Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Za prvé a za druhé

Násilí páchané bezdůvodně na dětech (obecně na komkoli, kdo se nemůže adekvátně bránit) považuji za hnusné a trestuhodné, v doslovném významu toho slova.

Pár ran vařečkou na zadek ve správný okamžik použitých jako signalizace "sem už ne" je v devětadvaceti z třiceti případů lepší, než roční docházení k psychologovi (ten třicátý případ je patologický, tam nepomůže de facto nic).

Kultura (nebo spíše kult?) lidských práv - rozumějme nároků - bez povinností je smrtelná.

DŘÍVE BYL SVĚT "NORMÁLNÍ"

Když někdo v učňáku (jednoho nejmenovaného, řadu desetiletí už neexistujícího podniku) provedl nějakou "bejkárnu", zeptal se ho mistr jenom: "Chceš pohlavek, nebo poznámku?" Až na vzácné výjimky chtěli všichni ten pohlavek. Za "pohlavek" byl považován jakýsi silnější "burák" - vůbec se nejednalo o bolestivý rituál.

Výhody: Přestupek vyřízený na místě-ihned a učeň se styděl častěji dopouštět nějakých nepravostí. Dodnes na onoho mistra (měl přezdívku "Jarda s drátem") rád vzpomínám.

Dávno -dávno již tomu........

Jen tak na okraj.

Kdysi jeden Známý herec,V.Menšík prohlásil,že facka v pravý čas dokáže více,než dvě hodiny kecání na rodičovském sdružení.(Pro neznalé,to bylo za rudýho ďábla-SRPŠ)No a můj táta tvrdil,že je škoda každý rány,která padne vedle.

Netřeba tlouci dítě do krve,

stačí do bezvědomí 

Re: Netřeba tlouci dítě do krve,

No, víte, děti vydrží strašně moc a ruka umdlí :-)

Za to, že jsem slušný člověk děkuji převážně rodičům.

Mimo jiné i za tělesné tresty. Mamince za občasný pohlavek (výchovný záhlavec, ne facku, ta je ponižující) a tatínkovi, jednou za dlouhý čas, za nářez rákoskou. On vždy říkal: "Nestřádej si to," až jednou musel sáhnou nahoru na kredenc ....

Tělesné tresty (v rozumné míře) patří , dle mého soudu, do rodiny. Moji rodiče s nimi přestali asi tak v mých čtrnácti - patnácti letech. Potom už šlo vše jen domluvou a vysvětlováním.

Těledné tresty jsem zažil i ve škole v první republice. V obecné škole na př. pravítkem přes dlaně natažených rukou, na nižším stupni střední školy nás pan profesor Kubánek (matematika) krákal za vlasy.

Příběh ze života

Otec PaeDr, ředitel střední školy, radní města a matka Mgr., učitelka na zákl.škole a jejich jediný syn vychovávaný podle současné teorie je absolutně emočně plochý. Když bylo synovi 14 let, otec si našel novou přítelkyni a zplodil s ní dítě. Nerozvedl se a stále chodil i za manželkou. Vše na malém městě cca 5000 obyvatel. Syn začal novou ženu otce vulgárně napadat ( ty pí.o, falická gesta, počmáraná schránka kosočtverci) a to i před otcem, který ho ani nenapomenul. To po celou dobu těhotenství a kojení. Když bylo malému tři čtvrti roku a otec byl o půlnoci u manželky a usnul v křesle, vzal mu jeho tehdy již 15 a půl roku starý syn klíče z kapsy a šel do bytu jeho nové ženy, tam jí vlastníma rukama uškrtil, nevlastního bratra nechal na pospas, vrátil se domů, nic neřekl a šel spát. Otec ji našel až ráno. Vrah dostal 4 a půl roku, za dva už bude venku a otec nevidí problém v tom, aby se jeho synové stýkali. Rodiče zavražděné maminky jsou zásadně proti jakémukoliv kontaktu jeho synů. Tolik prozatím ze skutečného života.

Re: Příběh ze života

To je tak, když chybí při výchově alespoň vrbový proutek. Tím to jenom štípne, ale má to velmi pozitivní účinnost.

Antiautoritativní výchova je pyramidální hovadina

vzešlá z blbosti teoretiků. Zejména pokud je uplatňována plošně.

Následky jsou tristní a nedozírné. Vypěstují se tak sebevědomí, nefrustrovaní, leč blbí sobci a blbé sobkyně, abych byl gender ...

A strašně špatné je,

když rodiče netáhnou za jeden provaz.. jeden chce logicky přísněji, druhý omouvá. To je na blbé konce zaděláno.. toho přísnějšího rodiče začne dítě nenávidět, ale toho druhého, omlouvajícího, si vážit nezačne. Spíš jím pohrdá..

Není to tak jednoduché, nebo že by bylo?

Doporučuji vám poslechnout si úžasnou přednášku na toto téma, kterou přednesl PaedDr Zdeněk Martínek z Pedagogicko-psychologické poradny v Pelhřimově na Konferenci pracovníků nelékařských zdravotnických povolání 25.1.2012 v Havlíčkově Brodě. Myslím, že nikdo nebudete litovat.

https://www.youtube.com/watch?v=bxmaowE5RQo

Náádhera, absolutně perfektní.... díky za odkaz

Příliš aktivní lidi jsou často nebezpeční,

jelikož nemají čas pro jiné. Zoufale se snaží naplnit touhu po osobním štěstí bez ohledu na jiné, ale bez toho, aniž byste udělal šťastným někoho jiného, těžko budou šťastní. Jenomže mladí všude slyší, že mají být úspěšný. No a co když nejste úspěšný? Já nikdy úspěšný nebyl a funguji. Najít přesnou míru liberalismu nelze, ale je zlé, když mohou žáci šikanovat učitele a je zlé, když ředitel raději vyhodí učitele, i když dobře ví, že frackem je žák nebo student vlivného rodiče. Proto mě nikdy ani nenapadlo být učitelem.

Re: Příliš aktivní lidi jsou často nebezpeční,

Vzpomínám s láskou na pana učitele Šoustala, Machandra, Kudličku, kteří, když rozumná domluva nepomohla, tak na chodbě pomohla domluva za pomoci pravé nebo levé ruky.A říct doma, že jsem dostal od učitele pár facek? Tak bych nějakou dostal od táty s vysvětlením, že pan učitel dobře věděl, proč jsem od něho nějakou koupil.Dnešní rádoby humanita a "dětská práva" postavila nahlavu pojem dětská slušnost, základ pracovitosti a zodpovědnosti.Je to zločin nejen na dětech, ale na celé společnosti.

Důsledky toho, že už neplatí pravidlo předků -

škoda každé rány, která padne vedle, už dávno pociťuje celá společnost. Jen si to stále nechce přiznat, bohužel. Všichni jsou dnes nadšeni přírodou ( jejíž součástí jsme ), ale poučení z ní si neberou. Ta nám jasně ukazuje, že každé překročení určitých mezí, je důsledně trestáno. Dříve se ty bité děti, starali o své rodiče až do jejich konce, dnes ty " humanitně " vychovávané, je strkají do domova důchodců, LDN.

:)))))