28.6.2024 | Svátek má Lubomír


Diskuse k článku

VZPOMÍNKA: Domy mají své osudy

Tohle je vzpomínka na obyčejný dům v Praze v Nuslích-Údolí, kde jsem po svém narození za války prožil následujících dvacet let. Co dítko jsem se pochopitelně zajímal o jiné věci; až dnes, na stará kolena se pokouším trochu zrekonstruovat neúplnou mozaiku.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
J. Hajský 28.8.2023 10:21

Moc hezké vyprávění! Já si zase tak pamatuji Holešovice, jak jsem se neuměle také snažil v pár vzpomínkových článcích zde na Psu napsat.

I když seriál "Byl jednou jeden dům" byl v mnoha ohledech tendenční, drobné podnikání (uhlíř, trafikant, krejčí, povozník s jedním autem) v něm byl pěkně vykreslen.

O. Roldan 28.8.2023 8:57

Malé a střední podnikání vždy bylo a stále je základem prosperity státu. Největaˇí komunistický zločin je to, že tuto podnikavou vrstvu našeho národa zlikvidovala a ti co zlikvidovat nestihla, tak ti uprchli do svobodného světa.

Z. Lapil 28.8.2023 7:57

Potvrzuju jednu věc: ne jen příručních dílniček, ale i skorofabrik je v těch krajích neuvěřitelně mnoho, casto v suterénu.Vzpomínám na jeden prostor táhnoucí se do nedohledna (on byl/je dost klaustrofobicky, tak to nedohledno klidně mohlo být 15 - 20 metrů. Krásný zelezobetonovy skelet s zebrovanym stropem, vyložený korkem, protože to byla chladirna.

Nebo připomínám tramvajovou vozovku Žižkov, tam taky tramvaje vjede někam mezi baráky a člověk zvenčí o tom ani neví.

Aneb "nebytový prostor" opravdu není vynálezem dnešní doby.

Nakonec i jeden z domů mého dětství měl dole obchod, vzadu dvůr s několika dveřmi do všelijakých "magacínů " a bydlelo se v patře.

R. Langer 28.8.2023 7:08

Jo jo, a kolika lidem se po tom stýská. :-(