Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Pojďme na to jinak!

Bude to na jiné téma. Otázka spíše pro čekatele na spásu odjinud.

Kolik si myslíte, že by byla přijatelná cena (počet lidských životů) za naprosto odlišnou situaci po (dejme tomu) roce 1950, kdy by skončila občanská řež.

A my jsme šli cestou třeba západní části Německa? Kde bychom byli dnes!?

Samozřejmě, je to jen taková tlachalská otázka do hospody. Ale stejně.

Jsem zvědav na názory občanstva na cenu 40 let normálního občanského života v demokratickém státě.

Re: Pojďme na to jinak!

Pane Hašek, jste na velmi smutném omylu. Víte jak vypadají občanské války? Myslíte že trvají dva roky? Často trvají desetiletí, několik generací. Tam, kde jedna strana vyhraje za pár let, se stejně následky počítají na desetiletí, a to i v Evropě. Španělsko a Řecko jsou dvě země, kde občanská válka zardousila komunisty. A tak si jejich poválečné dějiny můžete do svého modelu dosadit. I se všemi ukrutnostmi a horami mrtvol. 40 let normálního občanského života - že? A to jsou země, kde komunisti nezvítězili.

V Bosně trvala občanská válka taky pár let a na normální občanskou společnost nemá ta země naději. V Libanonu vypukla válka před pětatřiceti lety a normální společnost není na dohled. A tam kde zvítězili komunisti - jakoupak TAM mají naději na normální společnost? Třeba v Rusku?

Neexistovala přijatelná cena. A neexistovala žádná spása odjinud. Tento národ si komunistickou vládu zvolil a tak ji měl. Měl ji tak dlouho, dokud se jí sám nezbavil. Sametovou revolucí. Bez mrtvol. A někoho to svrbí. Ty lidi by měli brát sedativa.

Re: Pojďme na to jinak!

nezvolili si jí. Byl to puč.

Ta vámi uvedená srovnání jsou úplně mimo, navíc třeba v Řecku bylo hotovo právě za dva roky. Nelze srovnávat boj zcela polarizované a nesmiřitelně rozdělené společnosti (např Bosna) a odpor většinové společnosti proti uzurpaci moci ozbrojenou menšinou.

Re: Pojďme na to jinak!

Uvedená srovnání jsou nejbližší možná. Nelze uvažovat o tom, co se nestalo, nebo co by se stalo kdyby, ale jen o tom, co se kde stalo.

 - pučem nazýváme dost nepřesně události na konci února 1948, kdy komunisti uchvátili všechnu moc. Já jsem ale napsal, že si tuto budoucnost národ zvolil. Svým rozhodováním a jednáním svých institucí od konce války přes ten únorový puč a dál, včetně událostí roku 1968-9. Ta "ozbrojená menšina", jak říkáte, čítala statisíce aktivních lidí. Sice to stále byla menšina, ale neviděl jsem ještě zemi, kde by vládla většina.

 - k tomu můžeme použít další srovnání: země, kde komunisti nezvítězili, ačkoli nakrásně mohli: Francie, Itálie, nebo třeba Finsko. Rozhodně ke skutečnému vítězství demokratické společnosti není třeba občanské války, tím méně jiné, amatérské řezničiny.

 - v Řecku nebylo nic hotovo za dva roky. Za dva roky, díky masivní zahraniční pomoci, skončila občanská válka. Tím nenastaly poměry normální občanské společnosti. To se dělo až od osmdesátých let a tento vývoj není dokončen dodnes, vzhledem k tomu, že tento národ stále není schopen udržovat slušné kontakty se svými sousedy.   

Re: Pojďme na to jinak!

s tím Řeckem nemohu souhlasit, ale to je  na delší rozbor. Říkáte národ zvolil. Ve volbách 46 KSČ vyhrála, ale ne nějakou super většinou( ani ne 40%), na Slovensku byl její výsledek ještě o mnoho slabší. Tzv Vítězný únor pak nastal ve světle toho, že bylo jasné, že tento výsledek komunisté v žádném případě nezopakují, ani se k němu nepřiblíží. Proto převzetí moci s podporou LM se zbraní v ruce. Tomu říkáte volba národa?

mimochodem tady se přímo nabízí srovnání s hitlerovým nástupem k moci. V opakovaných volbách roku 32 získává NSDAP okolo 38%, poté její voličský potenciál protestní strany vedené pravicovým populistou klesá. Pak už ovšem podobnost končí, ne díky přání národa, ale díky odlišně (od ČSR roku 1946) nastaveného politického systému.

Celkově srovnávání historických událostí je ošidné. Už z toho důvodu, že historie se nikdy neopakuje, historické události jsou vždy jedinečné a neopakovatelné. Zrovna v Řecku si svoje právo na rozhodnutí o budoucnosti většinová společnost vybojovala. Neúspěšně se o to pokusili Maďaři, úspěšně hrozili zbraněmi Poláci. Jako úspěšné můžeme hodnotit i občanské války na Balkáně (Kosovo, Makedonie).