Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
VZPOMÍNKA: Má veselá doba studentská
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
M. Pivoda 12.3.2018 10:34Vzpomínky: Socialismus a náboženství, a jiné Komunisty i vyškrtnuté z KSČ na mém pracovišti dráždilo, že ten bezpartijní individualista Pivoda si mohl nastudovat španělštinu a pak vyjet na Kubu, aniž by se jim nějak podbízel. Můj skupinář, vyškrtnutý z KSČ ing. Zdenek Dadák, mne jednou (ještě před mým odjezdem) udal ředitelce. Dadák ředitelce řekl, že otevřel dveře mé kanceláře a přistihl mne, jak jsem v pracovní době studoval španělštinu. Ale u ředitelky neuspěl. A po mém návratu z Kuby na mne komunista Kelnar jednou vyjel slovy „A můžeš mít AIDS - a to se pozná až za několik let“. Neudělat dvakrát tutéž chybu! V Havaně na ulici jsem levně koupil použitou knihu „Fidel a náboženství“ (ve španělštině „Fidel i la Religión“, vydáno 1 ledna 1985). V té knize Fidel (vzdělaný na katolické škole) diskutuje s brazilským knězem a mimo jiné tam říká: „My (komunisté) můžeme v podstatě přijmout všechna Boží přikázání, zejména to sedmé, tj. Nepokradeš!. O té Fidelově knize jsem hovořil se svými spolupracovníky na svém pracovišti ÚTMŘ po mém návratu z Kuby (koncem roku 1986). Připomenu, že v dobách českého reálného socialismu, před listopadem 1989, byl pro české komunisty pozitivní vztah k náboženství zcela nepřijatelný. Moje informace o alternativním postoji na Kubě byla proto pro české komunisty asi poněkud pobuřující informace, kterou bylo třeba potlačit. I obrátil se na mne komunista ing. Kelnar (se kterým jsem sdílel kancelář), abych mu tu zmíněnou knihu zapůjčil, že ji chce ukázat farářovi ve svém bydlišti (snad v Blansku). Zpozorněl jsem tehdy a tu knihu jsem Kelnarovi nepůjčil. Proč? Zápletka k vypůjčení knihy od komunisty Kelnara byla vysoce nepravděpodobná. Podobný trik vylákání na mne ušili komunisté již předtím v Královopolské strojírně (KSB), když jsem jim naivně ukázal potvrzení o mém přijetí do vědecké aspirantury na VUT Brno v roce 1977. Kádrovačka KSB, soudružka Horká, mi ten dokument pohotově vytrhla z ruky a už jsem ho od ní zpět nezískal. |
F. Navrátil 12.3.2018 12:41Re: Vzpomínky: Socialismus a náboženství, a jiné Vědeckou aspiranturu schvalovaly nomenklaturní orgány KSČ od podnikového výboru až po ÚV KSČ. Proto je vyloučeno, že by výbor KSČ v Královopolské nevěděl o potvrzení o přijetí do vědecké aspirantury na VUT, protože ho musel sám schvalovat. |
M. Pivoda 12.3.2018 14:02Pro F. Navr8til: Vyloučeno to není Vaše sdělení o procesu kádrového schvalování je pravdivé jen zpoloviny. Já jsem totiž tu svou přijímací zkoušku na VUT Brno učinil ještě před zahájením kádrování a ten doklad (o mém přijetí do aspirantury na VUT Brno) jsem dostal do mé ruky opět až v září roku 1991 pří mém vyhození (z důvodů nadbytečnosti). Můj komplikovaný příběh (Svědectví o době minulé) představuje celkem přes dvěstě stran textu. Něco jsem již umístil na web (včetně naskenovaného dokladu o mém přijetí do vědecké aspirantury) a poslední kapitolu mého Svědectví bych tam měl dodat do konce tohoto měsíce. Můj obor studia v aspirantuře byla "Teorie řízení a plánování", která spadala do ekonomických věd. A společenské vědy skutečně musel schvalovat až Krajský výbor KSČ, zatímco pro technické vědy stačil Městský výbor KSČ. Ústředním výborem KSČ byli schvalováni například učitelé v Československém Manažerském Centru v Čekákovicích (CMC) u Prahy, protože to CMC bylo koncipováno již před listopadem 1989. Po listopadu 1989 všichni tito lidé (schváleni ÚV KSČ) do CMC byli schváleni i Američany, protože jim to nevadilo. Já jsem se do CMC dostal až v lednu 1992. |
P. Kmoníček 12.3.2018 16:49Re: Pro F. Navr8til: Vyloučeno to není S Navr8tilem se nedohadujte, on to musí vědět lépe! |
M. Pivoda 12.3.2018 18:20Pro Pavla Kmoníčka F. Navr8til má pravdu jen v tom, že můj případ je netypický. Ale právě proto, je netypický, nelze na něj uplatňovat typické šablony. |
P. Kmoníček 12.3.2018 19:03Re: Pro Pavla Kmoníčka
|