I. Radkovová 11.2.2020 16:21

Ta hrstka je donucena jít do reality. Přiznejme si fakt, že neziskové organizace se svými asistenty jsou nastavené hlavně pro těžší případy. Snaze se pro ně získává finanční pomoc od státu. Asi nemá smysl to rozebírat. Jedine služby, které jsou pracujícím klientům nabízeny, jsou volnočasové aktivity. A kdo o to v současné době stojí? V článku jsem navíc zmiňovala, že pro dospělého člověka je přirozené, že usiluje o autonomii. Neziskové organizace často chtějí regulovat klientům život. Za výstupy odmítají nést zodpovědnost. Tento názor jsem si vyslechla také od několika sociálních pracovníků ve státní správě. Samozřejmě služby můžete odmítnout. Takže je vlastně všechno fajn. Přeji hezký zbytek dne.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

I. Radkovová 11.2.2020 11:03

Vaše dcera udělala dobře, ta práce má být více placená, jinak to nikdy nebude fungovat. Je to těžká práce, vyžaduje znalosti, pevné zdraví a odolnou psychiku. Já jsem ji nikdy nedělala, ale ty klienty jsem viděla a dovedu si péči o ně představit. Nemůžete k nim přistupovat intuitivně, nad nimi musíte pořád uvažovat. A nevíte, jaká reakce přijde. Jste pořád ve střehu a máte zodpovědnost za člověka.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

I. Radkovová 11.2.2020 10:37

Pracovnice nemusí znát celý můj příběh, stačí jí, když zná určitá fakta. Pro psychoterapii si člověk raději zajde k odborníkovi, u praktické pomoci není třeba zabíhat do detailů.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Fridrich 11.2.2020 9:59

Tak jeden z mnoha příkladů - a ověřitelný :

Město Brno poskytlo finanční dar 300.000,- Kč. neziskové organizaci NESEHNUTÍ.

Tento dar je určený pro konkrétní pomoc do ukrajinského Charkova. Konkrétní pomoc spočívá v humanitární dodávce kojenecké vody. Jak? Takto:

Finanční dar pro Nesehnutí ve výši 300.000,- Kč. bude využit podle schváleného rozpočtu takto:

Příprava projektu ... 51.250,- Kč.

Personální náklady na pracovníky hnutí .... 45.000,- Kč.

Pořízení kojeneckých vod 12.221,- Kč.

Doprava, ubytování, stravné 126.800,- Kč.

Mediální propagace na webové stránky

a sociální sítě 64.729,- Kč.

Sečteno 300.000,Kč.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

I. Radkovová 11.2.2020 9:36

Problém je v tom, že se jedná o "hrozně" nejednoznačné věci, tím pádem na to může být spousta moc názorů. A každý má jiné zkušenosti, a na to má právo atd. Autismus je složitá porucha, u každého se projevuje jinak, nezisková organizace má tolerovat zpětnou vazbu od klienta, v mém případě se tak nestalo. Nechci být jmenovitá. Každý má právo se vyjádřit, takže já taky. Mě pomohli k integraci spíše kolegové v práci než lidé z neziskovky. Pomohli mi svou přímostí. Já nikomu neporoučím, aby odešel z neziskovky. Nechť každý dělá, co si usmyslí. Tady ta oblast je citlivá a být konkrétní se příliš nevyplácí. Hezký den

• reagovat
• nahlásit příspěvek

K. Novotná 10.2.2020 9:05

Bezvýhradně souhlasím s faktem, že služby pro osoby s autismem musí být nastaveny dle schopností a potřeb jednotlivců; tedy je naprosto esenciální, aby služby a cíle byly nastavovány vždy individuálně. K tomu je třeba znát nezbytné množství informací, které většinou vyplynou z důvěrné spolupráce s klientem. Na druhou stranu nelze s jistotou určit, o jakých problémech autorka článku hovoří. Proto můžeme pouze obecně spekulovat. Některé problémy pramenící z poruchy autistického spektra je možné řešit skrze sociální služby, některé je nutné řešit terapeuticky.

Na závěr považuji za důležité dodat, že je žádoucí pracovat s celou rodinou člověka s PAS. Obecným faktem je, že autismus nemůžeme vyléčit. Můžeme pouze zmírnit jeho důsledky pro rodinu a okolí člověka s PAS, ale i pro samotného jedince s autismem. Druhotně považuji za stěžejní, aby se neziskové organizace, ale i jednotlivci snažili působit na úrovni města, kraje a státu, aby se zlepšila informovanost o PAS a o důsledcích této diagnózy pro samotného člověka s PAS, ale i pro jeho okolí.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

K. Novotná 10.2.2020 9:05

Jako pracovnice v neziskové organizaci považuji za svou morální povinnost vyjádřit se k některým informacím, které autorka popisuje.

Z mého pohledu není možné, abychom generalizovali subjektivní zkušenost v rámci celé skupiny neziskových organizací, ale i těch, které cílí na člověka s PAS a jeho pečující osoby. Stereotypizace neziskových organizací může vést k nevratnému poškození jejich pověsti a důvěryhodnosti. Jsem si jistá, že přístup popisovaný autorkou výše zmíněného článku se netýká všech sociálních služeb.

Organizace musí v co největší možné míře dbát na přání klienta a nesmí jednat proti jeho vůli. Jedním ze základních principů sociálních služeb je dobrovolnost a individualita. Do služby v rámci některé z organizací docházet může, ale nemusí. Zájemce o pomoc má možnost zvolit si to zařízení nebo organizaci, které budou vyhovovat jeho požadavkům. Není totiž ve schopnostech jedné organizace vyhovět veškerým potřebám všech osob s PAS. Smutným faktem je, že na „trhu“ služeb je velmi malý podíl těch, které dokážou efektivně pomoci lidem s PAS a zároveň rozvíjet jejich schopnosti a dovednosti. Cílem těchto služeb by měla, pokud možno být co největší míra samostatnosti a soběstačnosti klienta. (O nedostupnosti služeb pro osoby s PAS raději mluvit nebudeme, to je kapitola sama pro sebe.)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

K. Ottová 5.2.2020 10:09

Jak autorka píše, vnitřní svět nelze ukrást a pro autisty je to bezpečný přístav, často se tam ukrývají, když je pro ně okolí nepochopitelné nebo přetěžující. Cílem pomoci by mělo být obohacení tohoto vnitřního světa, aby se co nejvíc přiblížil běžnému okolí. Autisté odmítají okolí, kterému nerozumí - čím více ho chápou, tím větší mají šanci v něm uspět. Pochopit pravidla aktuálního sociálního prostředí pro nemluvícího jedince s atypickým senzorickým vnímáním (postižen jeden i více smyslů ) je bez pomoci rodiny a empatického odborníka nemožné. Při vhodné pomoci a terapii velmi náročné - psychicky i časově. Držim všem takovým palce.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. David 4.2.2020 20:12

Neziskovky... Jak a které. Rozlišujme. Dobrovolní hasiči, myslivci, rybáři, Sokolové, etc. a pak nějaký Šimon Pánek a Felčaři bez hranic? Víte, těm prvně jmenovaným přispěji, druhým od Šimona jim nedám ani vorla. Kde berou na porto a složenky s foto s nafouklými bříšky malých gorilek se somráctvím nehorázným na biaco vypsání částky? Kulové s přehazovačkou, somráci, nejsem blbej, abych rozdával obskurním neziskovkám.

Jo, kdyby byla sbírka na munici pobřežní stráže EU, vůči invazistům, stal bych se donátorem. Vystřelit, potopit, obsah nechat ekologicky rybám.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Muller 4.2.2020 15:15

Mírně nadsazeno .... Starat se o blaho druhého je něco, co dělají všichni lidé špatně. Kolik dětí je úplně spokojeno s péčí rodičů?

Výstižný je poslední odstavec: Autisté nežijí pospolu, žijí vedle sebe. Sdílení příběhů je víceméně zbytečné. Nejlépe tito lidé fungují, když se mohou na něco zaměřit. Naplnění proto nalézají v práci, nikoliv ve vztazích.

Mám podobnou zkušenost. Autista potřebuje neměnnou jistotu. Proměnlivost živé bytosti, složité okolí i zvuky jsou pro něj nezpracovatelné.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Valenta 4.2.2020 11:36

Problém může být v tom, že si jenom hrstka (většinou těch s menším postižením) může dovolit "potopit se" do světa "normálnosti" bez asistence a také to, že je nad síly většiny organizací poskytovat 100% individuální přístup ke každému klientovi.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Krátký 4.2.2020 9:55

neumím posoudit - hezký den. Snad se jedná o poctivou a záslužnou práci - bohužel všechny neziskovky mají pošramocenou pověst těmi, které jsou naprosto ziskové - ale jen pro své provozovatele a navíc škodí evropským tradicím - podpora islámu a "záchrana" utopenců - okupantů Evropy

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Malotová 4.2.2020 9:50

pro toho, kdo v sociálních službách pracuje, je konkrétní dost. Pracuji ve sféře "kde pomáhá stát" - v pobytových službách (pro seniory a pro osoby se zdravotním postižením) a každoročně bojujeme s dotacemi, které MPSV navyšuje a které kraje přerozdělují čím dál tím pro více poskytovatelů, takže s rostoucími náklady klesá podíl dotace. Přitom faktická činnost mnohých nově finančně podporovaných neziskovek je pro nás, kteří poskytují pobytovou sociální službu (zájem o naše služby až násobně převyšují kapacity), těžko pochopitelná. A zde paní Radkovová poukazuje na to, že se vytvářejí služby pro skupiny obyvatel, kteří pomoc potřebují, ale úplně jinak, než potřebují - konkrétní případ v článku uvedený: ze zdravotního principu jejího handicapu je mimo jiné problém komunikace s neznámými lidmi a jejich pomoc lidem s Aspergerovým syndromem spočívá v tom, že je nutí ke sdílení osobních zkušeností s ostatními ve skupině, které neznají. Další postřeh: ctí se právo na soukromí, ale pracovnice, aby doložily "práci s klientem", tak o nich zjišťují "jejich životní příběh" - proč potřebují sociální službu - i když je to vůči nim necitlivé, až zraňující. A třetí konkrétní problém, který zmiňuje - že není vytvořena služba pro klienty, ale pro pracovnice, které se chtějí realizovat péčí o druhé a které ani neřeší, zda jejich "péče" těm druhým pomáhá a je přínosná. Nakonec bych chtěla říct, že si vážím mnoha kolegů, kteří poskytují i jiné sociální služby ve sféře nestátních neziskových organizací, poskytující pomoc lidem na ulici, týraným osobám, matkám s dětmi aj., které "státní" organizace nemají ve své činnosti a přitom je potřebná a důležitá.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Fridrich 4.2.2020 9:29

Velká většina dnešních " neziskovek " jsou ZISKOVKY - tedy pro jejich zakladatele a provozovatele..

Příkladem je chvilkař Minařík - nedouk se svými 7. spolupracovníky mají velmi dobré živobytí...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Braun 4.2.2020 7:00

Zajímavý článek, škoda že málo konkrétní. Bylo by zajímavé tvrzení dokumentovat na konkrétních případech, aby si to člověk "zvenku" dokázal představit. Zkušenost mám jen zprostředkovanou, dcera si na studiích přivydělávala prací pro agenturu APLA, nevím, jestli je to neziskovka, ale je to možné. Práce spočívala v domácím hlídání autistických dětí, včetně těžkých případů kdy se dokonce vrátila domů pokousaná. Pro rodiče to představovalo alespoň nějaký oddychový čas a o služby byl zájem. Je pravda, že to bylo tak náročné, že toho dcera pak nechala a šla raději brigádničit do obchodu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Brunner 4.2.2020 1:03

• reagovat
• nahlásit příspěvek