4.5.2024 | Svátek má Květoslav


Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
K. Janyška 26.10.2010 9:19

Kajan

Ano, když slyším ty chcípáky ustrašené v hovorech o věcech konečných je mi smutno a mohu se mnohdy i podělat smíchy ! Dzp.

T. Vodvářka 26.10.2010 5:27

Postrituální společnost

V menších společenstvích to funguje dobře. Narození, svatby, oslavy jubilejí a rovněž pohřby jsou celospolečenskou záležitostí. Na kterou jsou pozváni všichni, i děti. Ty mají možnost sledovat celý život v jeho běhu. Vůbec je pak nepřekvapí, že život má i svůj pozemský konec. A ke všem vyjmenovaným událostem patří i rituál /svatební, pohřební/, který má svá léta psaná pravidla. Po pohřbu se vesnice sešla, aby smutek zapila a zajedla a vůbec nevadilo, že na takových oslavách bylo i veselí.

Moderní člověk, jak se občas nazýváme, se o některé rituály programově připravil. Místo prožívání těchto událostí - a tím si uvědomění pomíjivosti světských věcí - se rituály odstraňují jako něco nepatřičného /svatby jen malé pro 4 lidi, zpopelnění bez obřadu či jak se všechny tyhle náhražky jmenují/. Na toto chybějící místo se dostanou posléze frustrace a malér je na světě. Kompensace nejsou, občasné vyřvání na náměstí při výhře nad kýmkoliv je slabou náhražkou nad niterným prožitkem své vlastní existence. Po popření fenomenu smrti / dávána jaksi stále za plentu/, se zdá, že vše je zde na zemi věčné a kupříkladu náhlá nemoc, úraz apod. vyvolává v postiženém pocit viny, že buď on sám či lépe okolí za to může. Odtud jsou požadavky na lékaře, aby rychle a hned a ještě rychleji odstranili jeho problém a dali jej do "pucu". Pokud to nejde, je nejlépe povolat advokáty či šarlatány.

Zmíněné paní /před kterou smekám, protože jen málo umí pravidla resuscitace/, přeji, aby ze svého zážitku vytěžila co nejvíce. Aby ji příští případ nevyděsil a aby sama pro sebe vyzískala z události rozvahu a klid pro své dny příští. Má totiž o mnoho větší šanci než ti, kteří svou umírajicí matku strčí do ústavu s tím, aby se o ni někdo postaral a abychom se nemuseli dívat na někoho, kdo odchází z tohoto světa.