Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

církve a bůh nejsou totéž

Dlouho jsem si říkal ateista. Doma se o náboženství moc nemluvilo a ve škole do nás hustili, že náboženství je, když se pračlověk bojí bouřky. Časem jsem se však k víře dopracoval. Vyrostl jsem v Čechách, v Evropě a tak si myslím, že moje víra je křesťanská - i když nejsem pokřtěn a do kostela nechodím. Ale hlavní body kristova učení ke mně nějak pronikly. Jak říkám, vyrostl jsem tady a je logické, že když pomyslím na boha, je to bůh křesťanský. Jako spousta jiných však chovám jistou nedůvěru vůči církvím. V evangeliích mě velmi oslovuje ponaučení, že co je císařovo, náleží císaři a co je božího, bohu. Mám dojem, že preláti se pořád snaží tyto kategorie míchat, často nabízejí císaři, co patří bohu - a mnohdy se do pozice císaře stavějí sami.

A nemám rád "experty" na boha. Slovo teologie je podle mě nesmysl. Nauka o bohu? Jak může smrtelný člověk při pomyšlení na entitu, která stvořila tento vesmír, hovořit o "vědě o Bohu"? Je to směšné. Jako kdyby mravenci, usídlení ve stoletém dřevěném prádelníku studovali dendrologii. Vzpomínám si, jak jsem kdysi v emigraci, v centru věřících pro krajany, kupoval bibli. Farář, který mi ji prodával, mě neopomněl upozornit, že si hlavně musím všímat poznámek pod čarou, protože tam je všechno nejasné vysvětleno. Od té doby na to myslím. Ten člověk mi prodával bili, věděl,že nepatřím k zaníceným věřícím a nejsem členem žádné církve. Ale místo aby mi poskytl nějaké povzbuzení, aby řekl něco moudrého o tom, jak k té knize mám přistupovat, doporučil mi vysvětlivky.

Nevěřím, že má smysl bádat o Bohu. Jedinou cestou k poznání boha, je poznání božího stvoření. Studujme přírodní vědy, studujme společenské vědy, poznávejme, jak svět, vesmír a liská společnost fungují, a jenom tak se možná jednou dostaneme k bohu o něco blíž. Mezitím ovšem poslouchejme boha skrze své svědomí a chovejme se k sobě navzájem slušně, jak to po nás bůh žádá. Jinak se navzájem ušlapeme dřív, než stačíme k nějakému poznání dospět.

Re: církve a bůh nejsou totéž

Na mnoha věřících i nevěřících je vidět, že slušné chování a víra spolu nesouvisí.

Re: církve a bůh nejsou totéž

"chovejme se k sobě navzájem slušně, jak to po nás bůh žádá."

A jak muzeme vedet, co po nas buh zada, kdyz ani nemame zadne prime dukazy o jeho existenci?

Slusne chovani k sobe navzajem po nas vyzaduje svet, ve kterem se nachazime - tedy prejeme-li si v tomto svete uspesne prezivat. Zadne bozstvo, po nas neco vyzadujici, k tomu netreba postulovat, uplne staci ze je tu svet a v nem se nachazi clovek, coz samo da navod, jak se chovat, jsou-li nam nase zivoty drahe. Staci pouzit lidsky rozum.

Re: církve a bůh nejsou totéž

klíčem k odpovědi je slovo "úspěšně". Spousta lidí je přesvědčena o tom, že k úspěchu vede cesta přes mrtvoly.