Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Stále na stejnou notu, i já

Domnívám se, že ti, jimž je svěřeno koncepční řešení současnosti a budoucnosti našeho školství by se měli intenzivně zabývat způsoby, jak zabezpečit jeho fungování a nepřesouvat tyto úkoly na školy a učitele. Zatím zjišťuji jen to, jak se bývalá ministryně školství tvářila jakoby měla dostatek znalostí. Ty nemá. Kde by je mohla získat. Při účasti na protestech proti Temelínu? Do současnosti(je to tristní 17 let po listopadu) jsme se mohli spoléhat na setrvačnost systému založeném v minulosti. Tento systém byl postaven na výkonnosti, byť v mnoha aspektech deformované. Dnes je výkon považován za málem nepatřičnou kategorii. Zážitkoví pedagogové se množí už i mezi řediteli škol, těmi manažery výskytu.  Spoléhat se však na tuto setrvačnost mi připomíná myšlenku Jeana Lavacheryho, pedagoga tuším z 19. století  o tom, že „pohřební a školské zvyky se ve vývoji civilizace nejméně mění. To proto, že jedny i druhé vedou ke hrobu. První pohřbívají tělo a druhé ducha“. Tato setrvačnost zdá se, pomalu končí. V systému roste entropie, když jsou oslabeny regulativní zpětné vazby. Těmito vazbami jsou především inspekce a hospitace. To je v dnešní době nedostatkové zboží. Jsou nahrazovány pedagogickou "kreativitou", což je jen náš název pro anarchii. To vše pod praporem něčeho tak pozitivního, jako jsou práva dítěte. Škola,  to není ostrov v moři. Je spojena a mravním klimatem celé země. I když je nejistota základním atributem tržního hospodářství a její přijetí známkou dospělosti, myslím si, že jistý druh jistoty pro školu musí existovat. Nejistota děti neurotizuje, a děti přece do školy chodí. Jenom při zaručené existenční jistotě budou moci učitelé zastávat ve škole funkci herce, policajta, učence, žalářníka, rodiče, inspektora, rádce, přítele, psychiatra,.....  jak nám to ve své moudré a úsměvné knížce „Nahoru po schodišti dolů“ sdělila Bel Kaufmanová. To vše dělat efektivně, jak to doporučuje zástup čtenářů, kteří by se měli raději podívat do čeho šlápli, když tak "zapáchají".

Ambassadore

Ale jak se člověk může chovat mravně v nemravné společnosti? To by si přpadal jako blázen!

Nekdy je asi dobre pripadat si jako blazen. Mozna i proto je Desatero napsane v druhe osobe JEDNOTNEHO cisla. Nepise se tam "Krast je spatne". Tam se pise zcela jednoznacne "TY nepokrades"! A ani slovo o tom, jak se chova okolni spolecnost.

Re: Ambassadore

Fajn. Takze zkusime skolni prikazani cislo ctyri. "TY nebudes rusit vyklad" ... no to je pekne, ze ty nerusis, pokud tam beztrestne delaji bordel ostatni tak je ti to houby platny, stejne prd slysis.

Staci par svobodnych chuliganu a ostatni se muzou jit klouzat.

Pár poznámek

1) Představa, že žák má nějak pracovat, aby se něco naučil, je iluzorní. Já (a moji spolužáci) jsme chodili do školy, protože jsme museli (raději bychom byli hráli kuličky nebo kopanou), při vyučování jsme hráli "námořní bitvu" nebo "moře, kuře, znamení" a přesto nám v kebulích něco zůstalo. A to proto, že páni profesoři něco vyložili, a pak to "zkoušeli". Za celé moje studium mi žádný profesor neřekl, abych se něco naučil z učebnice. Ty byly jenom pro šprty. Jedna z mála skutečných prací ve škole byla, že jsme při matice počítali současně s tím, kdo počítal u tabule. Protože ten musel myslet nahlas, my jsme byli rychlejší, a zbylý čas jsme věnovali nějaké "užitečné" zábavě, viz výše. Další skutečné práce byly psaní, kreslení a rýsování. Matiku jsme skoro všichni zvládli aspoň na "dobrou" (3), s pravopisem jsme problémy neměli, ten nám natloukli do hlavy už na obecné škole (1-5). Závěr: úkolem školy je natlouct žákům do hlavy určité vědomosti, ať chtějí, nebo nechtějí. Ovšem, "získání vědomostí" je pouze prostředek, nikoliv cíl. To je trochu složitější.

2) Kázeň veškole. Na obecné škole jsem občas od jednoho učitele dostal pravítkem přes dlaň, na střední škole jsem dostal jeden pohlavek, který jsem si zasloužil. Nevím, zda jsem se tím pochlubil doma, protože bych dostal jen přidáno. Kdyby se takový případ stal dnes, druhý den by přilítla rozzuřená saň, jakto že nějaký kantůrek si dovolil ohrozit budoucnost jejího nastávajícího  Einsteina tím, že mu vrazil jednu za ucho. Všeobecně, na střední škole se trestalo zápisem do třídní knihy, obvykle dvojka z mravů a mazec doma. Dnes by za to trpitel asi dostal mobila nebo aspoň kartu nebo DVDčko, protože to aspoň nebyla trojka.

Re: Pár poznámek

Rozumná řeč. Stálo by za pokus uplatnit to v Columbii?

Názor, který NEPROŠEL...

 Jmenovat ředitele škol zřizovaných obcí  by NEMĚLA obec se souhlasem krajského úřadu, ale krajský úřad se souhlasem obce.  Jmenovací dekret by řediteli školy měl podepisovat představitel státní správy (hejtman, ředitel školského odboru KÚ), aby bylo jasné, že na území státu je jedna školská politika, že pro ředitele a pedagogy není měřítkem hodnot názor pana starosty a jeho choti. Starosta by neměl být pro pedagoga „modlou“ a ředitel by se neměl každé 4 roky obávat, kdo zase vyhraje volby, komu se "vlichotit".  Svobodní, nezávislí, stateční žáci mohou vzejít pouze ze škol, kde budou i učitelé nezávislí na místních mocných. Práce školy by NEMĚLA  odrážet výsledky voleb v obci.

PS: Obnovení vlivu místních mocných do školství - to je návrat před 19. století ! 

Aby nedošlo k nedorozumění...

Jednotná školská politika neznamená uniformitu. Školský zákon ničemu takovému nefancí... Zřizovatelé mohou být a jsou různí: obce a města, stát (krajské úřady a ministerstva), církve, fyzické osoby, právnické osoby...  Pokud se ale žákovi (studentovi) dává do ruky certifikát se státními symboly,  musí  "ten papír" něco garantovat... 

Pro pana Portwyna

pokud se sem ještě podívá. Pozoruji, že máte opravdu přehled, pokud jde o školu. Jaký je náhled učitelů a hlavně váš osobní na domácí vzdělávání dětí, kdy rodiče děti vyučují sami a děti pak chodí na přezkoušení. Děkuji.

Re: Pro pana Portwyna

sice nejsem Portwyn, přesto si dovolím názor (s touto myšlenkou jsem si nějaký čas pohrával). Úkolem školy není (nemělo by být) pouze "naučení vědomostí" - to je vážně hodně okleštěné. Chtě-nechtě je škola pro dítě první setkáním s "prací v kolektivu". Narazí zde na spolupráci při plnění úkolu, ale také na soutěžení, kdo bude nejlepší, nejspíše také na "nekalé praktiky" v soutěžení - tedy je to mnohem, komplexnější příprava pro život. Učitel je pro dítě rovněž prvním vzorem "vedoucího kolektivu" (bohužel ne vždy vzorem pozitivním - ale i to je život). Toto lze asi velmi obtížně nasimulovat při domácím vyučování a je pravdou, že k osvojování těchto sociálních návyků může být na střední škole pozdě.

Na druhou stranu může některé školní prostředí působit (na některé dítě) natolik negativně, že je domácí vyučování i s těmito negativy menším zlem či přímo výhodou. Obecně platné závěry (ve smyslu domácí vyučování jednoznačně ano či ne) asi nikdo dát nemůže.

Historia magistra ...

Dnešních kantorů je mi opravdu líto. Při tom existuje tak snadná možnost nápravy. Za mých mladých let, kdy se študovalo podle návodů pana profesora Žáka, se tomu říkalo pohlavek. Pohlavky nás provázely od první třídy do oktávy. Ilustrační vzpomínka:

Naše třídní profesorka v oktávě cosi vyšetřovala tím způsobem, že postupovala od jednoho žáka k druhému a každého se zeptala:"Udělal jste to?". Všichni jsme poslušně vstali a odpověděli "Ne, paní profesorko". Když došla k poslední lavici a vztyčil se před  ní  dvoumetrový habán, jemuž sahala stěží k pasu, tak pronesla: "Protože v této třídě nejsou žádní lháři, musel jste to udělat vy. Udělejte předklon." Když ho dotyčný udělal, dostal poctivý pohlavek, čímž bylo vyšetřování skončeno.

Já vím, že už to dávno tak nejde a tak alespoň dodatečně děkuji  svým kantorům za všechny pohlavky jimiž mě vychovávali.

Trefný člének

Dnešní společnost je schizofrenní. Potřebují děti vzdělání? Nepotřebují! Kdyby bylo na nich samotných, našly by si jinou zábavu. Vzdělané děti potřebují rodiče, aby je jednou byly schopny nahradit na jejich místech. Než mít děti ponechané samy sobě, je už lepší /pro  generaci  potenciálních rodičů/ žádné nemít. A co dělají dnešní rodiče? Podporují v dětech "osobnost". kterou tyto nemají! Jo, kdyby škola osobnosti vychovávala, to by byla jiná káva! K tomu je ale třeba úcty a respektu, ne bezbřehé tolerance a ustupování. Tak vychováte leda gaunera. Ostatně,  pro toho, kdo se chce něco opravdu naučit, je tradiční škola zoufale neefektivní. Sém si ze školy pamatuju, jak většina učitelů převážnou část hodiny věnovala zkoušení / které nikdo nesledoval, pod lavicí se hrály piškvorky nebo karty /, pak 5 minut nějaký výklad a nakonec, které stránky z učebnice třeba přečíst na další hodinu, neb se bude zkoušet. Nemuset chodit do školy, dala se týdenní látka zvládnout s přehledem za jedno dopoledne. Ale protože většina o žádné vzdělání nestojí, musejí marnit čas ve škole úplně všichni. Efektivita pod 20%.

Tohle je tak krásná formulace:

"Sám si ze školy pamatuju, jak většina učitelů převážnou část hodiny věnovala zkoušení / které nikdo nesledoval, pod lavicí se hrály piškvorky nebo karty /, pak 5 minut nějaký výklad a nakonec, které stránky z učebnice třeba přečíst na další hodinu, neb se bude zkoušet."

Ano. Protože se to kdysi stalo Vám, tak se to děje všem ostatním nyní. Krystalicky čisté. A přesně takhle fungují články o školství v tisku. Redaktorka R. z listu L. měla před 30 lety problémy s učitelem chemie. Proto jsou dnes všichni chemikáři pitomci atd. atd. Doporučuji soudit dnešní autovýrobu podle toho, že jste před 25 lety jezdil v Š 120. Aneb "ve školství se nic nezměnilo, já to vím, protože jsem kdysi chodil do školy".

"Ale protože většina o žádné vzdělání nestojí, musejí marnit čas ve škole úplně všichni. Efektivita pod 20%." No, pokud o vzdělání stojí dejme tomu 10% lidí, tak je efektivita velmi vysoká: ti, co o vzdělání nestojí, jsou aspoň hláídáni. Kdo se nudí nebo prudí ostatní ve škole, nerozbíjí zároveň zastávku MHD.

Jinak máte pravdu v tom, že zkoušení před tabulí je neefektivní. Proto nezkouším ústně ani já, ani kolegové "matikáři" (aspoň ti, které znám.) Bohužel ale se situace liší od dob, kdy jste chodil do školy. Čas se nevyplýtvá zkoušením, ale krocením lůzy, aby slušné děti mohly pracovat.

A co až si učitel přečte...

...že vším je vinen on, bo má plnou třídu "indigových dětí"?

Pravdivý článek

Také jsem byl šest let učitelem, a díky Bohu jsem již mohl odejít do důchodu.

Učitelské povolání je krásné, ale také namáhavé. Poctivý učitel, jako je zřejmě autorka

tohoto článku, tak ten se ve škole skutečně nadře a jde mu i o zdraví.

Poznal jsem ale také učitele, kteří to vyloženě flákali a pro ředitelku bylo často obtížné se jich zbavit. Povolání učitele měli jen proto, aby si přivydělali, ale živili se vlastně lépe placenými aktivitami.

Poslední poznámka: Už učitelky v mateřské školce si stěžovaly na zvyšující se nekázeň u dětí. Inu, škola jen kopíruje naši nádhernou společnost

Vulgarity jsou bez identity

Je zjištěno(vědecky),že mladí lidé v adolescentním věku jsou nejvíce ohrožení schizofrenií.Rozštěpením mysli začíná schizoidní myšlení.Používáním neidentických slov,jakými jsou vulgarity se udržuje rozdělenecký stav.Komu to prospívá?Kdo má zájem na takto vulgární a rozštěpené mládeži?Mně osobně schizofrenici a schizoidové nezajímají.Neidentičtí lidé nejsou osobnostmi a tudíž si jich nevážím.Vážím si skutečných osobností,které v životě už leccos dokázaly a odpracovaly na tomto Božím světě své.A v dnešní komunikační době není těžké rozlišit,jak se kdo baví.Osobně bych školní prostředí vůbec nenavštěvoval a už vůbec bych neplýtval energií a drahoceným časem mládeží.V euroamerické civilizaci je odepsaná.Zato asijská mládež,kde je dodnes pěstována úcta k vyučujícím je na postupu:-)Kdo si zachovává větší úctu,vždy vyhraje.Schizofrenie a vulgarity bez identity k úctě nevedou.

Blaho