Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
VZPOMÍNKA: Lyžák
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Š. Hašek 19.2.2021 16:34My to měli v osmé. Potom ve druháku. Dle osnov. Dávno, pavučiny. Jó, lyžák! Jsem věru rád, že mi lyže po otci (vázání na fest) asi dvakrát neroztrhaly vazy v kolenou. Když jsem se sebou šlehnul, na hubu. Jinak byla sranda. Mojí třídní z druháku bych se i rád omluvil, protože jsme dost pitomě kecali, mysleli si, že nedoslýchá. V té osmé s námi byl jeden instruktor z Pionýra, tvrdil, že jako není pionýr, hrál na kytaru a zpíval "Až jaro na Aljašku" ......... každý jsme nějaký. Za hlasitý hovor na cimře dával 50 dřepů. Spravedlivě všem. Bylo půl hoďky veselo. A vo to jsme pak byli čipernější. Neměl asi pedagogické minimum. Zkráceno. |
|
|
I. Lyčka 19.2.2021 14:38No, někdy šlo o život. Kamarád sjížděl svah. Uprostřed svahu byl ostrý zlom dolů. Kamarád přejel zlom a za ním trčel ostrý, špičatý a trochu vyšší kámen. Vyhnout se už nešlo, tak kamád roztáhnul nohy a podařilo se mu přejet. Kdyby neměl výšku dva metry nebo kámen byl o chloupek vyšší, měli bychom ve třídě o holku více |
|
|
J. Jurax 19.2.2021 2:36No, já byl na střední taky v posledním družstvu samých začátečníků a musím připustit, že jsem tam byl ne-li ouplně nejhorší, pak tedy jeden z nejhorších, úplné nemehlo. Ale po dvou týdnech jsem nezvládl slalom ani s hůlkama. Byl jsem však schopen zatočit doleva - proč, to nevím - a při pokusu o zatočení doprava následoval nevyhnutelný pád. Sjet takto sjezdovku bylo krušné, i jezdil jsem šusem; sjezdovka byla cvičná, nepříliš svažitá, moc to nejelo, a dole jsem vždy nějak zastavil - byl tam mirný protisvah. Kurz jsem přežil trochu otlučen, leč nezraněn. Lyže byly půjčené z fundusu školy a vypadaly, že pamatují tažení na východ až pod Moskvu a zpět; vázáni bylo tehdy kandahár, špice napevno upevněna řemínkem, žádné samovypínání a podobné vymyšlenosti. To bylo před třiapadesáti lety a zůstalo mi to dodnes. Kdybych si chtěl rozbít hubu, tak si nebudu pořizovat drahou výstroj. nepojedu někam do dálav a nepolezu tam na sjezdovku. Jednodušší a méně nákladné je spadnout ze schodů, aspoň pro mne. Ze splašených prken jsem ochoten akceptovat běžky - to dodnes - ale pokud možno na rovině. |
|
|
H. Rybnická 19.2.2021 16:36Právě jste mne strašně dopálil pane Juraxi, na okamžik jsem měla dojem že zde někdo popsal moje vlastní zkušenosti. Netěšte se až Vás potkám v Brně. |
|
|
J. Jurax 19.2.2021 17:39Neberte si to tak. Nás sjezdově lyžařských nemehel je neúrekom. :-) |
|
|
Š. Hašek 19.2.2021 16:46Já měl lyže, které otec ukryl před Wehrmacht/Brannou mocí v kůlně na zahradě! Měly ocelový hrany! Natvrdlý holky se mi v osmě smály, ty chytřejší se ptaly. Nešlo s nima zatočit, s těma lyžema. Taky vím, že kolo Eska odvezl otec z Prahy ke tchyni na venkov. Blaskowitz totiž dělal i nějaký vojenský cyklooddíly. Dodnes tam v kůlně je, svařovaná šlapka. |
|
|
M. Sláma 19.2.2021 0:09Zato já si přesně pamatuji, ve kterém ročníku naší průmyslovky byl povinný lyžařský výcvik: když jsme byli v prvním, tak ve druhém, a když jsme byli ve druhém, tak v prvním. A tak jsme ostrouhali |
