J. Kraus 7.7.2016 19:39

Tak jsem

se musel podívat do slovníku, jak se vlastně dostal pták tak exotický jako pelikán, o jehož existenci za Marie Terezie stěží kdo mohl vědět, do našich příjmení. A ono to vzniklo podle domovního znamení (podle jakého vzoru ho asi autor vytvořil?) a to zase podle legendy o ptáku pelikánovi, krmícím svojí krví Krista. Jenže v Novém Zákoně o tom není zmínka a ani v apokryfech, aspoň v těch, kde se dá použít CtrlF. Přesto to zřejmě byla jedna z dosti rozšířených prefigurací Krista. Proč? Jižní domorodci jistě věděli, čím a jak ten pelikán krmí své mladé a co to může zdálky připomínat, snad jen náhodný cestovatel mohl být zmatený. Ale jistě byl ve styku s místními a taková sensace by se hned dostala na přetřes. Zmatená a nesoudná autorita viděla to, co se jí hodilo do krámu a zde nalézáme paralelu k dnešní, vlastně ke všem, dobám. Na kolik takových pelikánů, a zdaleka ne tak nevinných jako onen pták, věří současný člověk?

Obraz frenštátského pana učitele nějak nezapadá do mosaiky jeho kolegů z té doby a z jiných koutů naší vlasti. Raisův Západ, Pan učitel B.Němcové nebo dokonce učitel z Pepánka Nezdary a vlastně všichni, na které si dokážu vzpomenout, vše lidé zdaleka ne společensky významní, spíš naopak. Pravda, byli to většinou učitelé vesničtí, ale ani o učitelích třeba jičínských se jejich dřívější žáci v almanaších vyšších škol nezmiňují s nějakým nadšením, spíš vůbec ne. Učitel, regenschori, schopný a oblíbený, ale muselo být ještě něco víc, dost možná v souvislosti s jeho osobností. Ale i tak, otazník zůstává.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kovaříček 7.7.2016 14:21

Hezký článek.

Ano, je nejen příjemné, ale hlavně užitečné připomenout si i jiné hodnoty než jen finanční či mocenský úspěch. Já když cestuji po světě tak si hodnotím země ne podle toho kolik tam připadne aut či televizorů na domácnost nýbrž podle toho, jaký v té společnosti panuje vztah k ženě-matce a k učiteli. V tomto směru například vyniká ostrov Bali, ty bohaté státy jsou hodně pozadu. Matka i učitel jsou rozhodující činitelé pro kvalitu společenské budoucnosti.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kopeček 7.7.2016 12:21

Ještě se najdou v naší společnosti

slušní lidé, kteří jsou schopni ocenit práci jiných. Takové články se čtou mnohem lépe, než kecy nějakého Kovanice, jak cestoval po Izraeli.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Polanský 7.7.2016 12:11

Sice hezké, ale jako vždy je tu problém doby

Dnes je tolik učitelů, že na jedno místo se hlásí 20 učitelů. Určitě v malých městech je dnes vážnost učitelů větší než ve velikých. Také počet škol hraje svoji roli. Dnes je také hromada pedagogických vysokých škol.

Je ale fakt že kdysi učitel plnil i jiné role, než odučil svůj předmět. Dnes je učitel zcela v jiné pozici, v té době to byl "bůh", dnes může být popotahován za cokoliv. Prostě jiná doba.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Vintr 7.7.2016 12:06

Nejde jen o učitele

ale o obecné vnímání takových "archaických" hodnot jako morálka, slušnost, poctivost, pracovitost, pravdomluvnost a podobně. Dnes se tyhle věci jaksi nenosí. Podstatná je částka, kterou má člověk na kontě, cení se ostré lokty, není nic špatného na tom, že člověk krade, pokud to dělá tak šikovně, aby ho při tom nechytili a lhaní je tak běžnou věcí, že spíš vzbudí pozornost, když někdo řekne pravdu. Vzorem jsou nám naši politici.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

B. Lukáš 7.7.2016 11:33

Dík a smekám.

Jako vždy p. Anderle dovede milou vzpomínkou připomenout život našich předků, ve kterém byly mimo jiné upřednostňovány hodnotné lidské vlastnosti, jako např. píle , morálka, moudrost, vzdělanost , zodpovědnost a kladný vztah tradicím. Bohužel tyto ušlechtilé lidské vlastnosti jsou v současnosti vnímány jako brzda pokroku. Do vrcholových společenských funkcí na všech úrovních veřejné správy jsou v současnosti prosazovány a médií dávaný na obdiv osobnosti, jejichž užitnost pro život ostatních spočívá v mnoha případech pouze v tom, že vykonávají výměnu látkovou. Jsem již dříve narozený, prožil jsem více společenských systémů, současný , konzumně- demokratický, vyhovuje především vychytralým vyžírkám a bezobsažným žvanilům postrádající morálku a stud. Současný společenský trend je, i když z jiného hlediska, opět poplatný bývalému tajně šířenému heslu z vlád komunistů : " přes soustavné úspěchy-k úplnému krachu".

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Švrček 7.7.2016 8:59

Bravo.

Děkuji, že jste tohle všechno připomněl. Mám v paměti pár učitelů, kteří by si také zasloužili medajli. Ovšem školství jed nes řízeno neumětely Buzkovou počínaje a Valachovou konče, školství se soustřeďuje na výchovu a tím vytlačuje roli rodiny. Učit děti něčemu tak, aby se učily rády a samy - na to už asi nezbývá čas.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

B. Volarik 7.7.2016 7:22

Krásný článek.

Konečně něco povznášejícího....jenom škoda, že je to pouhá historie. Dneska už se to nenosí...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

F. Žůrek 7.7.2016 6:18

Děkuji za tento text!

Povšimněte si, že to byl především učitel. Dnes převažují ("sršky") učitelky. Nic nemám proti učitelkám! Ale žena má mít hlavní roli především ve své rodině, mít kolem sebe vlastní děti, nikoli špacírovat se psíčkem, jak to dnes vidíme. O babičkách ani nemluvím, zde se již vyslovila B. Němcová a to snad stačí.

Komunismus vedl školství svým směrem, o tom nechci raději ani hovořit, jak se zacházelo s křesťansky založenými učiteli, učitelkami a nakonec především s poctivými knězi. Nu a nyní, za naší demokracie, kde kdo může být v čele ministerstva školství, že ano.

Když máme tu naši demokracii, tak je opravdu všechno možné...

(Jsem učitelem od roku 1958, ale postavit za katedru jsem si dovolil až v roce 1993.)

• reagovat
• nahlásit příspěvek