ŠKOLSTVÍ: Svobodný žák, ale jaký učitel?
Vše se ale mimo jiné odvíjí od zdánlivě skryté a druhořadé věci, kterou je obecné povědomí o školství, kde se nyní i mediálně prosazuje nutnost respektovat svobodnou osobnost žáka. O nutnosti přiměřené kázně tohoto svobodomilovného žáka, jeho respektu vůči učitelům, o tom se nedočteme nikde ani slovo. Slušné chování ve škole je dnes již utopie, která může vzbudit pouze útrpný úsměv. A to jsme ještě zemí, kde má svobodný duch žactva poměrně malé obrátky. Škola je ale považována ve své valné většině za nutné zlo, za budovu plnou hysterických učitelek, které jsou dobrým námětem pro seriál v médiích pod jakýmkoli titulkem. Agresivita a vulgarita nejhrubšího zrna je mezi žáky doma. Je dobře živená nejen médii, ale společností všeobecně a na všech úrovních, neboť všude vidíme a zažíváme neschopnost slušně se chovat, poslouchat partnera v diskusi a respektovat se navzájem (viz chování našich zastupitelů v parlamentu). Vulgarita je navíc formou pokleslé zábavy "pro všechny" adorována prostřednictvím televize.
Když pak náhle žák zjistí, že ne všechno je zábava a že je nucen vyvíjet nějaké úsilí, tak je jednoduše vyvíjet nechce, protože dobře dokáže rozeznat, že jej k tomu společenská atmosféra přímo nabádá. Člověka, který má zájem, může jakákoli škola a jen trochu vyrovnaný a normální učitel (pokud takový ještě někde je) naučit jedině to, že pokud chce něco dobře umět, musí se přičinit sám, což je dřina, kterou mu žádná, sebelépe míněná reforma ani tisíce článků a diskusí o škole neulehčí.
SOŠ obchodní, Plzeň
