Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

I já jsem skončil s anonymní dobročinností, podobně jako paní Vozábalová nebo pan Moravčík, či z důvodů, které uvádí pan Bezouška. Bylo to brzo poté, co jsem přestal v roce 1996 podnikat

Při téhle příležitosti jsem si teď vzpomenul na svoji maminku, která v dobách první republiky každého žebráka podarovala dvacetihaléřem (nesmějte se, to byla jedna houska) pondělník (chodil pravidelně každé pondělí) dostal navic jednu velkou makovou buchtu ( bylo jich pět kusů v pekáči) babička s dědečkem  (chodili nepravidelně vždy po obědě) dostali padesátník a trochu jídla, které zbylo od oběda. vidím je dodnes, jak sedí na schodech a lžící si nabírají z talíře. Dvakrát do roka přišla poštou prosba o dar z břevnovského Vincentina a maminka poslala vždy dvacetikorunu. Občas se přihlásili i jiné organizace, ale o těch se vědělo, že skutečně pomáhají. Pojem nezisková organizace neexistoval.

Kromě žebráků chodil asi tak jednou za rok malíř a nabízel své obrazy. Maminka ho nikdy neodbyla, vždy si nějaký obraz vybrala. Zdědil jsem jich polovinu. Ty tři obrazy a jeden obrázek visí v našem bytě a jsou umělecky docela na úrovni. Navíc mi připomínají mé šťastné dětství a mládí. Občas se objevil potulný knihkupec. Na začátku protektorátu pak nabízel knihy, které se už nesměly objevit ve výloze. Také jich mám několik v knihovně.

Tak takhle to bejvalo. Na chudých lidech se tenkrát nikdo nepřiživoval, jako dnes.