Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Mluvíte mi z duše! A obdivuju vaši odvahu to říct nahlas, protože se strefujete právě do těch, kteří se sebou (a svými potomky) cokoliv dělat odmítají a umí jen ječet, že chtějí víc úlev. Jen tak dál, udělala jste mi svým článkem velkou radost.

Máte naprostou pravdu. Přeji mnoho zdaru ve Vaší práci.

Srdečně zdravím VR

Díval jsem se na strukturu ministerstva školství, řeknu vám, to je teda kolos. A my tu mudrujeme, když tam jsou stovky odborníků.

Chtěl bych paní autorku vidět, jak se mají rodiče postrat o dítě se středně těžkou mentálná retardací. Takové dítě se NENAUČÍ číst, psát ani počítat. Kdzž je dáte do normální třídy, potřebuje asistenta, který s ním dělá něci úplně jiného. A pokud je bude učit "sebeobsluhu," bude ostatní parádně rušit!

Nebo takové nevidomé dítě, na které se musí pořád mluvit.

Přečtěte si ten text ještě jednou a nenechte přitom cloumat hněv svým majestátem. Plně souhlasím s autorkou, že mnoho dětí je zdravých a nemají žádné postižení, jen jsou nevychované. Potřebovaly by nen občas proplesknout. Jen je problém to rodičům vysvětlit.

Woke idioti se rozhodli opravit svět Důsledky budou katastrofa

Autorko, Vás ještě neznám, ale PŘEKVAPILA JSTE mě !

A velmi příjemně. Mám rád autory, kteří se nebojí pojmenovávat problémy otevřeně.

nemocné není jen školství, ale i celá společnost. dřív se všechny ty ADHD, autisté,,--etc..-etc,,-řešily řemenem, a bylo po problémech. a nakonec světe div se, vyrostli z nich kvalitní lidé. neříkám, že to bylo dobře, nebo špatně--každopádně to nestálo miliardy celou společnost. takže asi tak.

Neptejte se, co je vládní prioritou. Ptejte se, na co se budou vydávat peníze, protože to je vládní priorita. Na co nejvíc, na co míň, co zkrouhnou...

Zbraně to jsou, paní autorko.

A pak grýndýl.

Prý kdysi existoval nějaký sovětský vědec, či učitel nějaký Makarenko. Měl velmi dobré výsledky pokrokové methody výuky. Ví někdo víc?

Makarenko podle toho, co si pamatuji, organizoval tábory pro bezprizorné děti, kterých bylo po válce a revoluci v Rusku neúrekom, a o svých zkušenostech napsal několik knih. Princip spočíval v tom, že v táboře zavedl samosprávu, čili pověřil přímo chovance určitými odpovědnostmi. Byl zásadně proti tělesným trestům, ale jednou ho jeden chovanec tak vytočil, že mu vlepil facku. To bylo pro všechny tak nečekané, že drzoun zkrotl jako beránek. Makarenko k tomu dodal něco v tom smyslu, že tělesné tresy ne, ale jednou za čas výjimečně tzo udělá divy. Od té doby čs. učitelky říkaly, že "i Makarenko občas tělesné tresty uznává" (podávám očité svědectví).