29.11.2020 | Svátek má Zina


Diskuse k článku

SPOLEČNOST: Zamyšlení o charitě

Velkou část svého života jsem žil ve společnosti, kde dobročinnost neexistovala. V ČSSR se všichni měli dobře a dobročinnost nebyla nutná, ba dokonce ani možná. Sice se občas vyskytli lidé, kteří dojídali opuštěné talíře v bufetech, ale to byli nepracující, kteří si žádnou pomoc nezasloužili.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Výpis zvoleného vlákna.
Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
B. Volarik 4.1.2012 7:33

Dávám jenom Armádě Spásy, to je prověřená a poctivá parta dobrovolníků.

Taky dávám (poštou) americkým veteránům a občas USO. Jednou jsem si pro srandu vyrobil nápis a postavil se u výjezdu z freewaye. Hrozně mi vrtalo hlavou, jestli se těm lidem vyplatí tam postávat a žebrat. No, asi za 3 hodiny jsem inkasoval kolem $60, což tedy není zas tak špatné... žádné daně! Od té doby jsem už nikomu na ulici nic nedal.