Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
SPOLEČNOST: Bít, či nebít?
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
R. Brzák 6.10.2014 15:23Re: Dnes jednoznačně souhlas s paní Boubílkovou v diskuzi zde Vyjádřil jsem se nepřesně. Mluvil jsem sice o fyzickém trestu,ale myslel jsem tím použití síly - k přerušení nežádoucího jednání. Neberte zákaz od rodičů, kteří své dítě zodpovědně milují, jako něco negativního. Zákaz je nástroj k vytyčení hranic, které dítě musí poznávat. Toto poznávání jde cestou překračování těchto hranic - a následného zjišťování, že to něco stojí. Takže následný zákaz požitků či zábavy je cena, kterou človíček zaplatí za svou chybu. Bez takového poznání, že na světě je vždy něco za něco, budou v "dospělosti" obtížně zvládat život s dalšími lidmi. Samozřejmě, nejdůležitější je, aby oba rodiče své dítě milovali a spolupodíleli se na rozhodování a výchově. Tací rodiče nebudou své dítě trestat nijak zvrhle. Předpokladem je ale to, že jsou to dospělí lidé, milující sebe navzájem i sami sebe, jakož i bližní své. To jim dá potřebnou rovnováhu a schopnost přijímat s láskou i nepříjemné věci, dětské chyby a vzdor, jako přirozenou věc, která odpovídá nějakému vývojovému stádiu jejich potomka. A samozřejmě máte naprostou pravdu - okamžité řešení je základem. Ale tak je to nejen ve vztahu k dětem - i spravedlnost, uplatňovaná s dlouhým odkladem, již postrádá velkou část svého významu. |
|
|
J. Pospíšil 6.10.2014 10:14Mudrujete tady nad tím,zda bít,nebo nebít.Dle mých celoživotních zkušeností je ovšem jádro věci v tom,že většina dnešních rodičů výchovu svých dětí nezvládá(rozvedení,přezaměstnaní atd.)Rodinný život je v troskách,množství neúplných rodin,vyrůstají nezvládnutelní jedinci,a i když se určitě ohradíte-chlapcům chybí ZVS(vojna přátelé).A k příspěvkům Vážené pí.Boublíkové-už vidím nějakou maminku,plně zaměstnanou svým mobilem odvléct svého potomka z pískoviště,kvůli rozkopnuté bábovičce!! |
|
|
R. Brzák 6.10.2014 10:30Re: Mudrujete tady V principu máte pravdu - mám-li touhu mít dítě, musím přijmout, že je to ten nejdůležitější a nejnáročnější proces v mém životě. Pokud mu nevěnuji dost času a pozornosti, pravděpodobnost úspěšnosti bude velmi nízká... mmch. už jste někdy byl s dítětem na pískovišti? kvůli rozkopnuté bábovičce se z něj rovnou utíkat nemusí - existuje-li mezi dítětem a matkou poctivě budovaný dobrý vztah, dokáže maminka s dítětem dojít i k tomu, že dítko rozšlapanou bábovičku samo napraví, poté, co jej chvíli drží u sebe nebo v náručí a vysvětluje mu, co právě udělalo, zároveň mu tak brání v zábavě a pustí jej po domluvě, co bude dál. |
|
|
J. Pernica 6.10.2014 9:56Vlastní zkušenost s frackem Jako kluk jsem byl u dědy v ordinaci. Tenkrat se delaly ordinace se 2 kresly pro 2 lekare. Na vedlejsim kresle byl mlady doktor a jeden maly rozmazleny havirsky fracek. Kricel kopal a sproste nadaval. Dedu chytil rozzureny vyraz a krikl na kolegu: kolikatka? Ten mu rekl cislo, deda klukovi vrazil jednu z jedne strany jednu z druhe strany, kluk vyvalil oci spadla mu celist, deda ho zaklekl vrazil mu ruku do huby zub vyrval, kluka chytnul za limec. Vedle stojici matka neco zkousela namitnout a deda se ji zeptal, jestli chce taky. Ti dva pekne rychle utikali. Od te doby jsem ani nahodou nezkusil dedovi rict, ze mne to boli. Drzel jsem a ani nedutal. |
|
|
J. Kanioková 6.10.2014 10:02:)))))
|
|
|
V. Kolman 6.10.2014 10:20Re: Vlastní zkušenost s frackem Doufám jenom, že se zubař nespletl a nevyrval vám jiný (zdravý) zub :-)) |
|
|
J. Pernica 6.10.2014 10:23Re: Vlastní zkušenost s frackem Nene, ale ten den děda vyliskal těch pacientů vic a ještě mu děkovali :-) |
|
|
K. Janyška 6.10.2014 9:54Bít, a od rána do večera. Škoda rány která padne vedle. Ohýbaj mam mamko, pokiaľ jsou ja Janko..... Dzp. |
|
|
R. Brzák 6.10.2014 10:32Re: Bít, a od rána do večera. Ano, to "ohýbej" se však nemusí nutně provádět údery...zato důsledněji. Vezme to tak víc času - ale bude to účinnější. |
|
|
J. Kostelanský 6.10.2014 9:36Vlastná skúsenosť Sestra má 20-mesačnú dcéru a 2 starších synov. Keď si sadajú do auta, malá vždy robí caviky a nechce si sadnúť do detskej sedačky. Jediný dôvod na to je ten, že si vždy chce premerať sily, kto je väčšia autorita - ona či rodič. Keď s ňou jazdím, robí mi to isté. Tak som vyriešil jednoducho. Spýtam sa je, či chce dostať po zadku, a ona povie spravidla Aňo. Tak jej jemne capnem 2-3 krát po zadku a je pokoj. Malá hneď vie, že šéfom je tu niekto iný. Plácnutie ju samozrejme nebolí. Jednak nosí plienky a jednak je to plácnutie veľmi mierne. Navyše pri hre tiež občas "dostane na zadok" a vtedy má z toho veľkú srandu. Lenže aj veľmi malé dieťa vie spoľahlivo rozlíšiť, kedy je plácnutie po zadku súčasťou hry a kedy to je za trest. Takže tu vôbec nejde o fyzickú bolesť či fyzický trest. Je to dôraznejšie, stručnejšie a hlavne efektívnejšie upozornenie, že dieťa prekročilo určité mantinely. Dieťa navyše už v malom veku vie, že robí zle. A vyslovene testuje, ako dospelí na to zareagujú. Keď sa nič nedeje, svoje aktivity stupňuje. Ľudia sú totiž geneticky naprogramovaní neustále testovať, kam až môžu zájsť, čo im kto dovolí. |
|
|
P. Boublíková 6.10.2014 9:54Re: Vlastná skúsenosť Každá "napodobenina" fyzického trestu je už o něčem jiném... zvlášť v situaci, kdy si dítě a "autorita" navzájem ze sebe víceméně dělají srandu. |
|
|
L. Křivan 6.10.2014 10:04Re: Vlastná skúsenosť Přesně tak. Dítě hledá, co si může dovolit, kde jsou mantinely. A ty musí být tvrdé. Jinak to nejsou mantinely, hranice. |
|
|
J. Kanioková 6.10.2014 9:27Platné po věky věků “Ohýbaj ma, mamko, zakiaľ som ja Janko, keď ja budem Jano, nezohneš ma, mamo…” |
|
|
P. Boublíková 6.10.2014 9:30Re: Platné po věky věků Samozřejmě. Jde však o metody ohýbání :-) Fyzické tresty jsou totiž spíše lámání (charakteru). |
|
|
J. Pernica 6.10.2014 9:40Re: Platné po věky věků Již v bibli je, že kdo šetří svou hůl nemiluje své děti. Domluva je samozřejmě lepší, ale je fyzický trest už dítěti jasně řekne, kde jsou mantinely. |
|
|
P. Boublíková 6.10.2014 9:49Re: Platné po věky věků Ale ono to dobře ví i bez fyzického trestu... a pokud to neví, tak je prostě hloupé a duševní vývoj bitím neurychlíte. Bití jako vyznačení mantinelů je taková výchovná (no spíše nevýchovná) zkratka - nemusíte být trpělivý, šetříte tím čas, vypěstujete tím možná podmíněný reflex - ale rozhodně ne pochopení. V konečném důsledku dítěti jen ubližujete. Fyzické tresty opravdu jen výjimečně za vyloženě sadistické prohřešky - ale k tomu by vůbec nemělo docházet! |
|
|
J. Hejna 6.10.2014 10:01Re: Platné po věky věků Je mi vás trochu líto. A jestli máte děti, pak je mi líto i jich. |
|
|
L. Křivan 6.10.2014 10:06Re: "Ale ono to dobře ví i bez fyzického trestu" Ví. Ale zkouší jak jsou tvrdé, a zkouší je posunout. |
|
|
J. Kanioková 6.10.2014 10:01Každý soudný rodič by měl znát únosnou míru tělesného trestu a nezneužívat jich. Myslím, že drobný průplesk je občas nejlepším výchovným prostředkem (mám na mysli skutečně symbolický trest, když už to jinak nejde, ne nějaké silné, dlouhé nebo časté bití). Vím i z vlastní dětské zkušenosti, že i děti spíše ocení "krátký proces" než nějaké vleklé a oboustranně trapné domlouvání, hrozby či citové vydírání. Je důležité, aby se děti naučily, že za lumpárnou následuje trest. Kromě toho - žádný úředník mi nebude říkat, jak mám vychovávat své děti, ať se mu to líbí nebo ne. A psychopata stejně žádná zákoná ustanovení neomezí. Takže se domnívám, že pokud budou tělesné tresty uzákoněny jako nepřípustné, bude to další vítězství lidských práv nad zdravým rozumem. Dítě opravdu není od narození plně svéprávná osobnost. Není schopno se o sebe plnohodnotně postarat a zabezpečit své potřeby. Tato povinnost leží ne rodičích. A kdo se liší v povinnostech, ten by měl mít i rozdílná práva. Jakým právem má tak nedokonalá instituce, jako je stát, rozhodovat o způsobu výchovy dětí? Co všechno si ty směšné figurky,které se živí politikou, protože nejsou schopni dělat nějakou konkrétní činnost a jejichž sebevědomí zdaleka převyšuje jejich schopnosti, ještě dovolí nám a za naše daně přikazovat!? KAŽDÉ dítě je jiné a je NAŠÍ povinností z nich vychovat zodpovědné samostatné dospěláky. Na některé dítko stačí přísný pohled, na jiné nestačí NĚKDY i ten průplesk. Vím z vlastní zkušenosti, že takové to "rozmlouvání, domlouvání" mi bylo k smíchu a už během něho jsem přemýšlela o "pomstě", nedalo mi to. Jak vůči rodičům, tak vůči kantorům. Prostě jsme různí a na každého platí něco jiného. Na sestru domlouvání platilo, na mě naopak. |
|
|
L. Křivan 6.10.2014 10:07Re: Každý soudný rodič by měl znát únosnou míru Skvělé ! Není co dodat. |
|
|
Z. Baldova 6.10.2014 12:35Re: Každý soudný rodič by měl znát únosnou míru Hodne malo ,ale ted na 100% souhlasim s rozumnym a prikladnym clankem pani Kainokove |
|
|
M. Krátký 6.10.2014 9:01Dcera se vdala do Ameriky - to jediné zvládla Ale naučit své vlastní dítě česky již nestihla - pak se nemůžeme divit, že nastala situace, která je zde popsána ( o nákladech na léčení zoubku v USA ani nemluvě ). Lehké a hlavně rychlé tělesné tresty usnadní výchovu amerického spratka. Hezký den. |
|
|
Z. Baldova 6.10.2014 13:16Re: Dcera se vdala do Ameriky - to jediné zvládla Teda ten Vas prispevek je z hlediska znalosti lidi zijicich v cizine hodne kratky pane Kratky Hlavne ta veta o americkem spratku bembelo... |
|
|
J. Dufka 6.10.2014 8:37řezat řezat není-li v silách dítěte uchopit rozumem slovní pokyn ke vhodnému chování potom je třeba řezat ...tvrdě a s rozmyslem ( ten sadistům chybí...jsou tedy takto z těchto a příbuzných výchovných praktik vyloučeni) :-) |
|
|
P. Boublíková 6.10.2014 9:11Re: řezat řezat Nejlepší by bylo pořádně ztřískat hned novorozence, v jeho silách totiž není rozumět vůbec ničemu... To jsou teda metody, že člověk žasne: dítě nerozumí, tak ho zřežu. Doufám, že váš příspěvek je ironie. |
|
|
L. Křivan 6.10.2014 9:21Re: Ale no tak paní Boublíková, nepřehánějte ! "...ztřískat hned novorozence.." to je hodně hloupé! Ale často to vidíme v obchodě. Dítě něco chce, máma mu to nechce koupit, tak si parchant sedne na zem a začne ječet. Co s tím ? Domlouvat ječícímu děcku ? To vás právě neslyší. Ječí na celé kolo. U turků často vidíte, že pětiletý spratek začne mámu mlátit. Jak byste to řešila ? Je to dost časté. |
|
|
P. Boublíková 6.10.2014 9:29Re: Ale no tak paní Boublíková, nepřehánějte ! Tuhle situaci jsem řešila preventivně, ještě dříve, než nastala: Jdu s dítětem do obchodu, v obchodě ječící cizí děcko. "Fuuuuj, to je ale hnusnej chlapeček, toho bych doma mít nechtěla!" (velmi důrazně). Děti si to zapamatovaly. Zcela obecně - všechny cizí ječící, kopající, vztekající se a jiným sterým způsobem zlobící děti byly promptně označeny za nežádoucí, při jakékoliv příležitosti :-) Nesmíte děti podceňovat. |
|
|
F. Svoboda 6.10.2014 10:00Re: Ale no tak paní Boublíková, nepřehánějte ! Pane Křivane, pročetl jsem zdejší diskusi, ve které vaše příspěvky jsou nejlepší. Přidávám něco ze zkušenosti z naší rodiny, kde o výprask nebyla nouze. Nutno dodat ,na jedné straně sice byly občasné fysické tresty, ale rodina byla vždy prodchnuta láskou. Můj tatínek, když dostal řemenem výprask od dědečka, tak mu po jeho ukončení políbil z vděčnosti ruku. Já již jsem ruku nelíbal, ale tatínek za moje prohřešky mě vyprášil rákoskou. Já jsem svoje děti občas fysicky pokáral a moje děti bohužel již moje vnoučata fysicky netrestají - i když by to bylo občas třeba. Čili i v naší rodině nastává úpadek ve výchově , ale zase ne tak vážný. Jenom chci podotknou, že všechny generace u nás si rodičů vážily a měly je opravdu rády a vždy svoje rodiče dochovaly ! ! ! |
|
S. Netzer 6.10.2014 10:26Re: Ale no tak paní Boublíková, nepřehánějte ! "O výprask nebyla nouze, ale rodina byla vždy prodchnuta láskou." :-))) |
|
|
L. Křivan 6.10.2014 11:00Re: ale rodina byla vždy prodchnuta láskou To vy asi neznáte, že ? Já si to už déle myslím, že jste vlastně chudák. |
