P. Andrle 26.1.2014 19:51

Starý svět

Jakkoli jsem si pane kolego postěžoval, musím zase uvést i jeden příklad dobrý. Inspiroval jste mě Vaším příspěvkem. Nedávno jsem zpracovával publikaci o jedné vesnické škole k jejímu 120 výročí založení. A narazil jsem na zajímavost - ve vedlejší větší obci vymyslel učitel na místní ZŠ akci k získávání podkladů pomístních jmen a názvů. Žáky rozdělil do 4 skupin, podle menších obcí v nichž bydleli a vypracoval velice zajímavý projekt. Žáci chodili, ptali se a zapisovali. Pak vše porovnali s Josefinským katastrem, se starými mapami, vývoj názvů konzultovali s Ústavem pro jazyk český a výsledkem byl obsáhlý seznam a velice odborný popis vzniku místních a pomístních jmen patřících do historie i současnosti oněch čtyř okolních obcí. Úžasné. Pravdou je, že tohle se do televize či do jiných médií nikdy nedostane. Nikoho to vůbec nezajímá. Tak jsem to dal alespoň do té knížky.

Na druhou stranu jiný příklad. Před loňskými Vánocemi jsem s přáteli sepsal a vydal výpravnou publikaci "Cestami lesními od Lysé až po Radhošť". Obsahuje vznik lesních cest, historii lesnictví a popis zajímavých míst v Beskydech z hlediska dávné historie i současnosti. Je plná nádherných snímků fotografických nadšenců, amatérů a obsahuje mnohá nikdy nepublikovaná fakta a příběhy, které mi sdělili místní lidé. Za měsíc byla kniha rozebrána, ovšem v malém nákladu 1000 kusů. Zájem lidí o přírodu, cesty, o památky, o historii etc. je, ale to zase nezajímá ty, kdož mají peníze. Lesy ČR nám například sdělily, že naprosto nemají zájem podpořit vydání takové knihy. Přitom při vyšším nákladu mohla ona kniha udělat více práce než si kdo dovede představit. Jistě, nikdo není nic povinen. Což ovšem nemůže být omluvou.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kraus 26.1.2014 18:49

Starý svět

je mrtvý, začal umírat někdy ve dvacátých letech se zavedením radia a televise ho dorazila. Zmizela rodová i místní paměť, která udržovala při životě i události staré stovky let a s ní zmizelo vědomí sounáležitosti s krajem i vlastí. Přestalo se chodit pěšky, přetrhlo se pouto s krajinou a zkázu dokončily cyklostezky. Když jsem před třiceti lety začal jezdit z chalupy po turistických cestách na kole, byl jsem jediný a byl jsem za nenormálního. Brzy mě to přešlo, při jízdě na kole se ztrácí napojení na okolí, cyklista je cizí prvek a když se zastaví, potřebuje aklimatisaci. Dnes jsem jediný, kdo chodí pěšky, a na některých bývalých pěšinách, předělaných na cyklostezky, je pro chodce nebezpečno – nikdo ho tam nečeká. Mladí lidé, bydlící na vesnici, nemají vztah k půdě a neznají ani nejbližší okolí. Tedy znají tak, že v těch skalách jako děti asi dvakrát byli. Staří učitelé, kterým bylo vzdělání a výchova dětí, jejich štěpení, životním posláním, byli součástí živého a radostného světa. Nerozptylováni technikou se samozřejmě zajímali o okolí a snažili se vše zachytit, přijít tomu na kloub a otevíralo se jim i to, o čem profesionálové, počítající odpracované hodiny, nemají ponětí. Ze starých školních almanachů, naplněných vzpomínkami jejich žáků, to čiší. Byli to oni, kdo zpracovávali a vydali třeba dvacetistránkovou brožuru „Pomístná jména v obci…“. Dnes jsou v té obci většinou chalupáři a pro těch pár místních je to jako čtení o Marsu a nezajímá je to. Pomalu stárnou a dožívají lidé, které ty místní minulosti zajímaly a vzrušovaly, sběratelé starých pohlednic a všelijakých těch almanachů, průvodců a starých povídání. Včera byla výroční schůze Klubu sběratelů kuriosit, v němž tvoří sběratelé pohlednic největší sekci. Velká většina lidé přes šedesát let a perspektiva podobná jako už dříve u filatelistů. Odkázat to někomu, kdo má o ty věci zájem, ne aby to vnuk obratem prodal překupníkovi. Není už nikdo takový.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Kersch 25.1.2014 22:28

střední školy v Česku = složitá věc

Porovnávat odborné a kulturně společenské projevy středoškolských pedagogů (ředitelé středních škol jsou taky pedagogové, až na výjimky) z doby První republiky a doby dnešní prostě nelze. Podmínky jsou tak odlišné, že zde diskutovaný článek je vskutku bezúčelný, i když několik zajímavostí obsahuje. Tím zbytečnější by byla k němu diskuse. - Co chybí, je srozumitelná, aktuálních argumentů plná esej, popřípadě soubor čtivých esejí na úrovni např.knihy K.P.Liessmanna "Teorie nevzdělanosti". A pozor! Tyto eseje / studie / články musí být taky publikovány v obecně přístupných médiích!  - Napsat je , to je podmínka nutná, ale nikoliv dostačující. O tom se pan Andrle v posledním odstavci pouze zmínil, ale v celé dané problematice se jedná o klíčovou věc.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

F. Žůrek 25.1.2014 19:54

Souhlasím s autorem

Jsem dvojnásobný učitel (1. a 3. stupeň) a promovaný matematik. Učil jsem na střední škole 6 let až za naší svobody: 1993-1999. Mé zkušenosti:

Takoví lidé, kteří působí na školách a křičí, že mají malý plat, tak to nejsou učitelé! Poctivý učitel si hledí své práce, poctivě učí. Většinou takoví učitelé jsou - nepřihlížejíce k tomu, že naše školství je značně zfeminizováno a ženy mají kopu jiných starostí, než pouze školu.

Komunismus se bezesporu na všem podepsal. Mne na výběrové střední škole v letech 1954-58 učili ještě skvělí učitelé, (většiou chlapi), ale ti vystudovali za 1. republiky. Avšak ředitelem školy byl již soudruh, který vůbec neučil. Proč také! Prý pouze přednášel VUML a to jemu docela stačilo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Vaclavik 25.1.2014 10:29

Skolstvi tenkrat

take sice nebylo soukrome, ale proti dnesku prakticky bylo. V dnesnim do mrte zregulovanem, ci zosnovanem skolstvi, socialistickem skolstvi a socialisticky masovem skolstvi, jen nebetycny naiva, ci slepy ke skutecnosti, se muze divit, kdeze originalni, tvorivi lide jsou.

Prikladne, kde vy jste autore byl posledniho ctvrt stoleti? Nemohl vy jste jeste ve skolstvi fungovat? Ze duchodce nejde ve skolach zamestnat, nebo je nikdo nechce? Nebo nemate statni povolenku ucit a bez bumazky vas nikdo ve skole nezamestna, protoze pod hrozbou statni moci, nasili, nemuze? Vasi kvalifikaci zpochybnovat nebudu, ta by se jiste tycila nad dnesni stav.

Prijde me to jako prazdne plkani, ci vzpominani starcu, kdyz se opominaji priciny nekdejsiho lepsiho stavu skolstvi.

• reagovat
• nahlásit příspěvek