Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Je tady ještě jeden faktor, ono

je finančně výhodnější žít spolu na psí knížku a chovat se k dítěti tak, jako normální sezdaný pár.

Kdysi za komunistů jsem takový pár znal, v té době extrém. Ona vdova po vojenském pilotovi, který se zabil ve službě, pobírala velmi vysoký vdovský důchod, o který by sňatkem přišla, takže měli spolu s novým partnerem už pětileté dítě a on byl oficiálně "podnájemník." Úřadům se situace samozřejmě velice zajídala a nevím jak dlouho to poté vydrželi.

Re: Je tady ještě jeden faktor, ono

To je právě velký společenský problém. Signál.

Akorát nevím, co přinese budoucnost, tedy je-li to varování tak před čím. Po mnoho generací bylo ekonomicky výhodnější žít v rodině, jejímž základem je manželství. Dnes už je výhodnější do manželství nevstupovat. Co to udělá s rodinami? Někdo si myslí že nic...

Každopádně pro nás /křesťany/ se tím situace mění. V dobách minulých nebyla křesťanská rodina svědectvím o Bohu Stvořiteli. Dnes už je! Žijeme alternativním způsobem života, a alternativy jsou tu od toho, aby lidem v mainstreamu, kterým se nedaří, ukázaly novou cestu.

Věc názoru

Kdo je svobodymyslný, nebo opatrný, neváže se v manželství, kdo je toho opakem, smluvní manželství uzavírá. Každého svobodné rozhodnutí. Každá mince má rub a líc. Znám řadu "nešťastníků" rozvedenců, kteří byli doslova "oškubáni" díky předchozímu "oddacímu listu", a řadu "šťastníků" rozchodců "psí knížky", kdy bylo řečeno, to je Tvoje, to je Moje a finito, tedy nějaké "bezpodílnictví" je OUT (ale prrr..., alimentační povinnost a jakási "roční lhůta" to krapánek komplikuje, ne však tolik, jako "oddací list" bez předmanželské smlouvy). Krapánek budu pragmatický cynik, kdo chce někam, je to opravdu jeho rozhodnutí a nesuďme jej. Každý je svým způsobem svého štěstí strůjcem.

Osobně pak, ve smyslu svého postoje, odmítám podílet se na alimentech matičkám samoživitelkám svými penězi, coby daňového poplatníka, když jsem si s nimi ani "nevrzl". Oplodnil jsi jí? Neoplodnil. Tak stejně plať, protože máš nástroj. Ale co ženské, také řada daňových poplatnic, které budeme podezřívat z hermafroditismu, jako u plžů? Zkrátka, za jednotlivé "neplatiče oplodňováky", budeme všici přes kapitolu SR "platiči oplodňováci". Bez rozdílu pohlaví a orientace. Ale je to věc názoru a rozhodnutí sboru zákonodárného. Volilli jsme je, takže mají právo na tvorbu legislativy. Prostě můj názor, na nějž mám právo ho vyslovit a i presentovat. Přeji pěkný poslední májový víkend.

Jak máte doma šikovnou babu,

tak i po 40 letech je to jako výhra v loterii. Pro mě to lejstro znamenalo a znamená velký ranec dobrovolně přijaté zodpovědnosti za jiné, a těší mě velice, že jsem v té zkoušce obstál. A ani jsme nemuseli nic slibovat před Bohem, stačil nám ten bolševickej "farář" na MNV.

Je to o zodpovědnosti a spolehlivosti, nikoli o papíru, ale přee jen písemný závazek má podle mě větší váhu.

Re: Jak máte doma šikovnou babu,

Souhlas. Je to především o zodpovědnosti a spolehlivosti, nikoli o papíru, ale přece jen písemný závazek má jaksi větší váhu.

A jaká je ta oficiální ideologie?

Proč do čtyř let, proč ne do pěti, šesti či více let? Manželka byla s dětmi do 10 let a bylo to jenom dobře, sice jsme žili z jednoho platu z ruky do huby, žádná dovolená, na auto ani pomyslet, ale bylo to nejkrásnější období našeho života.

Re: A jaká je ta oficiální ideologie?

Protože ve věku kolem tři let (plus minus, je to individuální) se dítě chce a potřebuje seznamovat s cizími dětmi, jinak s tím může mít později problémy. Pískoviště nestačí, pulden ve školce, jak píše pan Drapal, je od 3-4 let tak akorát.

A taky je dobré s dětmi předškolního a samozřejmě školního věku aspoň trochu cestovat, stačí vlakem...

vy ale píšete o rodičovství

ne o manželství. Souhlasím s vašimi názory na výchovu dětí, ale jestli na to mají rodiče papír je IMHO jedno.

Re: vy ale píšete o rodičovství

Vážená paní Boublíková,

to jsem si myslel taky. Ale statistiky říkají něco úplně jiného. Když jsem sbíral materiály na svou knihu "Vztahy, sex, rodina", tak jsem mimo jiné zjistil, jak otcové reagovali, když zjistili na základě DNA, že dítě nebylo jejich. Pokud byli oddáni ("měli papír"), téměř vždy v rodině zůstali. Pokud žili na hromádce, svou družku mnohem častěji opustili. Hodně mě to překvapilo. Rozhodně platí, že ta formalita není "pouhá formalita".