B. Máca 3.4.2023 22:16

Krátkozraký s 3,5 dioptriemi jsem byl na vojenské katedře v letech 67-69 cvičen na velitele tankové čety. Tím jsem byl první dva měsíce základní služby v r. 72 bez jakýchkoliv omezení nebo úlev. Až si mně na nástupu pluku všiml velitel pluku, který byl předtím dlouho nemocný. Zeptal se, kolik mám dioptrií, a okamžitě mně přeřadil do rámcového praporu, kde jsem dosloužil zbylých deset měsíců jako velitel tankové čety, která měla jen řidiče a uložené tanky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 3.4.2023 15:33

K tomu PŠM - u nás se dělalo pro celou rotu a z rozkazu velitele útvaru - léta 72 až 73 - je měli vést furťáci důstojníci jsoucí politicky na výši. A protože ti byli líní jak lemry, metodou padajícího exkrementu to rozkazem hodili na nás velitele čet absíky.

Školení se konávalo v učebně v čele dlouhé přístupové chodby. Proto byl určen jeden bažant, jenž sedě u klíčové dírky skrze tuto sledoval onu chodbu s bojovým úkolem velikým hlasem varovat před blížící se kontrolou a fofrem se i s židlí uklidit. Aktivní mazáci dokonce v tomto smysl zorganizovali bažantům patřičný výcvik - už si nepamatuju, kolik vteřin byla norma na opuštění pozorovacího stanoviště i s židlí. No a úkolem absíka postiženého vedením školení bylo v tom případě začít číst libovolný text s patřičné příručky, zařvat vztyk pozor a podat hlášení ve smyslu rota při školení o celosvětovém významu VŘSR nebo tak něco. Úkolem vojsk pak bylo probudit se, přestat hrát mariáš nebo takové podobné a předstírat pozornost. Nestalo se, že by se kontrolní furťák ptal vojsk na probíranou látku; věděl své a hrál tu hru taky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

I. Lyčka 3.4.2023 13:52

Zajímavé počteníčko. Jen mne zarazilo, že už tehdy žil na Slovensku Rom. Asi byl první svého rodu, protože já tam potkával jen samé Cikány.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

K. Vengi 3.4.2023 13:08

Nu, sloužili jsme pod něčím číms, se symboly "na Hradě" v době , veselé, červené trenýrky, v době temné vystřídala zelená guma dané symboly.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Vandas 3.4.2023 12:53

Byl jsem po VŠ na vojně v roce 78. a též s cejchem podezřelého. Nástup jako svobodník a odchod do civilu,jako desátník-Četaře jsem dostal až v záloze po třítýdenním cvičení. Měli jsme kamaráda vojáka co dělal na spisovně a ten mě a mému spolusloužícímu zjistil, co máme v těch složkách za kádrový hrb. Já tam měl dvě razítka RMNO "nezařazovat na důstojnickou funkci" a ty dva rozkazy s čísly znamenaly. 1.) Styk s kapitalistickou cizinou. a ten 2.) Náboženský aktivista. Význam to mělo přesně ten, co autor popsal a výhodu v tom, že nakonec jsme, vyloučeni z kolektivu spolehlivých dosloužili vojnu, jako projektanti a vedoucí stavby interierů štábu I.armády v nádherně detašovaném pracovišti,aranžovny a kinosálu,bez jakéhokoli důstojnického dohledu. :-):-):-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Polášek 3.4.2023 12:51

Z článku mně připadá, že nějaký iniciativní estebák tuto skupinu podezřelých potencionálně nespolehlivých vytvořil, ale potom na útvaru nedostali instrukce a tak je nějak jaksi zašili. Aby tu vojnu měli splněnou, ale nebyli moc vidět. Ta hudební skupina byla už vlastní seberealizace a zefektivnění jinak ztraceného času. A asi měl i pravdu v tom, že si tu skupinu odškrtla jako svou aktivitu nějaká místní svazácká či komunistická buňka.

V osumdesátých letech v době mého studia u nás na kolejích takhle fungovalo naše studentské radio, načerno napojené místo rozhlasu po drátě. Technik rozhlasu o tom oficiálně vůbec "nevěděl" , ale svazáci za to stejně jako za jiné aktivity studentů sklízeli body.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Novak 3.4.2023 11:42

Sloužil jsem 83/84 - a v Litoměřicích věděli moc dobře co s absolventama. Vymetli s námi kdejakou oficírskou službu, velitele lítačky, PDÚ, PDP.

Cimru jsme měli vlastní, ale na jídlo se chodilo s mužstvem. A hvězdičku dostali ti, kdo se dostal na důstojnickou funkci.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Ptáček 3.4.2023 9:32

Šel jsem, po skončení vejšky, na zkrácenou vojnu. V 60. letech už Černí baroni-PTP nebyli, nahrazeni byli tzv. Silničním vojskem a Železničním vojskem. Vojna dobrá, manšaft dostával docela dost peněz, ale tvrdě makali. My absíci nic, jen jsme si kroutili vojnu. Buzerace velmi mírná, ale zbraně jsme neměli nikdo. Neměli jsme důvěru pracujícího lidu. Takže označení Šedí baroní opravdu sedí.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Hoblík 3.4.2023 8:34

Dzúr, nebo Černochová? Taky to byl magor! Jenže ten pán tomu na rozdíl současné pošetilé slepice rozuměl!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Mokrý 3.4.2023 7:54

Nevěděli co s nimi.

Tak to měli ti, většinou z horkých provozů, pro které podniky " vybojovaly " jenom 5měsíční ZVS. Nějaký základní výcvik a potom " uklizeni " tak, aby nepřekáželi a nekazili morálku.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Langer 3.4.2023 5:42

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Flaška 3.4.2023 4:04

Tak tohle trvalo i v 80. létech, kdy jsem na vojnu jako absolvent FEL ČVUT přišel já. Ložnice a jídelna mužstva. Konečná hodnost četař absolvent. O důvodech mohu spekulovat. Byl jsem zdravotně C (tedy nic moc), a to mohla být příčina jako v Černých baronech. Nebo moje už víceletá práce se zahraničními turisty u nás (hodně z NSR). Ale to už nezjistím.

Nicméně jsem narukoval do Stříbra k bigošům (motostřelci, životnost ve válce pár minut), většinou východňári (východní Slovensko, Maďaři, ...). Byl jsem spojař bojového vozidla, ale evidentně nevěděli co se mnou. Tak si mě lampasové předávali jako horký brambor, čehož jsem umně využil a oba velící důstojníci se nakonec domnívali, že jsem převelen k nim a já mezitím chodil do lesa si číst noviny, povalovat se na pasece .... ale to je už o něčem jiném.

Vojnu jsem tedy zakončil jako četař a v životě mě nepovolali na nějaké následující cvičení.

• reagovat
• nahlásit příspěvek