizor fungoval někdy do roku 2012.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kindl 25.3.2023 14:22

Já jsem dobu komunismu prožil v době, kdy zemědělství, těžba uhlí, hutnictví a strojírenství se udržovalo v ČSSR pomocí státních dotací. Od konce 70. let došlo k postupnému poklesu životní úrovně. Normalizátorští ekonomové a politici se rozhodli sáhnout na všechny rezervy a udržovali ekonomiku a sociální situaci na přijatelné úrovni za cenu rezignace na budoucí vývoj. „Ekonomika a státní rozpočet šly úplně na doraz. Komunistické sny o budoucnosti se přeměnili na úpornou snahu přežít z roku na rok. Vyrábělo se zastaralou technologií, často pro přeplněné sklady, ale zaměstnanost byla stále stoprocentní. V obchodech chyběly běžně a někdy i dlouhodobě i takové věci jako toaletní papír, dámské vložky, prášky na praní a hlavně maso. Dále zejména průmyslové výrobky a stavební materiály, uhlí, ale i žárovky a hřebíky, ořechy, luštěniny, punčochy atp. Ne tedy pouze káva, kakao anebo tropické ovoce, které se dovážely z nepřátelské ciziny. Většina zde uvedených věcí se dokonce vyráběla přímo v Československu, jiné v sovětském bloku. Chyběla i elektrická energie a problémem byla i pitná voda. Nedostávalo se bydlení a někteří lidé neměli na nájmy. Stavební fond chátral a lidé bydlící v družstevním dotovali ty, co bydleli ve státním. Kvetla šedá ekonomika, melouchaření, zvláštní kontakty a korupce. Běžné bylo zdražování, a to i razantní. V době, kdy OSN vyhlásilo rok dítěte, se zdražilo se dětské oblečení o 100 procent.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Polášek 25.3.2023 14:07

To asi jen u některých skupin hlavně mladých lidí. Bonifikace je či tehdy za socíku bylo jinak v běžné češtině synonymum pro zvýhodňování při prosazování něčeho. Například dnes se bonifikují fotovoltaické a větrné elektrárny místo uhelných. Nebo elektromobily místo aut se spalovacími motory.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Polášek 25.3.2023 14:02

To je pravda. V různých regionech byli specifičtí lidi, vedoucí prodejen nebo zásobovači, co bazírovali vždycky na nějakém zboží, třeba proto, že ho "uměli" velmi dobře sehnat, asi přes osobní známosti, i ve velkém výběru a kvalitě. A jinde to v obchodech třeba vůbec nebylo, i když teoreticky to byl celostátně stejný obchodní řetězec, kde by měl být teoreticky všude zboží stejné nebo podobné, v prodejně nebo jít objednat. Jenže nebylo ani nešlo objednat protože vedoucí prodejen brali stejně peněz ať už to zboží sháněli nebo ne. A nic kromě nějakého osobního dobrého pocitu je nenutilo zboží nějak navíc shánět. Proto se nedostatkové zboží vytelefonovávalo po obchodech po celé republice a když se našlo, se zamluvilo a okamžitě se tam jelo. Pár let před sametem třeba jeden můj známý takhle jel vlakem s batohem pro kachličky do koupelny ze Severní Moravy někde na střední Slovensko .

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 25.3.2023 14:00

Pohonné hmoty nedělaly díru do rodinných rozpočtů ... no, jak kdy a komu. Koncem osmdesátých benzin speciál 8 Kčs, průměrný plat lehce přes tři tisíce. Dnes cca 35 a 40 000.

A mandarinky byly k dostání v našem městečku tehdy okresním výhradně tak týden před vánocemi.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 25.3.2023 13:48

No, žít se dalo, jistě ... ale nic moc, na družstevní byt se taky čekalo desetiletí (ono jak kde a kdy), fronty na maso, fronty o knižním čtvrtku když vyšla čitelná kniha etc., mizerné služby obtížně dostupné ...

Když jsem v létě dovezl ze služební cesty do Prahy děckám pomeranče, v práci mne nazvali lhářem, musel jsem jeden donést ukázat (začátek osmdesátých), když nám v paneláku praskla stoupačka, byli jsme deset dnů bez vody, než se dostavila havarijní četa ... v Masně v sobotu odpoledne v našem městečku tehdy okresním měli akorát konzervy krevních tučnic a jinak lautr nic ... v sámošce na sídlišti ve čtyři odpoledne často nebyl chleba, rohlíky určitě ne a mlékopytel byl jen občas, kdežto naopak ve městě to bylo stejné ... ale žít se dalo ... :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Polášek 25.3.2023 13:37

Šusťáky byly poměrně praktické. Byla to nějaká pevná silonová tkanina, která se docela málo špinila, byla lehká, ale docela pro déšť málo propustná. Šusťák se tak dal nosit i za poměrně velkého tepla v létě i za poměrného chladna na podzim a na jaře. Akorát byl problém jako u většiny, že zatímco na Západě to byla módní záležitost jednoho a možná 3 - 4 let a potom se na to zapomnělo a úplně to zmizelo, u nás se socialitický stát rozhoupal tu věc produkovat tak až po těch 5 letech a prodávalo se to jako nové ještě dalších nejméně 10 let. Docházelo tak u nás až k paradoxům, že zatímco někde, kde to měli ze Západu z první ruky a z toho Tuzexu, to bylo oblečení rodičů, zatímco v jiných regionech do toho oblékali až své děti. Byly tak velmi křiklavé rozdíly mezi různými lidmi a rodinami z různých regionů a různých sociálních vrstev.

Co se týká zásobování, komunisté se snažili obyvatele zásobovat potravinami vyprodukovanými čistě jen v tomto kraji. U základních potravin to většino u fungovalo, ale i tam byly velké rozdíly podle toho, jak lidi, kteří v tom potravinářském průmyslu pracovali, to zvládali. U těch zvláštnějších nezákladních potravin bylo zásobování celostátní a tam potom hodně záleželo, jaké zboží vedoucí prodejen dokázali do obchodu sehnat. Anebo jestli se vůbec snažili, protože jejich platy byly prakticky stejné, ať se snažili atraktivní zboží shánět nebo jenom pasívně prodávali, co jim z centrálních skladů přivezli.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 25.3.2023 13:25

Jojo, sháněl jste někdy přední blatník nebo ramínka stěračů na v té době nejrozšířenější vozidlo Š-100? Nebo vlastně cokoliv jiného?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 25.3.2023 13:19

Jo, já jsem si náročně vytelefonoval (z fabriky, na telefon pro doma jsme čekali již pátým rokem), že 25. února 1989 budou brát záznamy na barevné televize v prodejně na Malinovského náměstí v Brně (naproti divadlu, teď už tam není). Nelenil jsem, vzal si dovolenou, vyrazil z našeho městečka tehdy okresního a v sedm ráno jsem stál ve frontě připomínající menší manifestaci k vítězství pracujícího lidu, akorát že řeči v té frontě byly v průměru tak na rok nepodmíněně a netřímali jsme transparenty. Z bezpečné vzdálenosti nás monitorovali uniformovaní vébéci ve Volze, kdyby náhodou něco. A již o jedenácté dopolední jsem měl vytoužený papírek a za čtrnáct dni jsem si mohl přijet pro barevný televizor Tesla za lidovku šestnáct tisíc - pouhých pět mých tehdejších hrubých měsíčních platů. A děcka se mohla koukat na barevného večerníčka ...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Stanovský 25.3.2023 13:19

K nám do Pardubic jezdily kamarádky na návštěvu - a na nákupy. Že prý zboží, které v Práglu nemají.

A naopak.

Spíš si myslím, že v tom měli komouši bordel a že jim to bylo jedno, co kam pošlou. Fakt je, že zboží (obecně) nebylo tolik, kolik lidi chtěli...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Hajský 25.3.2023 12:57

Neposuzujte moji bájnou lhavost, když o mě nic nevíte. Ano podepsal jsem pracovní smlouvu na 10 let, ale v normální strojírenské továrně vyrábějící komponentny do aut. Pravda, pracoval jsem necelý rok na vrtačce, ale jakomile se uvolnilo místo mistra byl jsem na jeho pozici zařazen, později jsem byl technolog, programátor CNC obráběcích strojů, vedoucí TPV a skončil jsem před důchodem jako asistent ředitele (majitele).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Novotný 25.3.2023 12:49

Jedné takové jsem tehdy pomáhal nakoupit v samoobsluze svačinu. Vybrala si pár rohlíků a "sýr se šunkou". A když sýr rozbalila, ptala se: "A kde je ta šunka?". "Tady!" Zvolal jsem, a ukázal na mikroskopické červené tečky...

• reagovat
• nahlásit příspěvek