T. Hraj 3.5.2021 21:54

...Neboli relativizovat lze cokoli. Takže pane Vodvářko:

1) Správně říkáte, že homosexualita není nemoc (nedá se tedy léčit) a ani zvrhlost (proto je špatné ji trestat). Je to totiž postižení. Velmi zvláštní postižení, které na jednu stranu umožňuje oproti fyzicky nebo mentálně handicapovaným v podstatě normální aktivní život, ale na druhou stranu zasahuje do téměř všech (Freud) druhů a aspektů společenské interakce. Nepochybuji, že homosexuálové to mají velmi, velmi těžké. Nemohou jim rozumět ani muži ani ženy. Je to zvláštní druh samoty.

2) Svěřením do péče homosexuálnímu páru se dítě odsuzuje k výchově bez jednoho z archetypálních vzorů a nebourává se jeho zdravé sexuální cítění. V některých případech to pravda může být stále ta lepší varianta. Dělat z toho ale pravidlo nebo dokonce něčí právo je opovržením právy dítěte.

3) Co se zákonů týče, ty by měly sloužit k sladění funkčnosti společnosti a svobody jednotlivce. Co se společnosti týče, tak význam má pro ni pouze rodina heterosexuální. Co se svobody jednotlivce týče, tak zde se střetává zájem dospělého (homosexuála, který chce mít děti) a dítěte (jak popisuji výše).

• reagovat
• nahlásit příspěvek