Vadí/nevadí 10.1.2007 15:49

Pan Profesor dovolí,

ale já postrádám v tom článku bližší vysvětlení těch hrůz jeho výročí. Ne, že bych schvaloval takové fajnové útvary jako on popisuje, a jeho vyjmutí ze studijního procesu, nicméně skoro každý z nás něco podobného v té době zažil. A měl by snad budoucí lékař víc rád mít místo lopaty radši pušku? Já vím ze zkušenosti vlastní a i kamarádů, že doby byly dosti tvrdé, ale také i doby pěkně ulejvácké, zašívárny někde více někde méně, zvláště po uplynutí počátečního přijímače. O možnostech vydělat se tady psalo, prodloužený měsíc jsem taky si vysloužil, o 3 nebo 4 letech vojny jsem nikdy neslyšel. 

A nezapomínejme, že nejhorší vojnu nedělali papaláši, ale mazáci, chlapci o rok starší, s tím neměla politika nic společného, jen lidská blbost primitivů, kterým se dá do ruky moc.  Myslí si někdo, že za 1. republiky byla vojna něco lepšího? Má někdo pojem, jak tvrdá a přiblblá vojna je v jiných státech (Anglie, Francie USA) a jací tam jsou vylízanci? A to jsme měli ještě kliku, že jsme nebyli posláni bojovat do cizích zemí pro vznešené cíle našich vojevůdců a mít tu čest tam položit své životy.

Při vší úctě ke stáří pana profesora, ale v r.1951 byli v rodinách jiné starosti, než přerušení vysokoškolského studia. Na př. můj otec jakožto živnostník byl povolán od kancelářského stolu k lopatě a ke svému vznešenému povolání se již nikdy nevrátil. A měl starost v nově osvojené profesi uživit 4 krky a zotavit se z důsledků převzetí vlády dělným lidem. Na něco jako financovat vysokoškolské studium se v rodině ani nevzdechlo, i kdyby to bylo kádrově možné.

• reagovat
• nahlásit příspěvek