J. Jurax 19.4.2023 14:09

To už je takový života běh. Nejjednodušeji se rozhodujeme o problému, o němž si nepřipouštíme, že o něm víme kulové.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Vrána 19.4.2023 20:02

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Vorlický 19.4.2023 12:23

Dobrá otázka.

K tomu se tady těžko někdo vyjádří (všichni se to ve škole učili stejně), protože

a) ČR má zvláštní právní systém (přestupky a zvlášť trestné činy), takže i kdyby se k tomu někdo vyjádřil, pro český právní systém to není použitelné,

b) je tu zvláštní systém dvou mocí: veřejná (autoritativní) a a státní (dělba moci);

c) dva soudní systémy: správní a zbytek.

Jeden systém = přestupky, autoritativní moc, správní soudnictví

Druhý systém = trestné činy, dělba moci, normální soudy.

Někdy jsou činěna porovnání mezi Bundesverfassungsgericht a Ústavním soudem v ČR. Již ale v ČR nikde není uvedeno, že Bundes. je nejvyšší soud v Německu, zatímco Ústavní soud v ČR je jen zvláštní ústavní orgán soudního typu; (je to spíš ,,nejvyšší ́ ́ orgán veřejné moci. Píši nejvyšší s tím, že žádný orgán veřejné moci není v ČR nejvyšší). Je to jako porovnávat nebe a dudy. srdečně

• reagovat
• nahlásit příspěvek

S. Sádovský 19.4.2023 14:53

Omlouvám se, pane Vorlický, ale Vaše informace jsou poněkud nepřesné.

a) v čem spatřujete tu zvláštnost? Myslíte, že když Vám třeba ve Francii dát policajt pokutu, že Vám uložil sankci za trestný čin? Nebo že když Vás soud tamtéž pošle na dvacet let do báně, tak že to bude za přestupek?

b) státní moc je součástí moci veřejné

c) soudnictví máme nejen správní a zbytek, ale trestní, civilní, správní, ústavní, insolvenční a pak ještě podle zákona o zvláštních řízeních soudních

Spolkový ústavní soud je spolkový prostě proto, že Německo má federativní uspořádání (státní zřízení) a ČR je unitární stát.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Vorlický 19.4.2023 15:53

k: S. Sádovský 19.4.2023 14:53 děkuji za reakci

a) nevím jak ve Francii, ale třeba v Německu nebo v Británii: Policajt tamtéž nedává pokuty, on je jen navrhne. Jen soud je oprávněn dát pokutu a to jen za trestný čin, čehož přestupek je nejnižší forma (tak to bylo i u nás). A ano, uvězněn můžete být jen za trestný čin, ne snad přímo jen za přestupek, jen když nezaplatíte pokutu za přestupek soudem nařízenou.

b) státní moc (jako moc lidu a dělená) nemůže být součást moci autoritativní??!! To je nesmysl (byť v ČR udržovaný, neboť zrušením autoritativní moci, stejně jako zpětným zařazením přestupku do trestných činů, by úřady o svoji autoritativní moc přišly).

c) ano, správní, a to ostatní jsou normální soudy.

d) Zde nejde o to, zda je spolkový (což je) ale, že Bundesverfassungsgericht ist das oberste Gericht in Deutschland, und die Urteile der Verfassungsrichter sind endgültig und unanfechtbar. Český Ústavní soud nevydává rozsudky, pouze nálezy, které pokud vím, nejsou nutně pro nikoho závazné ani konečné. Vlastně, z definice českého Ústavního soudu vyplývá, že to ani není soud, ale ZÚOST. Ze sestavy českých soudů lze navíc dovodit, že ČR nemá nejvyšší soud, ani soudní hierarchii, což vede k předávání soudních kauz sem a tam, atd, atd.

srdečně

• reagovat
• nahlásit příspěvek

S. Sádovský 19.4.2023 16:58

Pane Vorlický, každá moc je autoritativní. Vyplývá to z její podstaty. Nevím, co si pod pojmem autoritativní moc představujete Vy, ale moc bývá nejčastěji definována jako schopnost přinutit někoho, aby se choval určitým způsobem, i když se tak sám chovat nechce. Zkrátka moc = autorita. Autoritativní moc je tedy pleonasmus.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Vorlický 19.4.2023 21:20

Zase, děkuji za reakci. Dobře,věnujme se tedy pouze pojmu MOC, neboť její význam a jeho pochopení je zásadní pro ostatní dva body a i soudy.

Tvrdíte, že pojem ,autoritativní moc ́ je pleonasmus, že přídomek ,autoritativní ́ je tedy vlastně zbytečný. Tam, kde je moc soustředěna v jedné osobě, nebo v jedné skupině lidí, je skutečně zbytečné mluvit o moci jako autoritativní, neboť autorita = moc = autorita.

Moc, o které teď debatujeme je moc ve státě. Státy, kde autorita = moc = autorita, tedy MOC bez přídomku, jsou státy diktátorské. Takové státy jsou a byly. K tomu, aby MOC mohla nějak sloužit, někdo tou mocí musí disponovat.

Teď k ČR:

Připusťme, že Ústava je základ našeho státu. Pak VEŠKERÉ moci ve státě je zdrojem lid a ta moc je nazvána: STÁTNÍ MOC (nepředpokládám že toto sousloví považujete za pleonasmus). Ústavou samotnou se pak občané republiky definují jako rovnoprávní a svobodní občané demokratického státu, a jako takoví mají ve státě VEŠKEROU moc, a vykonávají ji prostřednictvím tří mocí, čl. 2 (1). Proč tří mocí? To, proto, aby žádná z nich neměla celou moc. Toto je zaručeno tak, že jeden orgán vydává pravidla, druhý orgán se stará, aby pravidla byla dodržována a třetí se stará, že jsou pravidla dodržována správně. Takže žádný z těchto TŘÍ orgánů nemá moc rozhodnout o ničem samostatně. Tomu se říká dělba moci. Toto je teorie právního a demokratické státu.

Ale, praktické fungování České republiky je založeno (dle mého názoru protiprávně) na činnosti ORGÁNŮ VEŘEJNÉ MOCI. Ústava VEŘEJNOU MOC nedefinuje, nemůže, neboť jediná a veškerá moc ve státě je STÁTNÍ MOC, jak v čl. 2 (1) a její definice v Ústavě je. Co by to bylo ale za orgány veřejné moci, kdyby neměly moc? O ony ji mají, a je to tzv. moc, která autoritativně rozhoduje o ́právech a povinnostech ́ rovnoprávných a svobodných občanů.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Vorlický 19.4.2023 21:48

pokr. Vorlický 19.4.2023 21:20

V ČR je prosazován princip že státní moc je druhem veřejné moci, jako kdyby moc rovnoprávných a svobodných občanů mohla být podřízena moci nikým nevolených, nikomu nepodřízených orgánů veřejné moci! Volil je snad někdo? Kde je zdroj moci těchto orgánů? O žádném zdroji nevím, Ústava jej nedefinuje, orgány veřejné moci si moc prostě přivlastnily! I králové i císaři měli potřebu svůj zdroj moci nějak zdůvodnit a tvrdili, že vládnou z boží vůle, boží moci. Jen české orgány moci veřejné nemají potřebu nic zdůvodňovat, jak absurdní!, mají přece MOC!! Bez přídomku.

Náprava? Začít aspoň tak, že vrátíme přestupek do trestných činů (,komunisté ́ ho vyňali) a řídit stát na principu dělby moci, ne moci autoritativní. Chápu, že tyto dva požadavky by zlikvidovaly stávající právní řád a proto je třeba (bez cizí pomoci to nepůjde) se věci pečlivě nějakou dobu věnovat, než by se změna směla/mohla uvést do praxe. Bez této změny se ČR ale nemůže hnout vpřed ze stávajícího skandálního systému.

srdečně

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Hatina 19.4.2023 16:24

Jak se o tom o čem píše, tak tam se obvykle řeší opačnej problém, že to ubytování stojí za pendrek, hosti si stěžujou na špínu, a podobně.

Asi jsou ti majitelé bytů u nás moc slušný, pro hosty první, poslední, takže je sami ani neusměrněj, když tu dělaj bengál.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Vorlický 19.4.2023 11:45

A když tak využíván bude?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 19.4.2023 14:16

Může. Snad, nevím

Jenže co když máte sídlo firmy na domácí adrese? Není to u drobných podnikatelů neběžné. Když jsem byl OSVČ přes vývoj software měl jsem to taky tak. A vyvíjel jsem software výhradně doma, maje počítače v bývalém dětském pokoji.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Hatina 19.4.2023 8:43

Přesně tak, jak píšete ono "..dohodnout se na nějakých pravidlech", to jsou právě ty zmíněné stanovy SUJ.

Je smutné že asi pan soudce vůbec nechápe o co jde a k čemu slouží..

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Vorlický 19.4.2023 8:51

Ano, stát musí lidem umožnit uplatňování jejich práv. Je to základní povinnost moci soudní, přičemž povinnost moci zákonodárné je vytváření zákonů a povinností moci výkonné je se starat, aby zákony, práva lidí byly dodržovány. Stát v této věci selhává, -4?

Nebydlím v SVJ. Problém vidím v českém právu obecně. Všechno musí být předem povoleno, zakázáno nebo nařízeno. (To může fungovat v totalitním státě s mocí jednotnou, ale ne ve státě, kde je (má být) dělba moci.) Další problém vidím v neschopnosti státu přiznat slovům obecný význam. Pro přechodná ubytování lidí, turistů, lidí na služební cestě a podobně jsou hotely a penziony. Pro bydlení jsou byty. Byt a hotel není jedno a to samé. To zřejmě soudci nechápou.

No a protože je těžké předvídat co se stane, nebo má stát, aby to mohlo být předem povoleno, zakázáno nebo nařízeno, mají majitelé nebo nájemníci (ne turisté) v bytech SVJ holt smůlu.

Jinak, kdyby tu byl aspoň trochu normální stát, turisté, kteří dělají v bytech bordel, by bylo možné pro policii vyhodit (když by turisté na tom trvali, i s jejich zavazadly) na ulici s poučením, že ráno tam a tam smějí podat udání o policejní zlovůli. Soud dopoledne zasedne a v souladu se zákony rozhodne (jako se to jednou se mnou stalo v Polsku, byť z jiného důvodu) co a jak. To je v ČR však nemyslitelné, nebo spíš skoro legrační.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Hatina 19.4.2023 9:41

Popsal jste to správně, ale zapomněl jste na jednu podstatnou věc. Totiž že lidé se mohou dostat do právního sporu i když ta věc není "... úředně povolena, zakázána nebo nařízena.

Mají prostě na tu jednu věc různý požadavek jak jí řešit - a lze vybrat jen jeden z nich (buď a nebo) - čili potom, když se dohodnout nedokážou, tak to (třeba jeden z nich) dá k soudu, aby rozhodl za ně.

Ale to že ten soud někdy nerozhodne logicky, ani spravedlivě, to už je známo i dětem z jedné pohádky,

No a vzhledem k tomu, že v té moderní, emancipované verzi, přijede Dáda na koloběžce, tak v tom mají asi taky jasno..

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Vorlický 19.4.2023 10:59

No, zapomněl, nezapomněl . . . Článek jsem pochopil tak, že SVJ udělal něco, na co neměl právo.

a) Z toho dovozuji, že ten, kdo pronajímal/pronajímá byt, jak v článku popsáno, nikdy neměl povinnost se tím, čím si SVJ myslel, že on se řídit musí, řídit nemusel a nemusí.

b) z toho, že se věc dostala k soudu, dovozuji, že někdo byl nějak nucen činit něco, co mu zákon neukládá (Čl. 2 (4) Ústavy), čímž ,nutitel ́ porušil zákon.

c) jaký trest soud ,nutiteli ́ uložil?

Pozn. Jen říkat někomu, že musí dělat něco, co mu zákon neukládá, aniž bych ho nějak nutil, nepovažuji za porušení čl.2 (4) Ústavy.

srdečně

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Hatina 19.4.2023 14:50

V té své první větě vlastně kopírujete argumentaci žalující strany (tím rozuměno toho majitele bytu, který si chce v tom bytě ubytovávat hosty z Airbnb.

Tedy to, že SVJ udělal něco, na co neměl právo", prostě není fakt, podložený zákonem, ale pouze účelově podaný názor toho žalobce - který mu nyní soud potvrdil.

Tudíž k tomu Vašemu

a) Vzhledem k tomu že majitel toho bytu je členem toho SVJ, tak pro něj ty stanovy rozhodně platí. Ostatně, jak známo, o obsahu i změnách těch stanov hlasují ti členové na společné schůzi

b) Zákon (at to nemusím hledat, ale víte to) říká, že osoby, jak právnické, tak i fyzické mohou mezi sebou uzavírat smlouvy, nad rámec zákona, ve které si mezi sebou domlouvají další vztahy. S tím, že pokud je uzavřou, tak jsou pak pro ně právně platné.

Mimochodem, že to připomínám - jiný zákon dokonce říká že SVJčka takovou smlouvu, tedy stanovy mít uzavřené musí.

c) Tudíž ten soud nesoudil porušení zákona, ale porušení té právně uzavřené smlouvy, tedy stanov . Soud měl nařídit tomu členovi, aby jí plnil, popřípadě pokud ne, tak přicházejí další sankce, pokuty, náhrady škody..

Jenomže, v tomto konkrétním případě popsaném v článku soudce rozhodl, že to kupodivu plnit nemusí. Neptejte se proč. Někteří přirovnávají náš právní řád k Dveřníkovi od Kafky..

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Vorlický 20.4.2023 8:53

Zase, díky za reakci.

není fakt, že SVJ udělal něco na co neměl právo?? Ne??? Že se jedná jen o , účelově podaný názor ́ žalobce??? Do jisté míry ano, ale soudce rozhodl, že ten názor je podložený právem. Na to, co SVJ (asi) nutil majitele bytu dělat/nedělat neměl žádné právo, a jestli přitom majiteli nějak vyhrožoval, tak je minimálně podezření, že páchal trestný čin! No a trestné činy jsou trestné. Dále, dohoda je dohoda. Je-li taková dohoda/smlouva ve své podstatě porušením zákona, k čemuž soud zcela jistě dospěl, tak nemůže být platná a jen osoba nesvéprávná může na soudu chtít, aby ji uznal. Nemusím se ptát proč, to je myslím úplně zřejmé. Příklad: dva se dohodnou, že přepadnou banku, dokonce písemně s ověřenými podpisy!!!, pro ,,sichr". Pak jeden zaspí a přepadení zmešká! Myslíte si, že ten druhý na něj bude žalovat u soudu?? A kdyby byl tak blbý (což asi by byli asi oba uzavřením takové smlouvy),myslíte že by mu soud dal za pravdu?

Připadá mi, že tady skoro nikdo nerozumí zásadám práva a zákonů. Z vaší reakce přímo čiší snaha všechno buď povolit, zakázat nebo přikázat - bez toho český občan je nula!

Dveřníka od Kafky neznám, ale to, že český právní řád je parodie sebe sama (slovo řád zde není úplně vhodné), je myslím evidentní. Byť se tedy lišíme v příčinách této parodie. srdečně

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Hatina 20.4.2023 18:51

1) Není to trestný čin. je to dohoda. Čili ten soud může pouze rozhodnout zda je to dojednání legální a platné, jak píšete.

2) V čem našel soud ten svůj výklad že ne, je dosti krkolomný.

Pan soudce svým rozsudkem tvrdí, že "stanovy SVJ (sdružení společenství vlastníků jednotek se mají týkat pouze celého domu, tedy společných jeho částí (chodby, vchod, atd..) ale už nikoliv vlastních bytů. Tudíž že (pry) tedy SVJ ve svých stanovách nemůže zakazovat vlastníku bytu, aby používal ten byt pro ubytování hostů z Airbnb. To je všechno.

Když si přečtete obsah článku, tak uvidíte, jaké to má pak pro ty ostatní lidi co tam žijí následky.

3) A hlavně - asi je dost špatný výklad že by "SVJ někoho nutil" - ten vlastník bytu je taky členem SVJ, tudíž, i on ty stanovy přijímal, tím že o nich (asi kdysi) hlasoval.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Vorlický 20.4.2023 21:47

K: P. Hatina 20.4. 2023 18:51

Zkusme toto: Je dům a v něm byty. Jednotlivé byty vlastní jednotliví lidé. Dům má i prostory, které jsou vlastněné společně těmi lidmi. Aby tam ti lidé mohli žít, uzavřeli mezi sebou dohodu. Tuto dohodu ne všichni evidentně pochopili stejně a došlo ke sporu.

Připusťme, že ve snaze spor vyřešit nedošlo k porušení zákona (násilí, nebo vyhrožování jedné strany proti druhé, atp.) a nikdo nebyl tedy nucen činit, co mu zákon neukládá - jinak řečeno, nikdo nebyl nucen se vzdát svých práv. Spor se jim po dobrém ale nepodařilo vyřešit a strana, která se tou druhou cítí poškozena ji žaluje u soudu pro omezování svých práv. (Žalující strana, v případě, že by si věřila, že jí je ubližováno, mohla klidně pokusy omezit její právo stranou (SVJ) ignorovat a pak by u soudu žalovalo SVJ.)

Soud rozhodl, že strana žalovaná upřela smlouvou straně žalující právo na užívání bytu (nemělo by smysl zjišťovat, zda strana žalující si toho v okamžiku odsouhlasení smlouvy byla vědoma, či ne) a rozhodl, že strana žalovaná tak nesmí činit. Pokud strana žalovaná se bude soudním rozsudkem řídit, spor je vyřešen. Pokud se jím řídit nebude, bude páchat trestný čin se všemi následky. Toť vše.

Na případ, že někteří lidé v domě (není důležité, zda turisté, nebo lidé, kteří v bytě normální bydlí) svým chováním ubližují ostatní lidem v domě, tedy páchají trestný čin (třeba jen na úrovni přestupku, který však musí být veden jako nejnižší forma trestného činu) jsou pak jiné zákony. Prosté.

Pozn. Strana, která se domnívá, že soud rozhodl nesprávně, se NORMÁLNĚ může odvolat k vyššímu, až k Nejvyššímu soudu. Vzhledem k tomu, že české soudy jsou jen tzv. články (chápu jako u řetězu), a že tu není žádná soudní hierarchie (soudy jsou de facto ,orgány moci veřejné ́), české ,odvolávání se ́ nemůže plnit svůj účel a kauzy se mohou táhnout roky, když obě strany si stojí na svém. Tož tak. srdečně

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Vorlický 19.4.2023 11:11

k: . . . nedokážou se dohodnout, tedy soud. Takto to myslím není, nebo v ČR jinak, nemělo být.

Soudy nejsou proto, aby za lidi vyřizovaly jejich spory. Soud myslím smí konat jen když a) někdo někomu upírá to, co mu patří (třeba brát vodu z veřejné studny, nebo jezdit po nějaké veřejné cestě), b) dochází-li k porušování zákona (soused mne bije, ohrožuje zbraní, nebo mi krade ze stodoly dříví, atd).

srdečně

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Hatina 19.4.2023 16:17

Občansko-právní soudy tu samozřejmě jsou, aby řešily spory. V okamžiku kdy se lidé dostanou do nějakého konfliktu, který se musí nějak rozhodnout (buď má nárok na něco jeden nebo druhý), tak to musí rozhodnout soud.

Když už použiji Váš případ, dejme tomu že někdo vlastní soukromý pozemek, ale někdo jiný přes něj potřebuje jezdit. Tak i v tom případě musí soud rozhodovat či nárok/potřeba je větší.

Nebo, reálnej případ, popsaný nedávno v Německu. Mají tam někde špatně označenou slepou ulici. Řidič dojede na konec zjistí že dál nemůže, tak to auto potřebuje otočit a jet zpátky. No a zrovna tenhle plácek na otočení patří soukromníkovi a ten oď těch řidičů vybírá peníze za vjezd za ten jeho pozemek pro otočení. Když mu někdo nezaplatí, tak si vyfotí SPztku a pošle žalobu na soud. Slušnej byznys

• reagovat
• nahlásit příspěvek