30.5.2024 | Svátek má Ferdinand


Diskuse k článku

VZPOMÍNKA: Můj přítel Bob

V prosinci minulého roku 2020 to bylo padesát dva roků od chvíle, kdy jsme na letišti ve Winnipegu uprostřed Kanady vstoupili na půdu svobodné země, abychom tu prožili zbytek života dle onoho každý strůjce svého štěstí (což v přepadené vlasti nebylo tak jisté).

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
V. Cícha 25.5.2021 18:17

M;j geniální přítčl už před mnoha lety zemřel

M. Konupčík 25.5.2021 10:56

Mému kamarádovi, jinak programátorovi, zemřel tatínek (trpěl maniodepresemi) + dalších x problémů a vytvořila se mu nějaká duševní nemoc.

Bylo děsivé sledovat, jak funguje léčení takovýchto problémů. V podstatě jsou to již tři roky. Díkybohu již netrpí zásadními bludy (jako když se probudil a "věděl", že znásilnil jeho nevlastní dceru, tu museli dokonce zavolat ze 100km vzdáleného Brna, aby mu sama řekla, že jeto nesmysl. Odkýval jim to a poděkoval. Ale jak říkal: "Já věděl, že mi chtějí pomoc. Protože jsem se chtěl zabít. Ale já jim nevěřil, hrál jsem to na ně, aby mi jen dali pokoj a mohl jsem udělat, co jsem se udělat rozhodl.)

Teď už trpí "jen" depresemi. Jeho bludy proti příběhu výše jsou už jen "komické" historky, na úrovni deja vu. Nicméně mixy léku, které mu neustále mění (a trvá několik měsíců než se tělo vyčistí od předchozích a začnou zabírat nové léky), jsou dost brutální.

Do té doby jsem o podobných problémech jen slyšel občas z rádia. Osobní zkušenost je hrozná.

A podle kamaráda teď tvrdím, že nejděsivější co se může člověku stát, není chybějící končetina, ale když ztratí vlastní mysl. Když se na ni nemůže spolehnout. Obrovsky to ubližuje všem okolo.

Přeji Vašemu příteli, ať je to lepší. A aby nepřišel o kamarády, aby se na něj nevykašlali, protože život s takto nemocným člověkem je občas velice náročný nejen pro něj, ale i celé jeho okolí. ;-(