R. Brzák 10.11.2017 0:53

Milý popletený autore. Komunismus není charakteristický

svou východní lokací - koneckonců jeho kořeny vznikly na západě a komunistické strany napříč světem. Nýbrž touhou komunistů vytvořit takový systém, který by se postaral o vše v jejich životech, aby se nemuseli bát, že buď vzhledem k okolnostem, nebo na základě vlastního selhání budou trpět...

Proto uvažovat jako důkaz příchylnosti ke komunismu sympatie k Rusku, které není dnes komunistické, ale spíše diktátorským systémem s prvky kapitalismu (a jakožto každý stát i s prvky socialistickým), je pomýlené. Ano, mnozí nostalgičtí komunistomilci či komunisté vzhlíží k Putinovi - ale nakolik jej skutečně milují, dokazují tím, že raději žijí u nás, na západě, než aby v době svobody cestování odešli za slunéčkem jasným protocarem...hlasují nohama a sedí v té kritizované demokracii.

Když jim ale jejich kritičnost vyčítáte, sám se usvědčujete z toho, co přičítáte jim - totiž z doktrinálního uvažování. Jako demokrat byste měl s Voltairem říkat - "Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit Vaše právo to říkat", ba se přímo radovat z jejich kritičnosti, která skrze svobodu slova je největší zárukou pružnosti a přizpůsobivosti demokratického režimu. Tato zaručuje, že nezkostnatíme, neusneme na vavřínech a nenecháme svůj stát (či nadstát) přerůst příliš přes hranice naší svobody (kterážto tendence je každému státu vlastní).

Ano, je v nás (a Vy jste toho důkazem velikým) mnoho zakonzervováno z minulého režimu - především závislost, vyplývající ze strachu, že jako malá země nemůžeme obstát, nenajdeme-li si "mocné dubisko". Ale více než k Rusku se přimykáme k nadstátní formaci, kterou tolik toužíte obhájit - protože jakožto internacionální socialista se bojíte národního státu, naší české malosti a nakonec i vlastní neschopnosti přežít bez velké, nebo ještě větší moci nad sebou...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Han 10.11.2017 0:53

Totální blábol

Kdo chce být flagelantem, ať si to na sebe vztáhne. Mám ovšem tušení, že autor, píše-li "my", myslí tím kdekoho, jen ne sebe. O vzniku ODS rovněž nic neví, nedošlo k "pouhému přejmenování a překlopení původního Občanského fóra", nýbrž k rozdělení OF na ODS a OH. O tom, kdo kde bude, kdo se hlásí k tomu a kdo k onomu, se jednalo až do úrovně místních sdružení. Současně se z OF oddělila ODA, která tam od počátku byla jako kolektivní člen. V OH pak zůstali prakticky všichni ministři až na Klause, zatímco cca 90% členstva přešlo do ODS. Tím se nádherně ukázalo odtržení "věrchušky" OF od členů. A následně se to projevilo i ve volbách. Nic se "nepřeklápělo", šlo o spor mezi zastánci klasické parlamentní demokracie a "nepolitické politiky", kde ti druzí bohudík prohráli takovým poměrem, že "nepolitická polika" zůstala jen kavárenským žvástem, kterým je dosud.

Možná si udělám čas, abych tento článek rozebral bod po bodu, i když přemýšlím, stojí-li to vůbec za to.

• reagovat
• nahlásit příspěvek