30.5.2020 | Svátek má Ferdinand



DISKUSE K ČLÁNKU

Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.


VZPOMÍNKA: Brzy to praskne



Řazeno podle času sestupně, seřadit podle času vzestupně
počet příspěvků: 8, poslední: 22.12.2010 11:07, přehled diskusí

Brzy to praskne:
Autor: T. Kočí Datum: 22.12.2010 11:07

Hezky napsáno.

Jen maličkost.Začátkem 70tých let jsem byl na ČVUT.Nic o okupaci se nepodepisovalo.Trochu nás masírovali na vojenské katedře,ale ani tam nebylo nutné nic deklarovat.Zaplaťbůh.

Ano říkalo se,:
Autor: S. Libor Datum: 16.11.2010 16:07

že to praskne, ale kupodivu i po roce 45 mezi nekomunisty, protože jsme období do roku 48 za plnohodnotnou demokracii nepovažovali. Bohužel únor všem ukázal, že předchozí doba byla vlastně rájem na zemi. Za komunistické bylo to "prasknutí" také v kurzu, ale spíše to mělo být takové placebo, protože lidé už v nějaký obrat  přestali věřit. Proto také hodně občanů najednou zjistilo, že to strana myslí dobře a přidalo se k budování socialismu.

Zdravím Vás, pane Libore (16:07). S tím ono to praskne...:
Autor: M. Bílý Datum: 16.11.2010 17:00

... jste mi připomenul, jak jsme si to všichni (my nekomunisté) myslili a očekávali, že bolšáni zmizí  do měsíce,  do dvou, do půl roku a oni se tu uhnízdili "na věčné časy". Zajímavé ovšem je, že jsme si naproti tomu neuvědomili, že i na ně musí jednou dopadnout jeden z Parkinsonových zákonů, že organizace, která si staví honosné paláce je v rozkladu a před krachem. Krásně jste tu nabubřelou výstavbu popisoval ve vzpomínce na svá pracovní léta.

Dlužím Vám ještě mé vzpomínky na posleních aktivních deset let. Nejdřív ale dotaz. Jak hodnotíte VPÚ jako projektovou organizaci? Já dost vysoko. Byla tam řada chytrých a zkušených lidí. S mnohými jsem se dlouho stýkal i poté, ce mě ÚV KSČ poslal zbližovat se s dělnickou třídou.

Malý doplněk. Z Brna k něm do Prahy...:
Autor: M. Bílý Datum: 16.11.2010 17:38

... přišel kpt Ing Tomanec, stavař. Neznal jste ho?  Příjemný pán. Jeho oblíbené oslovení pro přátele bylo Bembelíne a tak na konec se mu jinak neřeklo než Bembelín Tom.

Re: Zdravím Vás, pane Libore (16:07). S tím ono to praskne...:
Autor: S. Libor Datum: 16.11.2010 18:36

Srdečně zdravím, pane Bílý. Posledně jste, v reakci na moje pracovní působení, uvedl, že jsem zřejmě se svým životem spokojen. Ano, dá se to tak říci, i když k jsme bohužel prožili převážnou část života v totalitě. Asi jsme se všichni snažili najít způsob jak žít mimo režim. O tom se snad rozepíšu někdy příště. Pokud se týče Vašeho dotazu ke kvalitě VPÚ mám stejný názor i když to byla směs civilistů, důstojníků a vojínů základní voenské služby, zkušení projektanti to dokázali dobře stmelit.

K Vašemu druhému dotazu. Jméno mi cosi říká, ale konkrétněji si nepamatuji. Možná by mi pomohla profese uvedeného pána a kdy z Brna odešel. Také by mne zajímalo kdy jste do VPÚ nastoupil, třeba jsme byli v pražské pobočce ve stejnou dobu. Zatím nashledanou zde  na Psu.

Re na Re V Praze byl základní závod a dvě pobočky.:
Autor: M. Bílý Datum: 16.11.2010 20:55

Já jsem byl na tom základním a to od r. 1952 do 1959. Pobočka v Jindříšské, kde jste se pohostinsky vyskytoval (byt to asi rok 1953, protože, jestli se dobře pamatuji, to byla měnová reforma) byla za rohem (přesněji za dvěma) a tak je možné, že jsme se tam mohli na chodbě potkat (i když je to velmi nepravděpodobné) protože jsem tam, občas zašel za kolegy elektro.

Je pochopitelné, že hodnocení životního úspěchu bude vždy relativní, ale já jsem od "přirození" optimista a tak jsem tu bolševickou základnu, od které jsem se musel odrážet, vzal prostě na vědomí a mám dojem, že jsem vyskočil o malinko víc, než většina souputníků. Jó, kdybych byl po otci podědil podnik, měl bych se asi líp. Ale kdo ví. Třeba by se ukázalo, že tatínkovi nesahám ani po kotníky. V tom bolševismu šlo o jedno. Nezadat si s nimi víc než bylo nutné. Ulehčeno jsem to měl tím, že inteletuální úroveň soudruhů v projekci byla přeci jen lepší než třeba v JZD,  takže pro výskyt blbců byla  p = 0,00skoro nic

Jak je vidět (na př. z Vaší poznámky o směsi důstojníků, civilistů a vojclů) budeme si mít ještě dlouho co povídat, protože tenhle soubor vytvářel mnohé komické situace.

Kpt ing Tomanec byl stavař ale kdy přišel do Prahy  si už nevybavím. Byl to sympaťák, to vše co o něm mohu říci. Snad ješte jen to, že byl střední postavy (nahlíženo z mých tehdejších 190 cm).

Takže také na shledanou na pejskovi. Když jsem to po sobě četl, zjistil jsem, že to mám přezávorkovaný. No, snad se vyznáte. Ještě jednou zdravím.

Moje vypomínka na POTRAVINOV0 lístky . . .:
Autor: J. Pašek Datum: 16.11.2010 11:40

Chodil jsem s maminkou na Národní Výbor, kam si musela jít vyzvednout potravinové, na boty, šatenky atd. lístky. Měla velkou papírovou jako harmoniku portmonku na ty lístky. . . . Na tzv. volném trhu ceny bez lísků byly několikrát dražší než na lístky . . . . i když bylo předřažené "luxus" zboží jako třeba káva, bylo jenom na volném trhu.  Kolem naší zahrady byl potok. V tom potoce jsem jednoho dne našel zadrhnuté 2 velké tlusté knihy. Vylovil jsem je a promáčené přinesl domů “Mami, my jsme bohatý. Podívej co jsem našel.” V tětch knihách byly nalepené všelijaké potravinové lístky.  Maminka se usmála a řekla, “Odnes je tam, kdes je našel. Lístky už byly zrušený“  . . . . Nějakých 200 metrů proti proudu byl vesnický obchod s potravinami, kde nad vchodem prosvítal pod bílou barvou nápis SOCIAKOL. Nevím proč je krámská hodila do potoka.

Měli jsme doma krásné nové zelené kolo. Maminka mě občas posadila „stranou“ na rám, nasedla a my drandili z kopce na asfaltku silnici kolem Labe. Jednoho jara jsem zase škemral . . .  Posadila mě na rám a pokoušela se nasednout a chňapala po řidítkách a tlačila mojí hruď na „ostrý“ šroub řidítek, aby dosáhla. Já jsem se přez zimu vytáhnul a maminka měla jak se říká „velké před našima“ . . .  Zastavila a řekla “Už se dva nevejdeme. Nauč se jezdit“  Dlouho jsem jezdil jednou nohou na šlapce a druhou se odstrkoval, potom „pod rámem”, potom „přes rám“ a hodně dlouho jsem nedosáhnul ze sedla na šlapky. I když ojeté kolo bylo vzácnost, nové jako my neměl nikdo. Ptal jsem se později bráchy, kde se u nás vzalo to nové kolo „Gymázum mi dalo v prímě 1948  za vysvědčení poukaz na kolo.“  . .“A to ti to kolo dali?”  . . . Houby dali. Maminka s dědou mi na to dali dali peníze. Bez toho poukazu ti v obchodě kolo neprodali”  . . . . Po prímě musel přestoupit na měšťanku, protože první 4 ročníky gymnasia konci 1948 ministr školství a kultúry KSČ Z. Nejedlý zrušil . . . To už ani není pravda.  

Neprasklo:
Autor: F. Pavlis Datum: 16.11.2010 10:13

to, ani se to nezhroutilo. Došlo jen k metamorfóze. Cosi je prostě jinak. Určitě životní úroveň. Ovšem úroveň ŽIVOTA  ztratila některé své výrazné znaky a získala jiné, které umožňují novou "barbarizaci" společenského a potažmo i politického prostředí. Minulost nebyla růžová a prostředí "první republiky" mělo jen krátké trvání. Ovšem něco z tradičních hodnot, sdílených obecněji,už neexistuje. Obávám se, že náš dnešní svět není jen velkou vesnicí, ale také beztvarou mlhovinou, kde převládá odstín nevýrazné a neoddělitelné globální šedi. Lokální zvláštnosti jsou jen pro turismus.... Jistě je to trochu jinak a zítra nebude konec dějin, ale naše generace se už jiných výhledů nenaděje.... Vize jsou výsadou proroků, čili vidoucích, nikoli prognostiků či futurologů. Ti pracují až příliš se spekulací. Proroků ovšem není....Zbývá staré římské carpe diem... žel...