2.5.2024 | Svátek má Zikmund


Diskuse k článku

SPOLEČNOST: Jak je to s pamětí národa

Začnu příhodou z počátku léta 1997. Byl jsem si nakoupit ve svých oblíbených potravinách, malém sympatickém krámku na nároží nedaleko mého tehdejšího pracoviště.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
P. Novák 18.5.2013 1:19

Komunistický režim v Československu jsem zažil

Komunistický režim v Československu jsem zažil a jsem si zcela jist, že totalitní byl!

P. Pavlovský 17.5.2013 21:02

Re: Jak je to s pamětí národa ...

V roce 1953 dostal můj strýc v Olomouci 3 roky a tvrdo za vyprávění prodstistátních vtipů v hospodě!

P. Pavlovský 17.5.2013 20:59

Re: Pane Pavlovký, totalita měla pro návštěvnost divadel

I to bylo odstupňované.

Nejméně cenzurované bylo loutkové divadlo, i když pohádka od Chartisty Jana Vladislava se hrát nemohla a mně v ÚLD Praha povolili České Vánoce až na potřetí do sezóny 1989/90.

Divadlo na okraji ovšem hrálo Postřižiny už v době, kdy vyšly pouze jako samizdat ve Vaculíkově Petlici.

V ND se cenzuroval i W. Shakespeare - Jindřich V.

P. Vaňura 17.5.2013 20:51

Pane Pavlovký, totalita měla pro návštěvnost divadel

jeden "plus." Fungovalo to totiž takto. Daleko nejvíce zglajchšaltovaná byla televize, až k nekoukání. O něco volnější to bylo ve filmu a relativně néjméně bylo postiženo divadlo. To je ovšem jen relativní měřítko, pamatuji si jak zcenzurovali ve druhé polovině 80 let Hrabala.

H. Grúbr 17.5.2013 20:49

A já říkám, že jsem tehdy také žil

a totalitu jsem nepozoroval, měli jsme se fajn, člověk měl dovolání na úřadech a ty zkazky o toaleťáku? Prachsprosté lži!!!!!

P. Vaňura 17.5.2013 20:26

Nejlepší argument přinesl jeden politik bavorské CSU,

když Willy Brant nastolil "vnitroněmecký dialog." Označil NDR za "stát, který se musí obklopovat minovými poli, aby mu jeho občané NEUTEKLI."

Totéž samozřejmě platí i o ČSSR. Roku 1978 neváhal bolševický režim dokonce zavraždit úplně nevinného řidiče uneseného autobusu, jen aby bratrancům Barešům zabrálil ten jejich "ráj" opustit. Měli bychom zrenovovat tak kilometr západní hranice, aby vypadala tak, jako v roce 1989. To by se pak mohlo ukazovat dětem, "toto komunisté postavili, aby jim lidé z toho ráje neutekli."

J. Farda 17.5.2013 13:33

Re: Jak je to s pamětí národa ...

Taky jsem studoval, a dokonce už před r. 1968, takže i já pamatuji. Svobodku jsme poslouchat svobodně nemohli, a hubu tady držel s výjimkou léta ´68 nejspíš asi každý, kdo nechtěl mít problémy, nejen vyjevení teenageři ve škole 1989, tedy možná i Vy! Proto s autorem souhlasím, a jsem toho názoru, že Vaše ponaučení by jste si kromě jiných měl ctít i Vy sám, ctěný pane autore komentáře. Tečka.

P. Urban 17.5.2013 13:17

Pameť národa

Když je někdo neznaboh, netouží cestovat (nebo na to nemá) a podnikat nehodlá, pak se možná bez většiny těch svobod osobně obejde. Co se svobody projevu týče, za ujetou hubu se vyhazovalo ze škol či od "bílých límečků", nikoli z kotelen, dolů, JZD či technických služeb. Odsud se dalo jít už jen do kriminálu, ale to člověk musel s tím režimem opravdu válčit. (Záleželo ovšem taky na místní věrchušce. Někde byla třídně bdělá, jinde se snažila nevidět to, co vidět nemusela.)

Nehájím výše uvedené postoje. Ale překvapit by nás neměly.

M. Krátký 17.5.2013 13:13

Re: Jak je to s pamětí národa ...

K těm kladům bych ještě přidal - bylo nám o víc jak 20 roků míň. V každém případě souhlasím s autorem. Zločinecká KSČ nám ale vzala i to naše mládí - pan Harvánek to má nějak pomotaný.

R. Langer 17.5.2013 12:30

Re: Jak je to s pamětí národa ...

Ehm, a o co šlo?

P. Lenc 17.5.2013 9:33

Re: Jak je to s pamětí národa ...

Pane Harvánku, neb nejsem z vašeho příspěvku příliš moudrý,(stáří, asi), tak má vetchá stařecká paměť musí autorovi bohužel dát za pravdu.A je smutnou skutečností, že právě my, ti starší jaksi hrozně rádi vzpomínáme na to dobré, ale jaksi zapomínáme na to špatné.A problém je, že toho šoatného bylo mnohem víc, což dětem, případně vnoučatům jaksi většina pamětníků neříká.Je přece krásné mluvit o rohlíku za 30 haléřů a pivi za korunu sedumdesát než mluvit o nedostatku či naprosté absenci dnes naprosto běžných věcí.

Ž. Halabudová 17.5.2013 5:50

Re: Jak je to s pamětí národa ...

Mohl bys mi prosím vysvětlit,-,o co tehdy a i předtím šlo.-?Konkrétně. A pak ten zvednutý prst,:.Jenže pamatuj:Přílišná horlivost je horší než třídní nepřítel.- To víš synku, jsem už stará, hloupá blbka. Tak mi rozšiř obzor.

L. Harvánek 17.5.2013 4:18

Jak je to s pamětí národa ...

Chlapče,řekl bych,že moc nevíš,o čem mluvíš.V roce 1989 jsi studoval a protože tě asi nevyhodili,tak jsi držek krok a hubu.Také patřím mezi ty,jimž bylo v roce 1989 víc než 17 let

a vím,o co tehdy a i předtím šlo.Jenže pamatuj:Přílišná horlivost je horší než třídní nepřítel.

P. Pavlovský 17.5.2013 1:37

Kolega Vladimír Just nastoupil na Katedru divadelní vědy

v roce 1994 a vypsal přednášku Divadlo v totalitě. Ta se postupně rozrostla na období 1938 - 89 - ve třech semestrech. Kontrolně jsem jí chodil poslouchat a dobře jsem udělal. Nejenom proto, že jsem se dozvěděl detaily, které jsem dosud neznal (nejsem historik), ale především proto, že při jarním vypisování přednášek na další školní rok se na schůzi katedry opakovaně řešilo, zda je takový název správný a zda zde celou tu dobu byla totalita.

Exkomunisté byli ovšem v těsné menšině (na většině kateder FFUK v 90. letech tomu bylo naopak), a tak jsem dal vždy nakonec hlasovat. V předchozí debatě jsem se pravidelně tázal: kolegové, kteří namítáte, byli jste na jediné této přednáše, Bylo tam řečeno něco nepravdivého?

Nakonec jsme vždy pouze konstatovali, že za III. repoubliky tu vyložená totalita nebyla - ovšem demokracie také ne - ale jinak pořád: tu krvavější, tu sofistikovanější, ale vždy totalita!

Pokud vím, je to na KDV FFUK páteřní přednáška dodnes. Nikdo z absolventů nemůže mít o charakteru té doby žádné pochybnosti, jakékoli námitky či dotazy jsou vždy přesvědčivě vyvráceny, zodpovětezny.

Obávám se, že v sumě našich vysokých škol je tento postup spíš výjimkou než pravidlem.